Revoluce v sociálních dávkách

Revoluce v sociálních dávkách, tak by se dal nazvat výsledek hlasování poslanců. Dosud jsme měli dávek 27. Ty teď nahradí pouze tři. Poslanci navíc rozhodli, že prvních 14 dnů nemoci budou lidem platit firmy. Podrobnosti uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Premiér Jiří Paroubek (vlevo) a ministr financí Bohuslav Sobotka, foto: ČTK

Lidé, kteří dnes musí vyžít jen s životním minimem, by si od ledna 2007 mohli výrazně polepšit, jiní ale také značně pohoršit. Bude totiž záležet na tom, zda si zvykli žít jen ze sociálních dávek a nic na tom nechtějí měnit nebo naopak mají snahu se ze složité situace dostat. Tyto změny přináší zákon o pomoci v hmotné nouzi, který čeká ještě na rozhodnutí Senátu a podpis prezidenta.

V současné době je situace taková, že existuje 27 sociálních dávek. Z těch zbudou pouze tři. Co tedy nové zákony mění? Životní minimum sice klesne, ale nově nebude zahrnovat náklad na bydlení, ale jen na živobytí. Druhá dávka by měla pokrýt náklady na bydlení. Zohlední rozdíly v cenách nájmů v jednotlivých regionech, ale i velikost bytu. Navíc o ní budou rozhodovat obce. Třetí dávkou je pak okamžitá mimořádná pomoc, o kterou mohou požádat lidé, které postihla například povodeň, požár a podobně. Podle ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha je to nejvýraznější reforma sociálního systému od roku 1989. Věří, že zákon pomůže těm, kteří to opravdu potřebují.

"Jsou to lidé, kteří třeba byť jsou bez práce, tak si práci hledají a nebo jsou ochotni pracovat i za nižší mzdu. Naopak by tento zákon měl určitým způsobem postihnout ty, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají nebo nemají zájem tu svoji situaci řešit."

Ti mohou o dávky dokonce zcela přijít a zbude jim jen tzv. existenční minimum, které je 2020 korun. Současný systém totiž příliš nerozlišuje lidi, kteří si hledají práci, od těch, kteří na dávkách dlouhodobě přežívají. Vládní návrh nepodpořili poslanci opoziční ODS. Jejich stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová tvrdí, že norma obsahuje zbytečně mnoho pracných a drahých kontrol. Peníze, které by patřily nejpotřebnějším, tak prý padnou především na úřední úkony:

"Například bude muset být vypracován s každým, kdo pobírá příspěvky déle než půl roku, aktivizační plán. Máme 400 tisíc nezaměstnaných. Bude to velmi pracné, náklady budou 3 miliardy korun jenom na zavedení programového vybavení. My chceme motivovat lidi k práci ekonomicky."

Další rozhodnutí poslanců se týká nemocenské. Nový zákon by se měl stát bičem na lidi, kteří například před svátky náhle ochoří, ale doma vesele uklízí celý byt a nemoc je pryč. Jak toho chtějí poslanci docílit? Nemocenskou by totiž měly v prvních dvou týdnech stonání vyplácet místo státu zaměstnavatelé. Navíc se dávky v nemoci občanům s vyšším příjmem zvyšují. Opoziční ODS zákon nepodpořila a argumentovala zvýšením administrativy pro zaměstnavatele. Ministr Škromach tyto obavy odmítá.

"Od 15. dne přejímá Česká správa veškerou agendu nemocenského pojištění, což dodnes vlastně nebylo a zaměstnavatel bude náhradu mzdy hradit prvních 14 dnů, takže ta zátěž tady není."

Navíc firmy budou mít výměnou za to, že začnou vyplácet lidem náhradu mzdy, sníženo pojistné. To má klesnout ze současných 3,3 procenta na 1,4 procenta. Ministr tvrdí, že tím firmy ušetří 18 miliard a na náhrady vyplatí zhruba polovinu. Zaměstnavatelé však zákon kritizují. Výhrady má i prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

"My jsme několikrát zdůraznovali, že u malých firem je tento nový systém velmi rizikový ve dvou věcech. Za prvé zvyšuje byrokratickou zátěž podnikatelů, což je v rozporu s tím, co vláda prosazuje a co i Hospodářská komora ČR požaduje, protože dnes malé organizace do 25 zaměstanců nezpracovávají nemocenské dávky a podle nového zákona by je měly zpracovávat. Druhá věc je, že pokud podnikateli, který má jednoho, dva či tři zaměstnance, ti zaměstnanci onemocní, tak on prostě nemá vytvořené dostatečné finanční rezervy, ani nemůže mít vytvořené, aby byl schopen takovou situaci zvládnout. Proto my jsme navrhovali, aby u těchto malých zaměstnavatelů bylo možné setrvat v dosavadním systému."

Pro většinu velkých zaměstnavatelů je podle Drábka systém výhodný. Právě doba nemocenské se totiž v posledních letech v Česku výrazně prodloužila. V roce 1990 český pracovník v průměru stonal 18 dnů, loni 36 dnů. Nejčastěji podle statistik stonají lidé s nižším výdělkem. V nemoci jim příjem totiž tolik neklesne. Pracovníci s nadprůměrnou mzdou naopak stonají méně nebo si na nemoc kvůli nízkým náhradám raději berou dovolenou.