Význam úspěchu Jiřího Šedivého

Jiří Šedivý byl vybrán do funkce náměstka generálního tajemníka Severoatlantické aliance. Je to totiž poprvé v historii, co Česká republika bude mít svého zástupce v nejvyšším aliančním vedení. Je to výsledek ocenění jeho nesporných kvalit, nebo za tím stojí i jiné důvody? S touto otázkou jsem se obrátil na politologa Jiřího Peheho.

Jiří Šedivý, foto: ČTK

"Já myslím, že v případě Jiřího Šedivého je to určitě ocenění jeho kvalit. On má k výkonu takové funkce bezesporu dobré předpoklady. Nejenom že vystudoval bezpečnostní problematiku na King´s College v Londýně, tedy má západní vzdělání a dlouho se v této oblasti pohybuje. Byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, kde se také specializoval na bezpečnostní problematiku, byl také přednášejícím v Institutu NATO v Garmisch-Partenkirchenu nějakou dobu, a pak i ministrem obrany České republiky, což jsou všechno přesně ty předpoklady, které ho velmi dobře kvalifikují pro takovou funkci. Ale samozřejmě je třeba brát v úvahu i to, že tady hrají roli určité národní zájmy nebo tlaky různých států na obsazení takových funkcí. Zdá se, že Česká republika tady napřela své úsilí k obsazení právě této funkce, a vzhledem k tomu, že měla člověka, který se do ní velmi dobře hodí, tak si myslím, že tady došlo k takové šťastné kombinaci, kdy skutečně ta funkce nakonec byla nabídnuta českému zástupci."

Co obsazení tak významné funkce v NATO může znamenat pro Českou republiku?

"Já si nemyslím, že to znamená něco konkrétního pro Českou republiku, pokud jde o zlepšení její bezpečnostní situace nebo něčeho podobného. Má to spíše symbolický význam, protože to myslím si ukazuje na dvě věci: Za prvé, že Česká republika je dnes považována za standardní zemi v rámci NATO, což bezpochyby je pro nás určité vyznamenání vzhledem k tomu, že jsme do této aliance vstoupili před osmi lety. Takže to je myslím bezesporu krok vpřed. A za druhé si také myslím, že to znamená v té symbolické rovině i to, že Česká republika bude viděna jako země, která možná více spolurozhoduje o společné strategii Severoatlantické aliance. Ale pokud jde o praktické dopady, tak si nemyslím, že jsou až tak velké. Jde tady skutečně o záležitosti symbolické.

Má to pouze kladné, nebo i stinné stránky? Už se totiž objevují hlasy, že to na různé teroristy, radikály či fundamentalisty může působit jako červená plachta na býka.

"Já bych byl s takovými úvahami opatrný. To je, myslím si, bohužel takový tradiční, nechci říct pouze český folklór, ale tyto obavy jsou bohužel v české kotlině dosti rozšířené. Stačí si vzpomenout na to, když se například do České republiky stěhovalo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, tak tady také byla celé vlna obav, abychom se náhodou nestali čehosi terčem. A myslím, že mnoha lidem unikla skutečnost, že tyto dvě radiové stanice bojovaly celá desetiletí za to, čeho nakonec bylo dosaženo, tedy svobody a demokracie, ale zdálo se, že v té chvíli už nebyl schopen nikdo ocenit. Jinými slovy si myslím, že Češi mají tak trochu tendenci nechat se chránit a těžit z takovýchto věcí, ale když sami mají přispět, tak velmi často zaznívají tyto druhy argumentů, které jsou, řekl bych, nehodné národa, který si nějakým způsobem váží své bezpečnosti a svobody a sám sebe. Takže tyto argumenty bych vůbec nebral vážně. Myslím si, že za prvé to, že někdo z určitého státu Severoatlantické aliance se stane náměstkem šéfa této aliance, samo o sobě vůbec ještě neznamená, že to přiláká nějaké teroristy. A na druhou stranu bych chtěl říci, že pokud by to náhodou přilákalo pozornost nějakých teroristů k naši zemi, tak je to koneckonců jenom důkaz toho, že jsme převzali určitou spoluodpovědnost za bezpečnost západní civilizace, a s tím i určitá rizika."

Jiří Šedivý ve vysoké funkci v NATO, blížící se předsednictví Česka v Evropské unii, snaha o místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Čím si vysvětlujete tak intenzivní zahraničněpolitickou aktivitu České republiky?

"Já si nemyslím, že ta aktivita České republiky je až tak vysoká. Česká republika se pokoušela v různých obdobích po roce 1989 plnit různé zahraničněpolitické úkoly a vždy to byl ten úkol, který byl v té době nejdůležitější. Například v těch prvních letech po revoluci se mnoho úsilí napínalo právě k tomu, aby se Česká republika dostala do nejrůznějších mezinárodních organizací, včetně Severoatlantické aliance, což se nakonec podařilo. V tom dalším období se hodně sil napínalo k získání členství v Evropské unii, což se také podařilo, a to samozřejmě spotřebovávalo mnoho energie, takže si nemyslím, že Česká republika byla nějak méně aktivní, akorát ten úkol byl jiný. V současnosti už jsme členy všech těch prestižních mezinárodních organizací a pokoušíme se o to, o co se pokoušejí všechny takto etablované státy. To, že se nám to daří do určité míry, je důkazem toho, že 18 let po pádu komunismu nás považují západní partneři za standardní demokratickou zemi, která má nárok na to, aby i v takovýchto strukturách, jako je třeba vedení NATO nebo Organizace spojených národů, hrála důležitou roli."

Máme dost kvalitních politiků, kteří by tak náročné úkoly beze zbytku zvládli?

"Vidím velký problém právě v tom, že Česká republika nemá dostatek kvalitních kádrů, řeklo by se tím starým jazykem. To, že byl Jiří Šedivý vybrán do významné funkce je bohužel z hlediska kvality lidí, které dáváme k dispozici mezinárodním organizacím, výjimka než pravidlo. To se ukazuje třeba v Evropské unii, kde Češi obsazují i ve srovnání s menšími státy, jako jsou pobaltské republiky a další noví členové EU, mnoho méně těch prestižních pozic v přepočtu na hlavu vzhledem k velikosti země. Jiří Šedivý je skutečně výjimka, člověk, který mnohé z toho, čeho dosáhl, dosáhl sám svým úsilím, nikoliv zásluhou nějakého dobrého systému tady u nás. A to je myslím hlavní problém, že skutečně zatím nemáme dostatek lidí, kteří jsou schopni vládnout několika světovými jazyky, mají potřebné vzdělání a praktické zkušenostní zázemí k tomu, aby se mohli prosadit do podobných funkcí. Z toho hlediska úspěch Jiřího Šedivého je spíše výjimkou než pravidlem zatím."