S Jurajem Horváthem o Baobabí knižní alternativě
Knihy patří k nejoblíbenějším vánočním dárkům a nejvíc dárků dostávají tradičně děti. Možná některé z nich našlo pod stromečkem Krtčí výlety, knížku s počítačovou hrou, možná fotografický komix O andělovi... s háčkovanými postavičkami, možná knížku Kočička z kávové pěny s vyšívanými obrázky, možná vyprávění o Jůle a Hmýze od Sylvy Fischerové... Netradiční knihy z nakladatelství Baobab mají něco společného: názorové spříznění tvůrců, silné výtvarné zázemí, snahu navázat na tradici českého umění pro děti moderním způsobem...
"Ta knihy, o kterých jste teď mluvil, tedy ty tři, mají malý čtvercový formát, 15 na 15, a my jsme si řekli, že kromě té kvartové řady původních českých textů budeme vydávat i knížky, které jsou víc zaměřeny na výtvarnou podobu, zkrátka jsou to autorské knížky výtvarníků."
Můžete shrnout do nějakého univerzálního modelu, jak tak obvykle vzniká vaše kniha?
Ona si své knihy buduje ze svého světa, není to žádný objektivizující pohled, ani to není šité na míru nějakému globálnímu trhu, ale myslím, že naopak, právě proto to může fungovat i venku. protože to je specifický pohled z českého venkova. Ona předtím vydala knížku, která se jmenovala Kozí knížka, což je vlastně rok s kozou na vsi.
Eva Wolfová, to je studentka, která byla u mě na stáži, ja učím na Umprum, ona byla u mě na stáži z textilu, a ona byla minimalistka, u které nastal ten přerod, že ji zaujalo vyprávění. na svoji diplomní práci na textilu udělala tady tu svoji Kočičku, my jsme jí pak s tím trochu pomohli v té organizaci te knihy a moje žena Tereza dopsala text.
A Krtčí výlety byla původně počítačová hra a my jsme na to chtěli vymyslet nějaký trik, je to prachobyčejný živnostenský trik, jak dostat tu hru k dětem bez toho, aby na to byla ta šílená marže, aby se to muselo prodávat v obchodech mezi spoustou těch cynických a krutých her. Protože ona má hodně společného spíš s vlídným světem knížek, než s nějakou agresí. Tak jsme se rozhodli, že se k tomu dopíše a dodělá kniha."
Dá se říct, že primárně vycházíte z toho výtvarného projevu? Nebo jsou to knihy především literární, které zajímavým způsubem ilustrujete?
"Máme řadu původních textů, kde vyšla Marka Míková nebo Sylva Fišerová, to jsou knihy, které jsou velmi fantazijní, jak už je tradicí v Čechách, ale pracují s tou realitou, která nás obklopuje dnes, to je myslím podstatné. A tam se to propojuje v nějakém rozumném poměru, aby obraz nepřebil text. A pak máme tady tu řadu, kde se to má snoubit 1:1, nebo klidně obraz k textu 10:1. A protože to je vyčerpávající, dělat ty obrazové knížky, tak se chystáme doplnit to textovými knihami, kde ten ilustrační doprovod bude tak jako u starých verneovek, budou tam nějaké perovky, ale děti to mají číst, má je to strhnout, nemá je tam otravovat nějaká dlouhá obrazová příloha.
V Čechách byl velký potenciál dětské knihy, v sepětí s animovaným filmem v 60. letech, můžeme zmínit Pojara se Štěpánkem, Trnkovo studio a posléze Šalamouna. Takže se velká část energie opřela do toho výtvarného a do toho, že to bylo v sepětí s těmi novými technologiemi. Ale ne jen nějak efektně, pracovalo se s tím do hloubky. A myslím, že ničím jiným my ani nemůžeme ve světě zaujmout, protože technologicky... Pána prstenů tady produkovat nebudeme, a stejně Studio Pixar tady nevybudujeme. Já myslím, že musíme hledat způsoby, jak šikovně udělat něco, co není artistní, ale je to výtvarné."
Hostem ve studiu byl Juraj Horvát. Šestým rokem provozuje se svou ženou nakladatelství Baobab, je vedoucím Ateliéru ilustrace a grafiky na vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, za své grafické úpravy knih získal jednou cenu nejkrásnější kniha světa, třikrát nejkrásnější česká kniha. Má za sebou řadu výstav, je autorem grafiky mezinároidního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a vytvořil logo pro Hip Hop Kemp. Pochází z Bratislavy, je mu 32 let.
(Plný rozhovor najdete ve zvukové verzi.)
