Kmentová v Moravské galerii: menší, ale reprezentativní

Moravská galerie v Brně vystavuje tvorbu přední české výtvarnice 2. poloviny 20. století Evy Kmentové. Ačkoli se Kmentová nedožila vysokého věku - zemřela v 52 letech - zapsala se nesmazatelně do našeho moderního umění. Její dílo teď putuje po českých a moravských městech. V Brně výstavu "Eva Kmentová Deník díla" uspořádal Dušan Brozman, kurátorkou byla Yvona Ferencová.

Byla Eva Kmentová sochařka?

"Byla samozřejmě sochařka, i když ti, kdo čekají plastiky nebo sochy jako takové, setkají se s nimi jen v prvním sále, kde jsou její práce z roku 1957. Eva Kmentová velice záhy opouští to klasické sochařství a začíná pracovat s objektem. Používá otisk vlastního těla, vlastních prstů... Když někdo přijde na výstavu, něco bude vnímat jako sochu nebo objekt, ale některé její práce už mu budou připadat, že jsou na určitém pomezí. Pochopitelně to souvisí i s dobou a pomezí to je."

Když přejdeme do druhého sálu, hned se velmi vzdálíme od sochařské práce.

"Ano, tady jsou už vystaveny kresby. Poprvé se tu objevuje motiv rostlinného růstu rukou, stažených rukou. S tímto motivem jsme se mohli setkat už v předešlé místnosti, kde byl reliéf, na něm nakreslena silueta figury, to bylo vlastní tělo Evy Kmentové a z té plochy jako tráva rašily prsty. Eva Kmentová v jednom svém textu o krajině píše, že si představuje prsty jako to, co ohmatává všechno kolem, součástí krajiny je i ona a její dotyk."

Jak výstava pokračuje? Jaké další fáze tvorby Kmentové jsou v dalších sálech?

"V Mánesu, kde byla výstava poprvé, byla autorkou výstavy Ludmila Vachtová, která teď žije ve Švýcarsku. Ona zvolila jinou koncepci než Dušan Brozman, který je autorem této výstavy. Vachtová jenom nechala věci vyznívat vedle sebe, bez ohledu na vročení. Dušan Brozman s ohledem na prostorové možnosti Pražákova paláce a Moravské galerie zvolil jiný přístup. Řazení sálů za sebou vysloveně nabádá k tomu vytvořit chronologickou řadu. Eva Kmentová zemřela předčasně v roce 1979, ale už od roku 1974 věděla, že je vážně nemocná, a pochopitelně ty práce jsou tím poznamenány, protože se mnohem víc zabývají existenciálními tématy. je zajímavé, že řada věcí to už předjímala. Tady za rohem máme například takové reliéfy z osinkocementu. Později toto téma samozřejmě nabývá mnohem většího významu."

Tato existenciální tématika má i určité transcendentální momenty. Támhle jsme minuli sál, ve kterém jsou umístěny hlavy, a jejich tématika je jasná: Bůh Otec, Magdalena, František... jak Eva Kmentová změnila materiál, se kterým pracovala?

"Ono se to velmi úzce pojí k tomu zdravotnímu stavu. Ona musela opustit sádru, osinkocement a velké bloky, takže se uchýlila k něčemu mnohem křehčímu, což byl papír. Tím víc si ale člověk v tom materiálu uvědomuje pomíjivost. Jestliže galerie dnes vlastní papírové věci, tak je otázka, co bude za dvě stě, tři sta let. A je to tedy ještě mnohem intenzivnější výpověď. Lékaři jí zjistili přechozenou žloutenku a v závěru bylo jasně patrné, že to nikam příliš nesměřuje,"

říká Yvona Ferencová. Opusťme teď na okamžik expozici Moravské galerie v Brně. Manželem Evy Kmentové byl sochař Olbram Zoubek, který k její tvorbě říká:

"Víte, je zajímavé, že ženy jsou rovnocené umělkyně zejména v sochařině. Není tolik dobrých malířek, jako je dobrých sochařek. U sochařiny se to dělá skoro jako těsto. To neříkám pejorativně. Ta šiška hlíny se skutečně uválí a něco se z ní zohybá a je to konkrétní skutečný předmět. není to abstrakce. A navíc Eva do toho skutečně pak vstoupila svým tělem a chuť svého těla, i pleť, ruce, prsty, rty obtiskovala a odlévala. Já jsem jí stím samozřejmě pomáhal, protože to člověk nemůže dělat sám. Někdy to dělal někdo jiný, ale většinou jsem to byl já, protože to bylo trochu intimní, ten dotyk, takže jsem jí v tom pomáhal."

Pokračuje kurátorka Yvona Ferencová:

Kmentová je zásadní osobnost, která významně pozměnila pohled i na materiál, i na plastiku. A jestliže bych ji měla s někým srovnat, tak má velice blízko k Adrianě Šimotové, která měla nedávno velkou retrospektivu v Olomouci. A taky ta práce s papírem, u ní v případě otisku (pigmentového) se velice blíží Kmentové, i když obsahově jsou si vzdálené. Protože samozřejmě Šimotová řešila úplně jiný problém, který souvisel i s jejím životem. Ale pochopitelně ta pomíjivost je tam u obou. Tento obsahový zaklad se ale projevuje v různých podobách."

Ta výstava putuje po českých městech. Odkud přišla a kam bude pokračovat?

"Přišla z Prahy, z Mánesa, tam byla, jak jsem říkala, mnohem obsáhlejší. Tam bylo kolem 200 prací, v Brně je jich 70. Někdy se zdá, že to je špatně, že člověk neviděl všechno, ale já myslím, že naše výstava je postavena tak, aby divák naprosto nebyl ošizen. Pak by výstava měla pokračovat do Klatov a snad i do Bratislavy."