Generál Sergej Ingr blahopřeje Edvardu Benešovi

Před několika dny jsme si mohli připomenout 112. výročí narození československého generála, politika a diplomata Sergeje Ingra, mimochodem strýce slavné oštěpařky Dany Zátopkové, rozené Ingrové. Ta tento týden oslavila 85. narozeniny. Ale pojďme zpět ke generálu Ingrovi.

Manželka prezidenta Edvarda Beneše Hana s generálem Sergejem Ingrem, foto: ČTK

Životní osudy Sergeje Ingra formovalo nejen vojenské povolání, ale jak uvádějí blízcí spolupracovníci, také jeho charakterové vlastnosti: houževnatost, vytrvalost, poctivost v jednání, odborné znalosti, zdravý a realistický úsudek, oddanost republice, a především odpor k totalitě jakéhokoliv druhu. Sergej Ingr působil v československých legiích v Rusku i na západní frontě. Po 1. světové válce prošel mnoha funkcemi a v roce 1938 byl již velitelem armádního sboru. Z nacisty okupované vlasti se mu podařilo uprchnout. Podílel se na formování československé jednotky ve Francii. Později se ve Velké Británii stal členem exilové vlády jako ministr národní obrany. Komunistické vedení v Moskvě Ingra nenávidělo. Po návratu do osvobozené vlasti se také komunisté zasadili o to, aby Ingr nemohl působit v armádě. Až na přímý pokyn prezidenta Edvarda Beneše byl jmenován vyslancem v Nizozemsku. Po únoru 1948 Ingr odešel znovu do Anglie a odtud do USA, kde spolupracoval s Františkem Moravcem na budování zpravodajské sítě pro západní spojence. Unikl tak osudu generála Heliodora Píky, kterého komunisté popravili. Z archivu Českého rozhlasu jsem v repríze vybral ukázku z projevu generála Sergeje Ingra, proneseného 21. května 1941 v Londýně u příležitosti narozenin Edvarda Beneše.

"Vzpomíná-li dnes československá armáda s láskou narozenin svého vrchního velitele, prezidenta republiky doktora Edvarda Beneše, má k tomu věru dobré důvody. Vždyť počátky, růst a celá historie československo armády je úzce spjata se jménem doktora Beneše. Celý náš národ byl svědkem, a má dosud v živé paměti, jakého rozmachu a jaké výše dosáhla československá armáda v letech 1935 až 1938 hlavně zásluhou druhého prezidenta republiky doktora Beneše. Dnes, skoro po dvou letech válečných zkušeností, můžeme s jistotou říci, že naše armáda byla tehdy nejlépe a nejmoderněji vybavenou armádou nejen Evropy, ale celého světa. Bohužel, nedostatek pochopení pro skutečnou situaci a nepřipravenost Západu nedovolily, aby československá armáda ukázala své vysoké hodnoty i na bojišti. Přání vojáků, aby se jejich velitel dožil ještě mnohých narozenin v osvobozené vlasti, je jistě nejupřímnější."