Olga Šípková - průkopnice českého aerobiku

Když se u nás řekne aerobik, skoro každému se vybaví Olga Šípková. Před pár dny uplynulo od jejího titulu mistryně světa už deset let. Právě ten u nás nastartoval velký boom a ČR se stala světovou velmocí sportovního aerobiku.

Olze Šípkové nedělalo nejmenší problém vrátit se ve vzpomínkách o deset let zpátky.

"Je pravda, že jsem na to intenzivně myslela. Vzpomínky jsou nádherné. Nejen proto, že člověk získal zlato na top soutěži, jakou je MS, ale i proto, že se šampionát konal v nádherné Austrálii. Přišli nám fandit krajani, kterých je tam hodně, přijal nás český konzul, vše probíhalo v úžasné atmosféře. Vzpomínek mám spoustu a strašně ráda vzpomínám nejenom na to, jak mi ten těžký kov visel na krku."

Zisk světového titulu jí tehdy pořádně zaskočil.

"Bylo to překvapení. Hned v 1. kole jsem mezi 30-ti závodnicemi byla nejlepší. To pro mě - tehdy pátou ženu světa, bylo absolutním překvapením. Potom jsem první pozici dokázala obhájit jak v semifinále, tak i ve finále. Když hráli hymnu a já stála na nejvyšším stupni, udělala jsem akorát hluboký výdech - podařilo se, celý týden jsem udržela první pozici."

Pokud předpokládáte, ža tato zlatá medaile je tou nejcennější v její bohaté sbírce, budete hodně překvapeni. Nutno ovšem dodat, že medaili, kterou věčně usměvavá Olga preferuje nejvíc, by správně tipnul asi málokdo.

"Cenná je velmi, protože to je top, co člověk může ve sportu dokázat. Nejváženější medailí je však pro mě zlato z roku 1993, kde jsem na premiérovém MR vyhrála jako naprosto neznámá závodnice bez jakýchkoliv ambicí. Tím se odstartovala moje kariéra i nový pracovní život."

Olga Šípková skončila s aktivní kariérou na absolutním vrcholu. Svého kroku však nikdy nelitovala. Určitě i proto, že nastoupila úspěšnou trenérskou dráhu a prosadila se také v oblasti komerčního aerobiku.

"V roce 1997 jsem vyhrála všechny závody - SP, MR, ME i MS. Byla jsem v úžasné kondici, dostávala jsem skvělé finanční nabídky na další závody atd. Na druhé straně už jsem trénovala, cvičila s lidmi komerční aerobik a natáčela videokazety. To mě lákalo daleko více a tím, že už jsem byla unavená, měla malé dítě, živila se sportem, tak jsem si řekla, že přišel pravý čas úročit tu zlatou medaili. Jsem strašně ráda, že jsem to udělala, protože jsem měla na co navázat a dál rozvíjet svou práci."

Aerobik už bude navždy spjatý s jejím životem. I když ho má naše nejznámější cvičitelka občas plné zuby, stále jí více dává, než bere.

"Mám ho samozřejmě strašně ráda. Uplynulo už deset let a já se mu věnuji snad ještě intenzivněji, než v tehdejší době. Samozřejmě jsem normální člověk, takže jsou dny, kdy bych nejraději zůstala doma a nehnula ani nohou, protože to je fyzicky náročné. Stále však přetrvává pocit, že mě to baví. Když mám po hodině a jsem správně nadopovaná endorfíny, tak to je ten nejlepší pocit, který můžu pravovně zažít."