Čechoameričané z Virginie našli po stu letech své příbuzné v rumunském Banátu

Naše dnešní krajanská rubrika bude připomínat tak trochu cestu kolem světa. Milena Štráfeldová v ní zachytila putování českých rodin z Plzeňska do rumunského Banátu a odtud do Virginie ve Spojených státech. Potomci českých osadníků v Americe se ale po stu letech vypravili zpět a v české vesnici Gerník v Rumunsku se setkali se svými příbuznými. K návštěvě Rumunska jim prý dalo podnět právě Radio Praha:

Gerník

Jmenují se Bláhovi, Mizerovi nebo Mikuškovi a už sto let žijí ve Virginii ve Spojených státech. Stejní Bláhovi ale dosud žijí v české vesnici Gerník v rumunském Banátu. Právě odtud se totiž předkové dnešních Čechoameričanů vypravili za oceán.

"Moji prarodiče emigrovali do Ameriky v roce 1903,"

říká Mary Blaha Pearson z Virginie. Do Gerníku se přitom její český prapradědeček vydal už v roce 1826 z Plzeňska:

"Jmenoval se Magnus Bláha a zjednali si ho dřevorubci, aby kácel stromy a vyráběl dřevěné uhlí."

Od roku 1880 se ale Češi žijící v Banátu začali stěhovat do Spojených států. Do Virginie je lákala levná půda. Po prohrané válce Severu proti Jihu a zrušení otroctví totiž bohaté jižanské farmy upadaly a byly levně na prodej. Podle historických pramenů stál prý akr země jen pět dolarů. První Slované, kteří sem v té době přišli, se ale ocitali v sociální izolaci. Obyvatelé Virginie, kteří byli zvyklí vidět při práci na polích dosud jen černochy, jen těžko přijímali, že jejich noví sousedé sami ořou a sklízejí úrodu. Přesto se v letech 1885 až 1915 v jihovýchodní Virginii usadilo na tři a půl tisíce imigrantů z východní Evropy a Balkánu. Byli mezi nimi i Češi z rumunského Gerníku:

"Moji prarodiče přišli z Gerníku v roce 1905. Přišli do Virginie, usadili se na farmě v okrese Dinwiddie a tu farmu má naše rodina dodnes,"

uvádí další Čechoameričanka z Virginie Joyce Pritchard. Češi se ve Virginii usazovali společně, skupovali další půdu i celé farmy a v hospodářství se jim dařilo. Článek v místních novinách z roku 1915 píše dokonce o prosperující slovanské kolonii v New Bohemia. Stavěli tu také české kostely, v jižní Virginii se jich dochovalo pět a až do roku 1960 se tu mše vedly v češtině:

"Ty kostely dosud existují, ale zejména u katolických kostelů je zajímavé, že do nich chodí nová skupina imigrantů. Jsou to Mexičané, kteří do Ameriky přicházejí přes hranice. A já jsem pyšná na to, že je to pořád kostel pro přistěhovalce."

Joyce Pritchard i Mary Blaha dnes patří ke třetí generaci českých imigrantů ve Virginii. Jejich rodiče ještě mluvili česky, ony samy už ale česky nerozumějí ani slovo. Rodiče si to prý podle Joyce nepřáli:

"Ten důvod známe. Chtěli nám to usnadnit. Moje maminka měla kvůli češtině na prvním stupni ve škole problémy a nechtěla, aby se totéž stalo i mně. Takže rodiče spolu mluvili česky, ale záměrně nás to nechtěli učit."

Přesto se Joyce Pritchard i Marie Blaha o své české kořeny zajímají. V roce 2003 dokonce založily společnost, která pátrá po českém a slovenském dědictví v jižní Virginii.

"Sečetli jsme všechny Čechy, Slováky a další slovanské etnické skupiny, o kterých víme, a za období 1895 až 1915 máme seznam čtyř set jmen rodin, které přišly do jižní Virginie."

Dnes ve Virginii žijí asi tři tisíce Čechů. Joyce Pritchard však odhaduje, že k českým kořenům se ve třetí nebo čtvrté generaci mohou hlásit až desítky tisíc lidí. Joyce i Mary dál pátrají v archivech, ve starých novinových článcích i na náhrobních kamenech po dalších jménech. A nezůstalo jen u výzkumů, rozhodly se vypravit se do rumunského Gerníku, odkud jejich prarodiče do Virginie přišli. Pomohlo jim v tom dokonce Radio Praha:

Banát

"Opravdu to bylo díky Radiu Praha. Tam jsme poprvé slyšeli rozhovor s Danem Mairem a já jsem prostřednictvím Iana Willoughbyho Dana kontaktovala. On mi odpověděl, ale trvalo asi rok, nežli se nám ten výlet podařilo zorganizovat."

Daniel Mair se totiž na Škole slavistiky a východoevropských studií londýnské University College věnoval výzkumu českých vesnic v rumunském Banátu:

"Chtěl jsem spojit zájem o Balkán a svou znalost českého jazyka, tak jsem si to vybral. A taky jsem chtěl navštívit tamní vesnice. Chtěl jsem to udělat už dávno, ale mnohokrát jsem to odložil."

Výsledkem jeho studia je disertace na londýnské univerzitě s příznačným názvem Kde domov můj. Věnuje se v ní vztahům mezi českou "vlastí" a komunitou rumunských Čechů z Banátu. Zabývá se zejména jejich reemigrací zpátky do Česka. A právě díky této práci se Čechoameričané ve Virginii dozvěděli, že v rumunském Gerníku dosud žijí jejich příbuzní. Skupina asi patnácti lidí se v srpnu roku 2005 vypravila na Balkán:

"Zjistili jsme, že jsme všichni z jedné části Virginie a že většina z nás pochází ze stejného místa, z Gerníku. Cítili jsme, že musíme zpátky, protože jsme věděli, že kdysi naše rodiny neodcházely do Ameriky úplné, někoho vždycky nechávaly za sebou. A taky jsme je v tom Gerníku našli. Nikdy nezapomenu, když jsem potkala prvního člena své rodiny Bláhů. Byl to starší muž, a když jsme mu řekla, že jsem Blaha, jen opakoval Bláha! Bláha! - Všichni Bláhové až na jednoho odjeli. A víte, kdo z nich tu zůstal? Ten blázen!..."

Banát

vzpomíná na setkání v Gerníku Mary Blaha. A co na ni nejvíc zapůsobilo?

"Podoba, rodinná podoba. Kamkoli jsem se ve vesnici podívala, viděla jsem tetičky a strýčky nebo někoho, kdo mi připomínal mé tety, strýčky a prarodiče. Ta rodinná fyzická podoba byla velmi nápadná. Bylo zřejmé, že jsme příbuzní. Vypadali jsme stejně."

Podobný zážitek ze setkání měla i Joyce Pritchard:

"Věděli, že přijedeme, protože Dan Mair tam všechno zařídil. Řekli jsme jim, kdo jsme a s kým jsme příbuzní, a pan Piecek, starosta Gerníku, zařídil ubytování. Bydleli jsme v různých rodinách, já jsem zůstala u starosty. Bylo to ohromně přátelské, poznali jsme jejich život, který se podobá tomu, jak žili naši pradědečkové. Viděla jsem tam například kroj, jaký nejspíš nosila moje prababička."

Rozdělené rodiny se spolu sice jen těžko domlouvaly, Čechoameričané už neuměli česky, Češi z Gerníku zase neovládají angličtinu. Brzy ale zjistili, že komunikovat se dá i jinak. Ostatně Mary i Joyce si při své letošní návštěvě Českých Budějovic, kde na kongresu Společnosti pro vědy a umění o výpravě do Gerníku referovaly, nakoupily učebnice češtiny. Jejich cesta Gerníku tak zřejmě nebude poslední.

---