V muzeu Jendy Rajmana si můžete svázat knihu

Na hranicích středních a východních Čech leží městečko Rožďalovice. A v něm památník místnímu rodákovi, knihaři Jendovi Rajmanovi. Zdejší muzeum je netypické. Dílna je totiž pořád funkční a navíc si tu každý návštěvník může vyzkoušet zda umí knihu svázat. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Jenda Rajman zdědil řemeslo po svém tátovi. Ve své knihařské dílně měl stabilně tři dělníky a tři učedníky. Posledním byla jeho dcera Blanka Hančarová, která zavzpomínala na svoji rodinu.

"Rajmanovskou knihařskou tradici založil můj děda Josef Rajman, který si roku 1880 tady v Rožďalovicích založil dílnu. Památku na dědu máme velmi pěknou. Je to Bible, která byla denně čtena a ta vazba je netknutá. U dědy Rajmana se vyučil můj otec, jeho nejmladší syn a po vyučení šel na zkušenou do Prahy k Ludvíku Bradáčovi, kde se scházeli i kumštýři té doby. Tam chodil například profesor Švabinský, Cyril Bouda, Kobliha. S nimi se otec poznal a v té době byl doporučen k Mikuláši Alšovi, aby mu nalepoval ex libris do jeho vlastních knih. Když tu práci dokončil, tak mistr Aleš mu dal ex libris sokola na staré knize. Aleš onikal, takže říkal: udělal jsem jim to po sokolsky a po knihařsky."

Návštěvníci Rajmanových se zapisovali do knihy hostí. Ty rodina vlastní dvě v luxusních vazbách a považuje je za rodinný klenot. Jsou tu podpisy, kresby, vzpomínky i zážitky jejich hostů.

Konec dobrých časů přišel společně s měnou v roce 1953. Dílna se dostala pod komunální služby a socialistický podnik už do ní nedal ani korunu. Pro dílnu je to dnes paradoxně štěstí, navíc se všechny původní stroje zachovaly ve vynikající kondici.

"Například řezačka, bez které se knihař neobejde, tak ta je z roku 1900. Tu koupil můj děda za 500 korun rakouských ve Vídni a dodnes slouží."

Vnuci Jendy Rajmana se rozhodli založit ve funkční dílně i muzeum, aby umění jejich rodiny mělo šanci vidět co nejvíc lidí. V dílně je i řada pokladů. Který je největší pro Pavla Hančara?

"Soubor tlačítek, jak říkají knihaři. Jsou to nástroje na výzdobu desek knih, přičemž jsou z různých dob, z různých stylů. Jsou barokní, ale třeba i kubistické. Děda je sbíral a vytvořil tento soubor,"

uvedl pro Českou televizi vnuk Pavel Hančar. Kromě sbírky jeho dědečka, jsou tu i tlačítka italského knihaře, který tu měl dílnu před ním. A jak jsme řekli, vyzkoušet vazbu knih si tu mohou i návštěvníci, dodává Blanka Hančarová.

"Vydali jsme otcův deník z roku 1945, takže zájemce, pokud by chtěl, tu může přespat a knížku si svázat. To nelze v jednom dni. Knížka se musí lisovat, musí schnout, takže to potřebuje svůj čas."