Největší česká solární elektrárna dodá kromě elektřiny i ovčí sýr
Kde je výhodnější postavit sluneční elektrárnu, v podhůří Šumavy nebo ve vinařské oblasti jižní Moravy? Většina lidí samozřejmě dá bez rozmyšlení přednost Moravě. Největší česká sluneční elektrárna ale stojí na Šumavě. A její majitel ví, že zcela oprávněně. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
"Elektrárna běží samozřejmě v době, kdy je denní světlo. Fotovoltaický efekt není závislý na přímém záření. Je závislý na světle o vlnové délce 450 - 750 nanometrů. To znamená, že velká část je z rozptýleného světla, takže elektrárna funguje, i když je zataženo. I podle hustoty mraků poznáme, na jaký výkon jedeme."
Místo vžitého označení sluneční elektrárna je tedy možná správnější používat termín fotovoltaická elektrárna. A pro ní jsou podle inženýra Korostenského v šumavském podhůří lepší světelné podmínky než na jižní Moravě.
"Čím více na jih, tím je to lepší. To je jeden faktor. Ale čím výše k sluníčku, tím je to také lepší. My jsme tedy nejen na jihu Čech, ale i vysoko, dá se říci v horách. Tím pádem máme blíž ke sluničku. Protože umíme měřit tyto faktory, tak to místo, které jsme vybrali, bylo pro nás zcela optimální."
Bušanovice prý intenzitou slunečního výkonu odpovídají poloze Bratislavy, která je ale mnohem jižněji. To ale není všechno. Navíc se nalézají ve srážkovém stínu za šumavskými vrcholy. Ve vzduchu je nízký podíl vodních par a málo prachových částic. Nelze ovšem pominout ani fakt, že v Bušanovicích přijali místní lidé elektrárnu dobře, což o jiných energetických projektech v jiných obcích často neplatí. Myšlenka solární elektrárny ale není z hlavy Aleše Korostenského.
"Napadlo to mého syna, který mě přemluvil, abych postavil elektrárnu, protože s těmito zdroji mám dlouhodobé zkušenosti. Byl jsem pracovníkem ČEZu ještě za hlubokého komunismu a zabýval jsem se tam netradičními obnovitelnými zdroji energie. Leccos tedy o těchto energiích vím. Když tedy vznikla legislativa, která umožnila využití těchto technologií, tak jsem prostě vyhověl přání svého syna a postavil elektrárnu."
Jak jednoduché, že? Jenže nejprve bylo nutné získat peníze.
"Obrátili jsme se na soukromé banky a vyřídili jsme financování, protože státem kontrolovaná banka, například Záruční banka, nás odmítla s tím, že jde o nereálný projekt."
Tak úplně hladce to ale asi nešlo ani se soukromými bankami, ale na celou tu anabázi se sháněním finančních prostředků už nechce inženýr Korostenský vzpomínat. Celkové investiční náklady dosáhly 85 milionů korun, z toho asi 30 miliony představovaly dotace z fondů EU. Na druhou stranu, peníze samy o sobě nestačí. Vybudovat největší fotovoltaickou elektrárnu v Česku a v bývalém komunistickém bloku o výkonu více než 700 kW už vyžadovalo řadu technologických, technických i jiných dovedností.
"Tady žádné zkušenosti nebyly a nikdo ze zahraničních partnerů, i když se třeba dobře známe, vám žádné hospodářské kalkulace neposkytne. Museli jsme trošku improvizovat, trošku jsme si museli vymýšlet jak ekonomicky, tak technicky. Jak ale vidíte, tak se to podařilo."
Nějaké poznatky ale přece jen zahraniční cesty přinesly.
"Víme, co se třeba Němcům nepodařilo, a tak jsme se z jejich chyb poučili. Postavili jsme to tak, abychom se těch chyb vyvarovali."
Jaké konkrétní chyby máte na mysli?
"Speciálně je to třeba otázka nosných konstrukcí, kdy jsme se ať už z cenových či technických důvodů zaměřili na dřevěnou konstrukci. Známe partnery, konkrétně za hranicemi v Bavorsku, kteří postavili velké elektrárny a známe jejich problémy s dřevěnými konstrukcemi. Nepodařilo se jim úplně vyřešit třeba problémy statiky, dynamických sil a další. Myslím, že jsem docela úspěšný technik, takže jsem se zaměřil na to, abychom se poučili právě z těchto chyb. A vyvinuli jsme to, co jsme vyvinuli. Musím ale na druhou stranu poděkovat panu profesoru Vaňkovi z pražské ČVUT, který nám velice pomohl právě s realizací dřevěné konstrukce v oblasti statických i dynamických měření i v návrhu dalších výhod takové konstrukce. Dokladem toho, že naše volba byla správná bylo to, že se přihnal orkán Kyril a my jsme neměli žádné problémy, žádné potíže."
Aleš Korostenský v podstatě přiznává, že hlavní potíž nebývá se samotnými solárními panely. Klíčová je ale konstrukce, na kterou se panely montují. U kovových konstrukcí je třeba počítat s tepelnou roztažností, která způsobuje obrovská pnutí. Panely pak praskají. Za silného větru se také může konstrukce zhroutit. Nakonec tedy zvítězila dřevěná konstrukce. Je to lacinější, dřeva je na Šumavě dost, není to tak náročné na údržbu, a když se k tomu přidají ještě vědecké postupy, vydrží taková konstrukce bez problémů i mohutný orkán Kyril, který začátkem letošního roku pustošil nejvíce právě Šumavu a její podhůří a kterému padly za oběť mnohé jiné konstrukce. Jak známo, s jídlem roste chuť. A tu má Aleš Korostenský velkou. V Bušanovicích už vyrostla další sluneční elektrárna. Když jsem se pana inženýra koncem srpna zeptal, zda má zálusk na překročení jednoho megawattu výkonu, odpověď zněla:
"My o ničem neuvažujeme! My už totiž máme rozpracovanou druhou elektrárnu, takže zhruba do konce října ji uvedeme do provozu. Bude mít výkon 600 kW, takže celkovým instalovaným výkonem se budeme blížit k 1,4 MW. Asi to ale není poslední elektrárna, kterou budeme stavět. Záleží na tom, jakou budeme mít chuť."
Pro srovnání, oba bloky jaderné elektrárny Temelín mají výkon dva tisíce megawattů. Solární elektrárna na Šumavě je tedy jen hodně malým hráčem na energetickém trhu a s vyrobeným elektrickým proudem si pan Korostenský nemusí dělat starosti. Co vyrobí, to prodá. Energetická společnost, v tomto případě EON, má ostatně povinnost ze zákona elektřinu odkoupit. Na tomto místě ale mohou kritici výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů připomenout, že povinná výkupní cena elektřiny z fotovoltaických systémů je několikanásobně vyšší, než aktuální cena elektřiny na trhu. Přívrženci solární elektřiny zase mohou argumentovat tím, že už za několik let dojde k poklesu cen solárních panelů a pak by solární elektřina mohla být levnější než elektřina z uhlí. A pan Aleš Korostenský si může ještě přisadit a připomenout další užitek, několik stovek kilogramů jehněčího masa, popřípadě i sýra z mléka ovcí, které mají spásat trávu mezi solárními panely jeho elektrárny.
