I v Česku už vycházejí audioknihy, tentokrát například Alenka v kraji divů
Na českém knižním trhu se stále častěji objevují takzvané audioknihy. Jedná se o zvukovou podobu knih, které si lidé místo čtení mohou poslechnout. "Čtení ušima", jak svůj projekt vydávání známých knižních titulů na cédéčkách nazvalo pražské vydavatelství Tympanum, však vyvolává i otázky. Končí éra klasických knih? Není jejich zvuková podoba degradací vztahu čtenáře k psané literatuře? Odpověď na ně se pokouší najít Milena Štráfeldová:
Kompletní Harry Potter, Vasariho Životopisy umělců nebo Pád Che Guevarry - to vše a zhruba deset tisíc dalších titulů audioknih lze dnes najít v nabídce anglických a amerických nakladatelství.
"To je velmi bohulibá záležitost a já už jsem pár takových knížek dělal pro nevidomé. Venku se to dělá běžně, dokonce vím, že Richard Burton natočil několik takovýchto akustických knih. Tam je to zvykem. Snad se to tu ujme taky,"
říká herec Jiří Ornest, který se na vzniku prvních audioknih v Česku podílí jako interpret i jako režisér. Trend převádění knih na zvukové nosiče v poslední době totiž dorazil i do České republiky. Vyšla tak například Babička Boženy Němcové nebo Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále. Trojici audioknih nyní představilo i pražské vydavatelství Tympanum. Je mezi nimi také Carrollova Alenka v kraji divů v přednesu právě Jiřího Ornesta:
Právě tato ukázka však není pro běžné audioknihy zcela typická. Ve srovnání s produkcí v anglicky mluvících zemích se tu daleko více pracuje s hudbou i s uměleckým přednesem. Dalším z titulů převedených do podoby MP3 nosičů je Dáma s kaméliemi v podání Lubora Šplíchala:
A do třetice z nové řady audioknih: titul Pole a Palisáda. Spisovatel Miloš Urban ke své podobě pověsti o Libuši řekl:
"Je to moje verze klasické pověsti, je to také pokus nějak ji zařadit do kontextu možná i mytologického. Zkusil jsem to napsat jako řecký mýtus."
- přečetl sám autor kousek z knihy, kterou na nahrávce ovšem interpretuje Josef Somr.
"My se samozřejmě snažíme dělat tituly, které jsou populární, ale zároveň vybíráme knihy podle toho, jak jsou vhodné pro audioknihu. Protože ne každá kniha může být audioknihou. Tím, jak děláme nezkrácené verze, to může být čtení třeba na několik hodin. A tam musí být nějaká linka, nějaký příběh, něco, co vás vede a co drží pozornost. Na to jsou třeba ideální detektivky a my se chystáme v jedné z dalších edic vydat české i světové detektivky,"
vysvětluje Karel Černošek z vydavatelství Tympanum.
"Ona se může poslouchat kdykoliv, jak při řízení, při cestě autem, nebo doma při domácích pracích, na procházce, a to je její velká výhoda."
Nabízí se však otázka, jestli to není i nevýhoda. Místo soustředěného čtení knihy, které vytváří neopakovatelně intimní vztah mezi čtenářem a autorem, tak může audiokniha představovat jen jakousi zvukovou kulisu při jízdě na rotopedu. To ale odmítá rozhlasový režisér Jan Němeček, který se na vzniku audioknih také podílí:
"Já to vidím spíš jako možnost, další formu, jak dostat knihu k dalšímu zájemci o ten klasický text."
Současně ale přiznává, že pouhý převod psané podoby knihy do zvuku má pro něj jako režiséra svá omezení:
"Není to prostě dramaturgicky připravený text, takže by se vybíraly jenom určité pasáže a pracovalo by se víc s hudbou, s vypravěčem nebo s úvodem na začátku a podobně. Tady se to musí všechno přečíst. Beru to jako danost, je to prostě taková disciplína."
Vydavatelé se shodují, že zvuková podoba knih má budoucnost. Přitáhne podle nich i ty čtenáře, kteří by klasickou knihu ani neotevřeli. A těm ostatním nic nebrání v tom, aby dál seděli po večerech v křesle třeba právě s Dámou s kaméliemi a četli ji postaru, očima.