Je smír s Nomurou nejlepším řešením?
Vláda uzavřela smír s japonskou bankou Nomura o ukončení veškerých žalob a arbitráží. Obě strany se vzájemně žalovaly o desítky miliard korun. Vláda považuje dohodu za výhodnou pro stát. A co si o ní myslí komentátor Petr Holub z internetového portálu aktuálně.cz?
Když jsme před necelým čtvrt rokem spolu hovořili o záměru ministra financí Vlastimila Tlustého dosáhnout smíru s japonskou společností Nomura, vyjádřil jste mírný souhlas s tímto záměrem. Jak se na to díváte dnes, kdy dohody bylo dosaženo?
"Ta dohoda je samozřejmě kontroverzní. Nakonec se už stala předmětem velice konfrontačních politických komentářů. Já si také myslím, že ta dohoda je z pohledu českého státu trochu nešťastná."
Dohoda českého státu s Nomurou sice dosud zveřejněna nebyla, ale z dostupných informací je zřejmé, že nás tento krok přijde na zhruba 7 miliard korun, tedy asi desetinu toho, co po nás japonská společnost údajně požadovala v arbitrážním řízení. Naše požadavky vůči protistraně ve druhé arbitráži s Nomurou ale byly několikanásobně vyšší. Co se s těmito našimi nároky stalo?
"Česká republika se těch nároků vzdala, a také Nomura se vzdala většiny svých nároků. Jde tu jen o tu částku, která nemusí být 7 miliard, protože je stanovena od nuly do sedmi miliard. Záleží to ještě na tom, jak rozhodne londýnská arbitráž. Pokud by se hledělo jenom na to, jak český stát dopadl v těchto sporech finančně, tak si vlastně není příliš na co stěžovat, protože částka, která se zaplatí, není z pohledu českého státu tak vysoká, jak by mohla být, kdyby ty arbitráže dopadly opravdu velice špatně. Navíc je tady ještě jeden rozměr. Československá obchodní banka ještě má arbitráž s Nomurou a žádá o 30 miliard korun, tak že Nomura může na úkor ČSOB přijít o víc peněz než získá od českého státu. Já si ale myslím, že celý spor ohledně Investiční a poštovní banky (IPB), který se teď řeší na mezinárodních arbitrážích, se příliš svádí jenom na finanční částky, a jak jsem říkal, ty částky nejsou až tak velké vzhledem k tomu, kolik peněz se celkem ztratilo v IPB. Hlavní problém vidím v tom, že Česko se velice nešťastně vyrovnává s poměrně nedávnou minulostí, kterou byly temné stránky privatizace devadesátých let."
Prezident Václav Klaus prohlásil, že nevyhoví vládě a neudělí milost manažerům vyšetřovaným v souvislosti s kauzou banky IPB, v níž měla podíl japonská Nomura. Považujete za přípustné, aby se vláda s takovou žádostí na prezidenta obrátila?
"Vládě samozřejmě nikdo nemůže zakázat, aby to udělala. Kritika, že tento krok je neústavní je možná pravdivá, možná nepravdivá. Mně spíše přijde celý ten postup nesmírně nešťastný právě z hlediska vyrovnání se s minulostí. To, že pan prezident nakonec něco takového odmítl, myslím všichni čekali, a bylo to spíše gesto od české vlády. Ale právě toto gesto je velmi nešťastné, protože připomeňme si, o co šlo. Privatizace devadesátých let a celá ekonomická transformace měla celou řadu zásadních chyb. Jednou z největších chyb bylo tunelování podniků a tzv. bankovní socialismus, kdy banky pod velice silnou kontrolou státu půjčovaly na podnikatelské záměry zcela bezhlavě peníze, i když, kdyby uvažovaly trochu podnikatelsky, by musely vidět, že o ty peníze přijdou. Příběh IPB je vlastně takovým nejvíc neuralgickým bodem toho temného období. Často se odhaduje, o kolik tehdy český stát přišel a kolik musel posléze nahradit těm jednotlivým bankám. Jde o částku, která se odhaduje mezi 500 miliardy a jedním bilionem korun. Nejsou to úplně přesné údaje. Z toho na IPB připadlo zcela nepochybně 200 miliard korun. Z hlediska občanů, kteří to nakonec všechno platí, by bylo správné, aby se zjistilo, kde byla chyba a jestli se někdo neobohatil skutečně velice nezákonným způsobem. Právě případ IPB, který je zdaleka největší, by byl zajímavým případem pro to prozkoumání. Ve chvíli, kdy samotná vláda doporučuje omilostnit podezřelé manažéry Nomury, se tím vyjadřuje k tomu, že není třeba už nic zkoumat, že už je to jednou pro vždy uzavřená kapitola. Z morálního hlediska si myslím, že to je neodpustitelný krok Topolánkovy vlády."
No právě. Mnozí lidé takovou žádost vlády nechápou. Utvrzuje je totiž v přesvědčení, že za tisícové či milionové finanční machinace je trest téměř jistý, ale pokud jsou ve hře miliardy, problém vyšumí do ztracena. Jak to vidíte Vy?
"To je další rozměr toho nešťastného kroku. Tím se vlastně říká, že všichni čeští občané nejsou rovní před zákonem, nebo že české právo se dívá na jednotlivé klienty různým způsobem. To je opravdu velice nešťastné. Já si myslím, že kdyby v tuto chvíli politická scéna neměla jiné problémy, tak by se to řešilo mnohem hlouběji. Na druhou stranu je ale pravda, že asi žádná z politických stran nechce příliš toto téma rozviřovat, protože na těch nedokonalostech transformace se vlastně podepsali všichni, a tak to raději nechají projít. Je to ale opravdu to, co musí každého občana tváří v tvář Topolánkově žádosti nejvíc znejistit. Mně určitě a vás také, protože nemáme ty miliardy, se ta blahovůle občanských demokratů netýká, ale když má někdo miliardu, tak si skutečně může dovolit cokoliv."
