Očekávají se další tresty za krádeže hudby, filmů a softwaru
Tvrdými tresty postihovat ilegální stahování hudby, filmů či programů z internetu by měl zákon, jehož návrh tento týden schválili Evropský parlament. Podle autorů zákona je nutná společná evropská legislativa, která by nekompromisně postihovala porušování autorských práv. Taková legislativa už ale existuje v každé zemi Evropské unie. V Česku padl první trest za nelegální sdílení hudby na internetu před několika dny. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.
"Souvisí to samozřejmě s tím, že se velmi rychle rozšiřuje rychlý internet, rychlé připojení k internetu, které umožňuje sdílet v sítích soubory."
Zatím ale v této neřesti či spíše kriminálním deliktu nikterak nevynikáme.
"Myslím, že to není výrazně rozšířenější. V Česku patříme spíše ke světovému průměru."
První český odsouzený pachatel se dočkal ještě podmíněného trestu, ačkoli prý způsobil škodu větší než milion korun. Další už takové ´štěstí´ mít nemusí. Sazba, se kterou počítá pro takové případy zákon, se pohybuje mezi půl rokem a pěti lety. Kromě toho je možné ještě udělit pokutu až pět milionů korun. Záleží na výši způsobené škody, respektive na tom, jak velkou škodu soud uzná. Jan Lodl upřesňuje.
"Musíme si uvědomit, že škoda, která se takto vyčísluje, je většinou teoretická. V podstatě se jenom vynásobí množství hudby, množství autorských děl, které dotyčný poskytne zadarmo nebo prodá. Je samozřejmě pravda, že ne každý z těch, kdo si hudbu nebo program stáhl zadarmo, by si ho koupil, kdyby neměl možnost stáhnout si to zadarmo. Takže škoda ve skutečnosti nebude tak velká. Nicméně další tresty budou padat. A podle mého názoru je dobře, že budou padat, protože poškozovat cizí práva není určitě v pořádku."
Kolem kopírování hudby, filmů či programů koluje v Česku řada fám a mýtů. Většinou to jsou naprosté nesmysly. Nový autorský zákon je ale na druhé straně natolik složitý, že ani odborník vám není někdy schopen dát jasnou odpověď. Pirátům zároveň nahrává fakt, že na internetu je obtížné něco zcela zmapovat. I když se k vyhledávání osob, které sdílí data přes výměnné sítě, používá speciální software, zachytí prý kontrolní orgány a policie stejně jen špičku ledovce. Tedy piráty, kteří jedou takříkajíc ve velkém. Takže i tvrzení Jana Lodla, že ve sdíleném pirátství patříme ke světovému průměru nelze nikterak ověřit. A to už nemluvíme o tom, že kromě P2P sítí, kde musí uživatelé data sdílet, existuje ještě jiný způsob, kde nemusí! Nelegální stahování dat přes stařičké, ale efektivní FTP servery je dnes skoro nezjistitelné. Odborník na telekomunikace Jan Lodl ale upozorňuje na jednu možnou cestu, jak pirátství postupně omezovat.
"Trendem spíše bude to, že se začínají prosazovat způsoby, jak hudbu z internetu stahovat legálně za nižší peníze, a to přes internetové obchody. V současnosti jsou u nás dva, chystá se třetí. Apple má samozřejmě také svůj obchod, který funguje po celém světě, i když zatím u nás není. Třeba příklady ze Spojených států ukazují, že když se uživatelům umožnilo stahovat legálně hudbu za poměrně příznivé poplatky, tak spousta uživatelů si ji raději legálně koupila, než by ji někde kradla."
