Dřevo je generacemi prověřený materiál, říká Vlastimil Šťastný
Na letošním agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích vystavovala, jako ostatně každý rok, i řada firem, u kterých by člověk na první pohled jen těžko hledal bližší vztah k zemědělství či k potravinám. Na druhý pohled je ale zřejmé, že moderní a kvalitní výrobky z dřeva, jako jsou venkovní či interiérové dveře, okna či zimní zahrady nejsou jen módní a prestižní záležitostí pro obyvatele měst. Do stánku firmy, která má ve výrobním sortimentu zmíněné výrobky, zavítal i Zdeněk Vališ.
Proč neděláte na tři směny?
"Děláme jenom tolik, abychom stačili uhlídat kvalitu."
Už dávno má Vlastimil Šťastný k dřevu hodně blízko. Vystudoval zemědělskou školu, ale do agrárního sektoru nakonec nenastoupil. Stal se, stejně jako jeho otec, lesním dělníkem. V lese pracoval deset let. Firmu založil v roce 1992. A začínalo se takříkajíc od píky.
"V roce 1992 jsme odkoupili dva traktory a začali jsme pracovat pro obce, pro města i pro soukromníky. Těžili jsme dřevo. To jsme museli vykupovat od obcí. Dřevo jsme pak prodávali. Zhruba v roce 1994 jsme se stali druhým největším těžařem na jihu Čech."
Dříví se prodávalo všem zpracovatelům. Také se řezalo na najatých pilách. Zároveň v první polovině devadesátých let firma hodně vyvážela.
"Vyváželi jsme kulatinu a ta šla jenom do Rakouska. V Česku nebyl nikdo, kdo by zaplatil cenné sortimenty. Potom v roce 1995, když jsme postavili pilu a dřevo se řezalo, začali jsme exportovat řezivo. Měsíčně jsme do Rakouska vyváželi asi 35 kamionů řeziva."
Mezitím totiž koupila firma kus půdy v Záhoří na Bechyňsku, k ní se připojilo pole po babičce Vlastimila Šťastného a na pozemku vyrostla první vlastní výrobní hala. Postupně následovaly další. A v druhé polovině devadesátých let už mohla firma svůj výrobní a tím i vývozní sortiment rozšířit.
"Vyváželi jsme docela dobrý sortiment, sestavu krovů pro velkého výrobce dřevodomků."
Možná právě vývozem do Rakouska, tedy na náročný trh, se firma takříkajíc otrkala.
"Jako dodavatel jsme dostali tu nejlepší známku. Museli jsme si udělat rakouské certifikáty. Potom jsme byli požádáni, jestli nechceme jít dál, zda nechceme vyrábět lepené dřevo. To se používá na stěnové sloupky, do konstrukcí. My jsme tedy pro tu firmu vyráběli lepené dřevo. Zase jsme na to museli mít rakouské certifikáty. Ty nám takříkajíc dělaly dozor nad výrobou. Hodně jsme se naučili. Souběžně jsme zásobovali tu velkou firmu, čtvrtou největší v Evropě, a to až do roku 2000."
Proč do roku 2000? Firma Dřevospol patří k těm českým exportérům, kteří doplatili na to, že koruna začala prudce posilovat. Inu, tak už to chodí. Na jedné straně silná koruna pomáhá držet na uzdě inflaci, zlevňuje dovozy, je výhodná pro české turisty a koneckonců bude výhodná, až Česko přejde na euro. Na straně druhé vývozci logicky naříkají. Vlastimil Šťastný k nim ale nepatří. Oč méně firma vyváží, o to víc prodá na domácím trhu. A dnes už jde převážně o hotové výrobky.
"A za hotový výrobek považujeme hotové okno, hotový lepený hranol pro okno, lepený hranol pro dveře, kompletní zimní zahrada, případně jakákoliv montovaná stavba na bázi dřeva."
Hodně výrobců dnes už začíná pociťovat nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Ani v tomto ohledu si Vlastimil Šťastný příliš nestěžuje.
"Přáli bychom si mít více truhlářů. Máme ale hodně šikovných lidí, truhlářů, obsluh CNC strojů, programátorů, je to stavební inženýr atd."
Má vůbec firma nějaké problémy?
"Já jsem si na problémy zvykl, takže bych řekl, že žádné zásadní problémy nemáme. Tedy dnes už nemáme problémy."
Ale každý podnikatel v Česku si na nějaký problém stěžuje. Je snad firma Dřevospol výjimkou?
"My jsme za poslední čtyři roky postavili v Záhoří 15 staveb. Setkávám se s problémy: stavební úřad a byrokracie."
A co daně?
O Češích se říká, že jsou hodně závistiví, že závidí úspěch. Setkal se Vlastimil Šťastný se závistí?
"Ani jsem se se závistí nesetkal. Víte, ono není co závidět. Člověk začínal z nuly. Vše bylo přes bankovní úvěry, případně leasingy. A ty leasingy dosahovaly někdy vysokých částek. To byly desítky miliónů, které jsme si museli půjčit a pak samozřejmě vrátit. Byla už doba před čtyřmi roky, kdy jsme měli vše splaceno, nic jsme nedlužili. Člověk ale nemůže zůstat stát, a tak jsme šli znovu do nových technologií, do nových výrob a zase jsme s v tom. Pořád je člověk v jednom kole, musí splácet, musí si to hlídat."
Dnes už ale není Vlastimil Šťastný na řešení problémů sám. Ve firmě pracují i oba jeho synové. Dostává se Vlastimil Šťastný mladší s otcem do rozporů ohledně řízení firmy?
"Nějaké názorové rozdíly v tom, co bychom chtěli dělat, určitě máme. Většinou se ale shodneme. Po kratší či delší debatě."
