Papája, mango, avokádo a kiwi, ale také liči, guave, karambola, džekfrut, čajot, kumkvat či čerimoja se postupně zabydlují v českých obchodech. A tak si také jejich názvy musejí pochopitelně hledat své místo v současné češtině.
Při loupání mandarinky na mě stále ještě dýchne atmosféra Vánoc, ale také se mi vybaví poloprázdné obchody Ovoce a zelenina, před kterými se kroutí fronta zimou se třesoucích lidí v tak nějak podobných kabátech. Pomeranče, banány a hroznové víno pouze několikrát do roka - minulost, na kterou můžeme s klidem zapomenout. Stačí se projít v jakékoliv roční době jakýmkoliv současným supermarketem a budete doslova zakopávat o přepravky plné nejrůznějších druhů exotického ovoce.
Vedle už zmíněných plodů můžete sáhnout po osvědčeném ananasu, který jsme však dříve znali pouze v konzervované podobě, nebo po kiwi, u něhož si už málokdo bude lámat hlavu nad způsobem jeho konzumace. Přidat do košíku můžete také avokádo, papáju, granátové jablko nebo poněkud exotičtější liči, guave, karambolu, džekfrut, čajot, kumkvatči chutnou čerimoju atd. Nabízí se ale mnohé další druhy ovoce prapodivných tvarů, barev i chutí, které se k nám v posledních letech dovážejí z nejrůznějších koutů světa... a které je potřeba česky pojmenovat.
Pro české pojmenování je většinou výchozí originální název, tzn. v jazyce země, odkud ovoce pochází, popř. jeho latinský název, nebo označení v jazyce země, jejíž zástupci k nám exotické ovoce přivezli. Společně s oblíbeností ovoce v českém prostředí tak může začít proces počešťování jeho pojmenování. To se děje zcela v souladu s přejímáním cizích slov - podle vyslovovaného zakončení se slovo přiřadí k patřičnému vzoru a může si začít "žít svým životem". Než slovo v češtině nadobro zdomácní, může se objevovat v rozmanitých podobách, ve vícero variantách, dokud jedna z nich nepřeváží. Např. název pro plod chlebovníku se rozšířil pod anglickým názvem jackfruit, který už najdeme psaný česky (tj. džekfrut), ale je znám také pod názvem nangka (pojmenování pro celou rostlinu). Podobně se někdy plody čerimoje schovávají za označení celé rostliny, tj. láhvovník.
Věc ale není tak jednoduchá. Nesmíme zapomínat, že se cestuje odpradávna (i když ne tak masově) a že i cestovatelé v minulosti zvědavě ochutnávali exoticky vypadající plody, které si s sebou přiváželi, a byli je tak nuceni pojmenovat. Na tyto jejich "první" názvy dnes ale mnohdy zapomínáme a užíváme novější názvy, které - jak už bylo řečeno výše - vycházejí spíše z originálního pojmenování či z pojmenování anglického. Například neznámé pojmenování hruškovec označuje takřka zdomácnělé avokádo a svým způsobem nám i napovídá, jak bude exotický plod přibližně vypadat. Připočteme-li ke krátké paměti ještě exotický nádech cizího slova, české názvy pro exotické ovoce se zřejmě do češtiny nevrátí.
Mít se na pozoru je ale třeba nejen u ochutnávání cizokrajného ovoce. Nebezpečí může číhat všude. Radí-li například kuchařská kniha okořenit jídlo pimentemči přidat salsif, neměli bychom se bezhlavě pouštět do shánění zmíněných ingrediencí. Jednak bychom neuspěli a jednak trocha fantazie při vaření určitě neuškodí. České názvy "nové koření" a "černý kořen" znějí přece tak neexoticky.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
