Odvržené dítě Richard III. v Národním divadle v Praze

Po téměř sto letech se na jeviště Národního divadla v Praze vrátila Shakespearova tragédie Richard III. Premiéru měla 2. března ve Stavovském divadle. Titulní roli v roce 1911 ztvárnil Eduard Vojan, nyní ji šéf činohry a režisér Michal Dočekal svěřil Richardu Krajčovi. S oběma tvůrci hovořil Vilém Faltýnek:

Richard Krajčo jako frontman hudební skupiny Kryštof budí na jevišti Národního divadla o něco větší pozornost, než jaké by se asi dostalo jeho pouze hereckým vrstevníkům. Michal Dočekal Krajča obsadil do titulní role velké tragédie, která bývá i z důvodů herecké zralosti obsazována staršími herci.

"Dočekal: To obsazení je myslím do jisté míry překvapivé, Richard III. bývá často obsazován herci poněkud staršími. Ne úplně nepodstatná věc je, že má mít dva starší bratry a matku a Richard Krajčo je ve stejném věku, v jakém ten historický Richard nastupoval na trůn ve 33 letech. To bychom ale nemuseli brát jako příliš vážnou dannost. Podstatnější bylo v tom rozhodování to, že důvěřuji Richardovi jako herci a jsem přesvědčen, že se v něm nezklamu."

Krajčo: "Ta role je opravdu neuvěřitelně těžká, což jsem si neuvědomil ve chvíli, kdy mi byla nabídnuta. Já mám herecky za sebou pár padouchů, ale ta jeho střihovost, to, jakým způsobem on jedná a jak je to vlastně nepředvídatelné to všechno jeho chování, to vyžaduje neuvěřitelné soustředění. A to je to, co já jsem moc nepředpokládal. U Hamleta je bod nula a postupně jdete k bodu sto. A je víceméně jasné, jakým způsobem ten člověk uvažuje a kam to vede. Ale Richard vás neustále může překvapovat, že se všechno u něj děje jinak. Tím překvapuje i to své okolí a jak říkal překladatel pan Hilský, i proto ti lidé často nejsou schopni slova. Nejsou schopni reagovat. A to je velká obtížnost té role, zvládnout tu neuvěřitelnou škálu postav, která se v tom Richardovi ukrývá."

Potkal jste někdy podobnou osobnost?

Krajčo: "Myslím, že můžeme spíš mluvit o nějakých historických osobnostech, jakoby to má nejblíž k fašismu - myslím, že by se mohly stát hrozné věci, kdyby nepřiplul Richmond a neukončil Richardův život - k Hitlerovi, už proto, že to byl stejný nýmand jako Richard, ale měl tu neuvěřitelnou sílu vevnitř, která dokázala strhnout celé okolí..."

Krajčo vykládá Richarda III jako odmítané dítě, které touží po lásce matky. Klíčový je pro něj vztah k matce a scéna před odjezdem do bitvy.

Dočekal: "Ta hra bohužel žádnou aktualizaci nepotřebuje. Můžete ji vzít, jak je, a nic k ní nemusíte dodávat, protože je - opakuji bohužel - aktuální. Shakespeare napsal svrchovanou tragédii, ne historickou fresku a my se tou historií necháváme inspirovat doufám v řádu autora, tedy tak jak se nechával inspirovat Shakespeare. Nesnažíme se dělat historický velkofilm. Není ani potřeba, aby ta hra byla vnějšími prostředky posunována k tomu, abychom ji vnímali jako aktuální..."

Kromě Krajča účinkují v Dočekalově inscenaci Iva Janžurová v roli Richardovy matky, dále Saša Rašilov, Igor Bareš, Jiří Štěpnička, Jana Preissová a další pražští herci.