Aero Vodochody nabírá nový dech
Největší českou zbrojovku Aero Vodochody získala letos v lednu česko – slovenská investiční skupina Penta. A zatím se zdá, že to letecké firmě prospívá. Po loňské téměř miliardové ztrátě by už koncem letošního roku měla vykázat zisk. Zároveň to ukazuje, že firma v sobě velký potenciál. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.
Ikonou Aera Vodochody, hvězdou výrobního programu měl být taktický lehký bojový letoun L 159. Měl být nástupcem dnes už světové legendy L-39 Albatros, letounem nové generace. Po pravdě řečeno, ´stopadesátdevítka´ je skutečně špičkový stroj ve své kategorii. Má velmi dobré technické parametry i výborné letové vlastnosti. Piloti si ho vcelku pochvalují. Je ´nadupaný´ nejmodernější elektronikou, vybaven pro bojovou činnost proti pozemním i vzdušným cílům. Bojové úkoly může plnit ve dne, v noci i za ztížených povětrnostních podmínek. Přesto se letoun L-159 nestal ikonou. Zatím nakoupila 72 strojů pouze česká armáda, přičemž jich využívá jen necelou polovinu. Ostatní chce prodat, protože je nepotřebuje. Problém je v tom, že se dosud nepodařilo prodat do zahraničí ani jeden stroj. Někde by je sice chtěli mít, jenže jde o tzv. rizikové země, takže vývoz nepřichází v úvahu. Jinde si zase kladou různé nevýhodné podmínky. V tendrech na dodávky indické a jihoafrické armádě Aero prohrálo v souboji s britským koncernem BAE Systems. Ten mimochodem usiloval o koupi Aera Vodochody, aby svého velkého konkurenta vyřadil ze hry. Hodně si stát před několika lety sliboval od strategického partnera Aera, amerického Boeingu. Měl zachránit nejen ´stopadesátdevítku´, ale také další výrobní program Aera. Místo toho se podnik s americkým managementem ocitl na pokraji konkurzu. A to navzdory miliardovým státním garancím. Při své návštěvě ve Spojených státech si tehdejší premiér Miloš Zeman nebral servítky.
V roce 2005 nakonec státu došla trpělivost a podařilo se mu dosáhnout odchodu Boeingu z Aera. V novém privatizačním tendru pak zvítězila česko – slovenská investiční skupina Penta. Ta hned začala s restrukturalizací podniku. V rámci úsporného programu mimo jiné odešla asi čtvrtina zaměstnanců. A jak je na tom Aero necelý rok po nástupu nového majitele a nového managementu? Podle mluvčího firmy Vítězslava Kulicha je vývoj nadějný.
„Původně ztrátová společnost vykáže v letošním roce více než 200 milionový zisk. Příští rok plánujeme zisk 500 milionů korun. Tržby se nám letos podařilo navýšit o 40 procent a očekáváme, že tento trend udržíme i do budoucna, ne o 40 procent, ale dojde k navýšení.“
A jak hodnotí dnešní situaci v Aeru Vodochody nezávislý pozorovatel, letecký publicista Martin Velek?
„Domnívám se, že černé období má za sebou. V současné době má dva finální výrobky, to znamená ´stopadesátdevítku´ a Ibise, malý dopravní letoun v kooperaci s Taiwanem, okolo kterého zatím není vše zcela jasné. Jinak firma už určitě není v červených číslech a v problémech, které byly. Má samozřejmě určité problémy, které souvisí s redukcí výroby, s omezením vývoje. Myslím ale, že jde o překonatelné věci.“
Z vyjádření vedoucích představitelů Aera je zřejmé, že do budoucna se firma hodlá orientovat na dvě základní oblasti. Chce samozřejmě dál spolupracovat s českou armádou a také se poohlížet po kupcích ´stopadesátdevítky´. Prý se o prodeji letounů vyjednává v několika teritoriích. Vzhledem ke složitosti jednání ovšem nejsou známy bližší informace. V zahraničí by také byl zájem o modernizaci starších proudových letounů, oblíbených Albatrosů, kterých se vyvezlo do světa kolem tří tisíc, což je číslo, jakým se nemůže pochlubit žádná letecká firma na světě. Ještě perspektivnější než práce pro armádu je ale program kooperační výroby. Už nyní se v Aeru vyrábí většina dílů vrtulníku S76C pro známou americkou firmu Sikorsky Aircraft Corporation. Tento program prý nyní tvoří dokonce až 70 procent obratu Aera. Jak říká mluvčí Aera Vítězslav Kulich, byl také uzavřen nový kontrakt s italskou Alenia Aeronautica na dodávky pro její letoun Spartan a s francouzskou firmou Groupe Latecoere.
„Zahajujeme výrobu střední části křídla pro vojenský transportní letoun C27J Spartan. Dalším významným programem se stane výroba dveří pro francouzský Latecoere. Ten kontrakt jsme podepsali před dvěma měsíci. Má hodnotu jedné miliardy korun. V oblasti kooperací máme také několik dalších menších programů.“
Aero by dodávalo dveře pro čtyři hlavní světové výrobce letadel Boeing, Airbus, Embraer a Bombardier. To ale neznamená, že už byl odepisován program L – 159.
„Děláme práce pro další modernizaci flotily letounů L-159 v budoucnu. Práce tedy naopak pokračují.“
Doby, kdy Aero Vodochody samo vyvíjelo letadla, už dávno minuly. Dnes si něco takového může firma dovolit jen jako člen nějakého konsorcia, podotkl před časem šéf firmy Petr Ondro, i když zároveň dodal, že Aero si zachovalo plný vývojový potenciál včetně designérského. Otázkou zůstává, zda se v Aeru podaří do budoucna zachovat také nějakou finální výrobu. Podle publicisty Martina Velka by byla škoda vzdát se této perspektivy.
„Letectví, civilní i vojenské zažívá určitý boom. Dá se očekávat, že se na tom Aero bude podílet. Otázkou je, zda se na tom bude podílet jako finalista. Nezapomínejme, že je to největší továrna na výrobu proudových cvičných letadel na světě. Vyrobila během své existence více letadel než její konkurenti dohromady. Byla by škoda ztratit tento potenciál.“
Celkovou hodnotu Aera Vodochody ale zvyšuje také přilehlé podnikové letiště. Nový majitel by ho chtěl změnit na veřejné mezinárodní letiště, které by v určitém segmentu trhu mohlo konkurovat Ruzyni. Šlo by hlavně o nízkonákladové aerolinky a charterovou klientelu. Letiště by už v roce 2009 mohlo odbavit až půldruhého milionu cestujících ročně. Kuriózní je, že majitel Aera Vodochody, společnost Penta, vlastní část pozemků, na kterých by měla vyrůst nová přistávací dráha dnes už přetíženého Ruzyňského letiště. Penta by tedy klidně mohla s prodejem pozemků otálet a tím zvyšovat hodnotu svého letiště ve Vodochodech u Prahy.
