Fotograf Jindra na stopě Franze K.

Český fotograf Jan Jindra na základě přesných popisů v tvorbě a korespondenci Franze Kafky vyhledává a fotografuje lokality, které slavný spisovatel navštívil. Jsou to místa nejen v Čechách, ale také na území Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie a dalších evropských zemí. Z mnoha desítek černobílých snímků vybral autor kolekci dvaceti pěti, které se od pondělí 7. ledna představují v Bruselu v literárním domě Passa Porta. Výsledkem projektu Cesty Franze K. by v budoucnu měla být i kniha.

Výstava fotografií Cesty Franze K. je součástí stejnojmenného projektu, jehož cílem je představit Kafku jinak, než jak ho veřejnost obecně vnímá. Většina si myslí, že Kafka žil pouze v Praze, nikdy necestoval, neměl žádné jiné aktivity kromě práce a byl to věčný pesimista. Cílem projektu je pozměnit tyto zažité stereotypy a inspirovat milovníky Kafkovy tvorby k návštěvě měst či obcí, která zatím nebyla s Kafkou spojována.

Jaké povahy byly Kafkovy cesty? Vysvětluje literární historik a znalec Kafkova díla Josef Čermák:

"Franz Kafka nebyl žádný světoběžník nebo cestovatel. Dokonce se dá říct, že ty cesty, s výjimkou cest z mladých let, které iniciovali rodiče, byly takzvaně účelové a většinou za zdravím nebo rekonvalescencí. Kromě toho Kafka také cestoval v rámci monarchie a později republiky po našich krajích v souvislosti se svojí funkcí úředníka dělnické úrazové pojišťovny."

Na mapě projektu Cesty Franze K. tak nacházíme například některá místa v severních Čechách: Želízy, Siřem, Frýdlant, Liberec, a také italská města Merano, Riva del Garda a Stresa, švýcarský Curych a Luzern, také Vídeň a Kierling v Rakousku. Více vysvětluje fotograf Jan Jindra:

"Pro mě tenhle projekt znamená trošku cestu do minulosti. Na základě korespondence vzniká předpoklad, že na tom místě lze ještě najít něco, co by mohlo obrazově vypovídat o minulé době."

Vycházíte z Kafkových dopisů?

"Ano, když jsem začal s pátráním, neměl jsem tušení, kolik se toho dochovalo. Že existuje mnoho různých zajímavých stop."

Kolik míst jste už navštívil?

"Je toho už tolik, že se to nedá přesně spočítat. Myslím že má smysl ukazovat zhruba osmdesát míst. Projekt je téměř dokončen, z čehož jsem trochu smutný, protože to pátrání je hrozně zajímavé. Chybí Slovensko (Matliary) a jedno místo v Budapešti a to je v podstatě všechno."

Můžete uvést nějaký příklad místa, které Kafka navštívil, a co jste tam vy dnes našel?

"Pro mě snad nejzajímavější místa jsou továrny na severu Čech. Protože se o nich moc neví a jsou v dost zbědovaném stavu, což pro fotografa znamená, že tam lze najít ještě autentická místa, původní nezměněné staré dveře, autentickou chodbu. To vše je báječný materiál."

Dozvídáte se z těch míst něco o Kafkovi? Samozřejmě ve spojení s dopisy...

"Některá místa jsou, musím říct, velice zajímavá! Protože vám umožní vhlédnout do jeho světa, on byl tím místem určitě vizuálně inspirován. Vezměme si Siřem, vesnici, ve které v roce 1917 dlouho pobýval, bylo to v zimě, bylo tam zasněženo a pokud čteme Zámek, můžeme shledat určité podobnosti. Jistě vycházel ze svých pozorování v této vesnici."

Když objíždíte ta všechna místa v republice i mimo ni, nepřehlédli jste také jeho působiště tady v Praze?

"Jedna zajímavá budova se nachází tady na Václavském náměstí, je to bývalé sídlo Assicurazioni Generali, kde Franz Kafka několik měsíců pracoval. Já jsem tuhle budovu našel ve stavu, kdy naprosto opuštěná čekala na přestavbu. To byla ideální šance pro fotografa."

Co jste tam našel?

"Budova byla naprosto prázdná, v celém domě jsem našel jednu židli a jeden telefon. My jsme s panem Čermákem věděli, kde zhruba musela být ta kancelář. Tak jsme pátrali v dopisech a objevili jsme dva dopisy, jejichž kombinací a logickou úvahou jsme se dobrali toho, že odpovídají jen dvěma místům v té budově. Ale jelikož v tom jednom stálo, že do té kanceláře svítí slunce a jednalo se o dopis z března, kdy slunce dopadá pod nižším úhlem, tak když jsem tam v březnu šel a viděl, do které svítí, bylo jasné, která byla pravděpodobně kancelář Franze Kafky."

Josef Čermák, který na projektu s Jindrou spolupracuje, upozornil, že není možné hledat v místech, která Kafka navštívil, konkrétní předobrazy pro jeho dílo:

"On nebyl mimetický autor, nespodoboval nikdy skutečnost přímo. Takže samozřejmě se hledají různé předlohy, je to jakási hra literárních historiků, ale většinou se to nedá říct nikdy se stoprocentní jistotou. Například jestli ten "zámek", který Kafka představuje, jestli to je Frýdlant, nebo dokonce Hradčany... ten zámek byl v Kafkově hlavě."

Pane Jindro, jaké výstupy z té vaší činnosti, která podle počtu míst, která jste navštívil, trvá už řadu let...

"Projekt začal už v roce 2002 nejprve snímky z Prahy a pak jsem začal jezdit do těch továren na severu..."

A jaké jsou tedy z toho výstupy?

"První věc, která běží už vlastně několik let, jsou výstavy, které se rozrůstají, protože přibývá navštívených míst. Poslední větší výstava, která se uskutečnila loni v Berlíně, měla obsáhla 75 fotografií, takže byla už téměř kompletní. Mimo samotné výstavy a katalog, který k ní byl vydaný, je možné navštívit i internetové stránky. Adresa je www.franzkafka.info. Na té stránce jsou v několika jazykových mutacích snímky seřazeny."

Neuvažujete o tom, že byste fotografie ve spojení s citáty publikoval i knižně?

"Ta možnost tady taky je, ale já pořád nejsem u některých fotografií spokojen s jejich kvalitou, tak tam musím ještě jet a vyfotit to tak, aby ty fotografie měly přibližně stejnou vizuální úroveň. Takže na některých místech budu ještě pracovat."

Dotváříte ty snímky nějak?

"Ne a dost si zakládám na tom, že jsou dělané klasickou černobílou technikou. I když fotím maloformátovým přístrojem, tak je to precizně spracované a jsou to velké zvětšeniny. Nedělám žádné retuše. Jde mi o to, aby to místo pořád vypovídalo něco o tom, jaký byl ten dřívější svět."

Kniha, která tedy na základě projektu možná vznikne, by mohla posloužit jako ojedinělý literární průvodce a zároveň jako obrazový deník Franze Kafky. Obrazový materiál ke Kafkově životu a dílu tvořil dosud stabilní a již uzavřený celek. Úsilím Jana Jindry se nyní rozšiřuje o další desítky uměleckých snímků s dokumentární hodnotou.

Foto: Jan Jindra