Začíná nová divadelní sezóna Národního divadla
Pro divadelníky začíná rok v září. Vilém Faltýnek natáčel o tom, s jakými plány vstupuje do nové divadelní sezóny Národní divadlo. Scéna - alespoň co do velikosti svých budov, souboru a finančních dotací státu - jistě přední.
Michal Dočekal je mladý režisér, kterého zatím znali především diváci pražského Spolku Kašpar, ústeckého Činoherního studia, dvou výrazných generačně profilovaných divadel - zahajuje svoji první sezónu ve funkci šéfa činohry Národního divadla. S sebou si přivedl generačně i názorově spřízněnou dramaturgyni z ústeckého Činoherního studia - Lenku Havlíkovou-Kolihovou. Bude výběr her revolucí?
"Samozřejmě těžiště práce Národního divadla musí být na velkých scénách a patří tam klasické texty, které nabízejí herecké příležitosti. Potom to doplňujeme texty současnými. Myslím si, že by to mohl být prostor pro zajímavou práci."
Cyrano z Bergeraku a Romeo a Julie byly zvoleny do klasické linie velkých her. Dramaturgie ale přinese ještě dvě další polohy, říká Dočekal.
"Druhou linií je moderní dramatika dvacátého století a třetí linií jsou současné hry, kterých myslím Národní divadlo bude dělat trochu víc, než dělávalo."
Tato moderní dramatika rozšiřuje rozpětí dramaturgie způsobem na poměry Národního divadla dosud nebývalým.
"Na konci sezóny chceme udělat takový minifestival her, které ještě nebyly v česku uvedeny. Například Faust Wernera Schwaba a Faedřina láska Sarah Kane. Jsou to skutečně mezní texty a asi dlouho zase nebudou uvedeny. Ale to je to rozpětí. Začínáme Cyranem, pak bude Vladimír Morávek zkoušet Romea a Julii, a na druhé straně tenhle závěr sezóny ve znamení nových textů."
Jak mi řekla Lenka Kolihová, na Ovocném trhu by v létě měla vyrůst dočasná scéna, takzvaná Bouda, kterou postaví divadelní architekt Petr Matásek, a ve které se tyto texty budou hrát.
Devadesátá léta byla ve světě poznamenána vlnou coolnes dramatiky, která obrátila pozornost divadel k novým textům mladých dramatiků. Tento trend přináší Dočekal i do Národního. Ve stavovském divadle se objeví hra mladé české autorky Ivy Volánkové Stísněná 22.
"To je hra o míjení osudů. Odehrává se v činžovním domě, kde se na schodišti lidé setkávají a aniž by to tušili, ovlivňují své osudy."
Tuto hru dramaturguje Lenka Kolihová, Jan Hančil vedle toho připravuje pro komorní scénu Kolovrat Národního divadla hru britského dramatika Martina Crimpa Venkov.
"Venkov je o krizi důvěry a o tom, jak může určité selhání důvěry ovlivnit život nejen toho člověka, který selhal, ale všech kolem něj. Je to krásná hra, stylově čistá, připomíná vrcholné Pinterovy hry."
A co vedlo Dočekala, že začíná právě Rostandovým romantickým Cyranem z Bergeraku?
"Tu hru mám prostě rád. Dávám ji proto, že je o idealismu a o ideálech, a tahle společnost nejen že nemá žádné ideály, ale ani nemá žádné vlastní jméno. Má jenom takový divný úřední název. A to je prostě příznačné. Máme desetileté výročí založení tohoto státu a ten, myslím si, nestojí na žádných idejích. A Cyrano je idealistická hra a proto ji dávám."
Když jsme spolu natáčeli na jaře loňského roku, po jeho zvolení do funkce, mluvil o svých plánech otevřít naše pražské Národní světu, zvát zahraniční divadelníky. Jak se mu daří tento plán plnit? Kteří režiséři v příští sezóně vstoupí do Národního?
"Kromě mě a Vladimíra Morávka to bude Silvester Lavrík, Jiří Pokorný a kmenový režisér Ivan Rajmont. To v téhle sezóně. Pro příští sezóny jsem v jednání s Katy Mitchel z Národního divadla v Londýně, s Philippem Tiedemannem z Berlína, naším Janem A. Pitínským a Christophem Martallerem ze Švýcarska. Toto jednání se táhne už rok, ale teď se mu uvolnily ruce, tak uvidíme."
V době, kdy jsme s novým šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem mluvili o nové sezóně, diskutovalo se o krácení financí na kulturní časopisy, festivaly a podobné podniky - měly padnout za oběť letošním srpnovým povodním. Argumentem kritiků bylo, že dotace pro Národní divadlo zůstávají. Co na to Dočekal?
"Peníze se samozřejmě vezmou kultuře. To nikoho nebolí. Ale je to jasná chyba, je to krátkozraká politika. Neříkám tím, že by se měly vzít Národnímu divadlu. Ale to, že budou brát peníze kultuře, je velice ohavné, protože peníze, které se dávají do kultury... kolikrát už to má člověk opakovat: Václav Jamek někde napsal, že tady panuje iluze, že peníze do kultury nezlevní buřty. Omyl, zlevní! Prostě kvalita života se musí v téhle společnosti zlepšit. A o to se snažíme i tím, co děláme."
