Nečas: Prorodinná politika není plemenný chov lidí

V roce 2009 bude Česká republika předsedat Evropské komisi. Mezi její hlavní témata bude podle ministerstva práce a sociálních věcí patřit i rodinná politika. Zaznělo to v úvodu konference, která ve středu začala pod heslem: Komplexní rodinná politika jako priorita státu. Ministr práce Petr Nečas, který je rovněž místopředsedou vlády, při zahájení řekl, že česká společnost se prorodinně tváří, ale ve skutečnosti prorodinná není. V rozhovoru vysvětlil, proč si to myslí.

"Z reálných výsledků. V naší zemi není příliš v trendu mít více dětí, kdo je rodičem, ví, že když vjede do obchodu s kočárkem, hned má za zády prodavačku nebo někoho, kdo hlídá, protože když tam vjel s kočárkem, tak tam přišel krást. To je bohužel tato rovina. Vezměte si všechny naše společenské časopisy a společenské rubriky: jako vzor ženy je předváděna pouze ta, která si po šesti týdnech, maximálně po šesti měsících najde chůvu, babičku nebo opatrovatelku a jde do práce. To je jediný dominantní model, který je předváděn jako model úspěšné a správné ženy, a naopak maminky, které se starají o více dětí nebo o děti s handicapy a podobně, ty bývají spíše uváděny jako maminky, které si zaslouží sice náš obdiv, ale hlavně náš soucit. A já to považuji za špatnou prorodinnou atmosféru a myslím, že by mělo být naší ambicí to změnit."

Zmínil jste časopisy, které vytvářejí modely maminek. To je jejich komerční zájem, ony si tak vytvářejí čtenářky. Jakým způsobem ale vy za ministerstvo, za ministerskou koncepci budete podporovat tu atmosféru, aby se modely rozšířily?

"Já myslím, že jediné, co má ve všech těch modelech dominovat, je láskyplné prostředí pro děti. A pak to, že stát vytvoří dostatečně flexibilní prostředí, aby bylo možné si podle svých konkrétních potřeb co nejvíce ten konkrétní model a tu konkrétní cestu zvolit podle svých preferencí, podle rodinné situace... Tímto směrem jde například i návrh, který chceme rozpracovat, můj návrh třírychlostní rodičovské. Chceme mít maximálně flexibilní rodičovskou politiku, zavést možnost většího počtu částečných flexibilních pracovních úvazků a podobně."

V souvislostmi s dětmi se mluví o těch kvantitativních ukazatelích, že těch dětí je prostě málo, mluví se o demografických křivkách. Co hledisko kvalitativní? Bude se taky měnit ta koncepce ve smyslu způsobů péče o děti?

"Já bych především považoval za nesmírně nešťastné, pokud by termín prorodinná politika byl primárně spojován s demografickým vývojem, to se mi příčí, protože tvrdím, že bez ohledu na demografický vývoj, na jeho pozitivní nebo negativní dopad na penzijní systém, ekonomickou výkonnost a podobně, jsou děti, rodina, láskyplná péče o děti hodnotou samou o sobě. Nejedná se o plemenný chov lidských bytostí, ale o jednu z nejdůležitějších hodnot, kterou máme. O rodinu a o naše děti."

Když připomeneme nedávný případ, kdy matka zanedbala péči o své dítě, a chlapec vypadl z vlaku, kde jsou podle vás hranice intervence státu do rodičovských práv? Ten případ takovou otázku otevírá...

"V našem kulturním, historickém a politickém kontextu podle mého názoru správně převážila myšlenka, že za určitých okolností má společnost právo chránit děti před nezodpovědností jejich rodičů. Samozřejmě nalezení té hranice je někdy velmi jemné, protože by nemělo vést k dominanci státu a veřejného sektoru, který jako by se tvářil, že ví lépe, co je pro děti dobře, než jejich rodina. Opravdu vždycky ta rodinná péče by měla být brána jako základní. Pokud mluvíte o tom konkrétním případu, já to považuji za nešťastný případ, a mám-li říct svůj osobní názor jako člověk, já nevím, co je společensky přínosné na trestním stíhání maminky, která přišla o své dítě... Ano, můžete předhodit to, že na chvilku zanedbala starost o něj, ale ruku na srdce: kdo někdy vychovával děti, ví, že někdy stačí sekunda k nesmírně závažnému následku. A komu se to někdy nestalo? Tady tvrdím, kdo jsi bez viny, hoď první kamenem. Ale to není soud ministra práce a sociálních věcí, to je názor občana Petra Nečase."