Oprava Národní budovy v New Yorku se prodražuje
Oprava českého Národního domu v New Yorku se prodražuje a stále není u konce. Třípatrový dům na Manhattanu v hodnotě 462 milionů korun koupila od krajanských spolků Česká republika v roce 2001 za symbolický jeden dolar. Rekonstrukce se však potýká s mnoha problémy. Více od Zdeňky Kuchyňové.
V původním rozpočtu se hovořilo o částce asi 350 milionů korun, nyní se počítá se sumou dvojnásobnou. Ze třípatrového domu zatím funguje jen jedno poschodí. Pětaosmdesátiletý Josef Schrabal, který na internetu vydává České krajanské noviny, mluví o ostudě. Jak však dodává, bohužel se nic jiného nedalo dělat - česká vláda byla jediná, kdo mohl Národní budovu zachránit. Ta byla postavena na konci 19. století a existuje paralela s Národním divadlem v Praze, dodává Aleš Pospíšil, bývalý generální konzul v New Yorku. Průčelí obou budov například zdobí nápis 'Národ sobě'.
"Stejně jako Národní divadlo v Praze, tak i tato budova byla postavena díky lidovým sbírkám. Je tam i architektonická podobnost, protože jsou obě v novorenesančním stylu. Národní budova prožívala fantastické období zejména v prvních desetiletích. Pak začala první krajanská generace stárnout. Druhá a třetí generace Američanů už neměla zdaleký takový zájem o spolkový život a budova začala chátrat."
Český stát koupil Národní budovu v roce 2001 za symbolický jeden dolar. Před šesti lety při plánování rekonstrukce zřejmě nikdo neodhadl, jaké problémy mohou stavbu provázet. Ministerstvo zahraničí, které veřejnou soutěž na rekonstrukci vypsalo, nesmělo podle zákona oslovit žádnou zahraniční firmu. Důvody pomalé rekonstrukce vysvětluje výkonná ředitelka Národní budovy v New Yorku Margita Fuchsová:
"Musíme si uvědomit, že stavíme ve Spojených státech, stavíme v New Yorku a navíc stavíme na Manhattanu. Naši čeští stavaři se potýkali s řadou byrokratických problémů. Když se rekonstrukce začala rozvíjet, tak jsme měli velkou smůlu, že již do třetiny postaveného domu vytekla z vedlejšího pozemku velká nádrž nafty. Pak byly dlouhé soudní spory."
Při nich nastalo licitování o vyčištění místa a náhradě škody. Žádná stavba nebyla tak komplikovaná, připouští v Hospodářských novinách mluvčí české stavební firmy PSJ Holding Miroslav Fuks. Že je rekonstrukce domu náročná a provázely ji havárie, které nemohl nikdo čekat, uznávají i kritici celé akce. Nejprve totiž padl plán, jak v New Yorku ušetřit a nenajímat si tamní dělníky. Americké úřady totiž odmítly dát českým řemeslníkům pracovní víza, a tak si firma musela najít místní společnost. Lidé, kteří se tehdy na stavbě podíleli, dodnes vzpomínají na různá překvapení. Třeba, když dělníci postavili zeď tam, kde být neměla a nebylo možné je přimět, aby chybu uznali, natož napravili. Navíc v průběhu schvalování dokumentace došlo ke změnám předpisů. Svou roli sehrála i zpřísněná bezpečnostní opatření po teroristických útocích 11. září 2001.
Budova by měla v budoucnu sloužit jako reprezentativní místo českých neziskových organizací, vzdělání, kultury, konzulátu a vůbec prezentace České republiky. Jedno z pater je určeno pro Čechoameričany. A jak vidí budoucnost českého spolkového života Margita Fuchsová? Nechce generalizovat, navíc, jak uvedla, má zkušenosti především ze západního pobřeží, kde byla generální konzulkou v Los Angeles.
"Nechci říct, že je tradiční spolkové žití svým způsobem překonáno. Ale je tu internet, jiná komunikace, než byla dřív. Nejsou už zavřeny hranice, lidé se mohou setkávat, mohou jezdit do USA pracovat, mohou se pak zase vrátit. Čili my se spíš bavíme o tom, že budoucnost komunity vidíme ve spolcích přátel České republiky, než ve vyhraněných spolcích jako byl Sokol, jako byla Československá národní rada. Čili spíše jako volné sdružení přátel ČR, které je otevřené všem, kteří ČR mají rádi."
