O etice v politice
Končící ministr obrany v pátek podepsal nejdražší kontrakt v historii české armády. Stalo se tak den poté, co prezident vetoval několik zákonů a de facto je zrušil, protože Poslanecká sněmovna se v dosavadním složení už nesejde a nová o těchto zákonech hlasovat nemůže. Podívejme se na obě témata ze stejného zorného úhlu.
Ministr obrany Karel Kühnl v pátek se zástupci rakouské zbrojovky Steyr podepsal smlouvu o nákupu dvou set obrněných transportérů. Nejdražší zakázku v historii české armády v hodnotě 23,6 miliardy korun Kühnl stvrdil nejen jako člen odcházející vlády, ale také jako osoba již bez politického mandátu. Unie svobody, která ho delegovala do vlády, v těchto volbách zcela propadla.
Je postup ministra Kühnla v pořádku? Na to jsme se už před několika dny ptali politologa Jana Bureše z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
"Všechno je vlastně v souladu se zákonem, ale myslím si, že to určitě neodpovídá nějaké vysoké politické kultuře, která by přece jen velela, aby vláda, která je vlastně ve stavu odchodu a už nemá příliš významnou legitimitu, tak aby prováděla taková zásadní rozhodnutí. Je sice pravda, že například to výběrové řízení na obrněné transportéry bylo řádně ukončeno a ta firma byla schválena, nicméně i z hlediska opozice byly velké výhrady jak vůči té proceduře výběru tak i vůči ceně té zakázky."
O den dříve, než ministr Kühnl podepsal spornou zakázku, se ale do velmi specifické situace dostal prezident republiky, když vetoval několik zákonů, schválených před volbami Poslaneckou sněmovnou. Ta by se za normálních okolností mohla sejít a prezidentské veto přehlasovat. V dosavadním složení se ale sněmovna už nesejde a nová o těchto zákonech hlasovat nemůže.
"Prezident republiky samozřejmě má právo takto zákony vetovat. Já se osobně domnívám, že tady využil situaci, kdy ty zákony, o kterých byla řeč, byly zákony, se kterými většinou nesouhlasily pravicové politické strany, respektive především ODS. A že Václav Klaus takto usnadnil postup občanským demokratům, kteří byli proti těm zákonům a nechtěli, aby začaly platit. Čili řekl bych, že využil svého práva, ovšem využil ho k tomu, aby do jisté míry zkomplikoval situaci politické levici. Nicméně právo na to má a diskutovat o tom, jestli je nebo není úplně v souladu s principy, jaké by se měly podle ústavy dodržovat, myslím, že tak úplně nelze. Je to ale do jisté míry precedent, vlastně se to v české politice ještě nikdy nestalo, což je myslím taky docela zajímavé."
Je to etické?
"Já myslím, že to příliš etické není, ta politická odpovědnost leží především na Poslanecké sněmovně, která zákony projednává, nikoliv na prezidentovi republiky. Takže z tohoto pohledu to asi etické příliš není. Nicméně nerad bych se pouštěl do toho, co je a co není etické v politice."
Pro spravedlnost jen dodejme, že stejnými měřítky bychom mohli a měli zkoumat také fakt, že končící sněmovna přijala tolik zásadních zákonů v posledních předvolebních týdnech.
