Fotbalista Nedvěd se emotivně rozloučil s reprezentací

Nepříliš významný zápas s nevalným výsledkem pro domácí: takové bylo přípravné utkání se Srbskem v Uherském Hradišti, kde Češi prohráli 1:3. Tím spíše se pozornost hráčů i publika mohla soustředit na skutečný hlavní bod večera - závěr reprezentační kariéry Pavla Nedvěda.

Pavel Nedvěd, foto: ČTK

Jako by ani nešlo o generálku na kvalifikační boje před mistrovstvím Evropy, ale pouze o benefici loučícího se kamaráda, napsal internetový server Sport.cz o středečním utkání Česko - Srbsko. Stejně nespokojený byl i reprezentační trenér Karel Brückner:

"Byla tam spousta negativních věcí a já to prostě asi těžko mohu hodnotit jinak, než náš naprosto neúspěšný zápas se špatnými individuálními výkony a s lehkovážností v obraně a to prostě nepatří ani do tréninkového utkání nebo utkání starých pánů. Prostě to já neberu, tenhle zápas."

První poločas ale končil za nadějného stavu 1:1. A právě v této situaci, minutu před půlkou utkání, nastala chvíle, kdy David Jarolím na reprezentačním trávníku naposledy vystřídal třiatřicetiletého Pavla Nedvěda. Ten podle svých slov posledních 44 minut v českém dresu téměř nevnímal a spíše než o fotbale bylo jeho vystoupení o emocích.

Česko - Srbsko, foto: ČTK

"Já jsem se nemohl soustředit a kluci, si myslím, že asi taky moc ne, protože tam bylo moc emocí nejenom pro mě, asi i pro ně, takže bylo to náročné a teď už jde do tuhého. Když přijde porážka, nějaká velká porážka, tak člověk ví, že je zítra. Že to může zlepšit a může se pokusit něco vyhrát pro ty lidi. Ale takhle, tak to už prostě nejde. To už ví, že je konec a že už žádný zítra nebude."

Své rozhodnutí a jeho důvody fotbalista vysvětlil ještě den před zápasem. Mimo jiné situací ve svém působišti v Juventusu Turín, který v důsledku soudního rozhodnutí kvůli korupčním aférám v italském fotbale sestoupí do druhé ligy.

"Já myslím, že co se týče mého věku - to je první. A pak samozřejmě jsem se rozhodl i s rodinou zůstat v Juventusu. Jistě víte, že budeme hrát druhou ligu. Myslím si, že pro mě by bylo strašně těžké už se motivovat a připravit se na ty těžké mezistátní zápasy z druhé ligy. Já jsem byl zvyklý vždycky, celý život, hrát strašně těžké zápasy a tím pádem jsem byl dobře připraven na nároďák. Ale teď momentálně tahle situace asi nebude a já bych nechtěl končit špatně."

Pavel Nedvěd se také cítí dlužen své rodině.

Pavel Nedvěd, foto: ČTK

"Mám co vracet jak dětem, tak ženě, protože vlastně celou mou kariéru stáli za mnou a obětovali pro mě všechno a já jsem spíš myslel na ten fotbal, než na ně. Teď budu mít aspoň trošku víc možností se jim věnovat.."

A pak přišly ve středu večer ovace, slzy i dary. Pamatuje samostatná česká fotbalová reprezentace ve své ani ne patnáctileté historii tolik pompy a emocí? Na to jsme se zeptali sportovního redaktora Českého rozhlasu Ondřeje Prokopa.

"Já myslím, že asi ne. Ale je to dáno tím, že Pavel Nedvěd je opravdu mimořádný fotbalista. Protože - při vší úctě k ostatním českým reprezentantům, kteří patří také samozřejmě do světové špičky - tak ale přece jen tam, kam se dostal Pavel Nedvěd, to už se dlouho žádnému českému fotbalistovi nepovedlo. Protože Pavel Nedvěd například před třemi lety byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy, což se dosud poštěstilo pouze Josefu Masopustovi. Tak blyštivou fotbalovou hvězdu jsme dlouho neměli a těžko říci, za jak dlouho se zase další urodí."

Kromě "hvězdnosti" si fotbalový znalec Ondřej Prokop ale také všímá lidského příběhu Pavla Nedvěda:

"Hodně lidí oslovuje příběh Pavla Nedvěda, protože vlastně fotbalista, který nebyl třeba tak talentovaný, jako mnozí jiní, si svojí pílí vydřel tu slávu a z malé vesničky Skalná u Chebu to dotáhl až do jednoho z nejslavnějších klubů na světe, do Juventusu."