Květa Jériová - Pecková věří českým sportovcům na ZOH v Turíně

Domácí fanoušek si současné běžecké lyžování nejčastěji spojuje s Kateřinou Neumannovou. Její neméně slavnou předchůdkyní byla trojnásobná olympijská medailistka Květa Jériová - Pecková. A právě o jejích někdejších vítězných pocitech, pohledu na doping a mnoha dalších věcech bude dnešní sportovní rubrika.

Květa Jériová-Pecková zažívala své nejvýznamnější sportovní dny před více než dvaceti lety. Skončila na absolutním vrcholu. Se zásadním rozhodnutím, které jednoho dne čeká na každého sportovce však neměla nejmenší problémy.

"Moje představa byla, že chci skončit včas a mít rodinu. Zároveň jsem chtěla také dokončit své vzdělání, takže jsem měla tu hlavní cestu vroubenou i svými vedlejšími aktivitami, které se posléze staly aktivitami hlavními. Věděla jsem, že až rodinu vychovám, budu se také muset něčím živit, takže jsem to měla v hlavě srovnané a myslím si, že se to vyplatilo."

Přechod ze sportovního do tzv. normálního života není vždy jednoduchý.

"Konec vrcholové kariéry je pro každého sportovce, ať už je úspěšný více či méně, náročný a může mnohé i zaskočit. Je to velmi těžký zlom, který často přináší těžké chvíle a je potřeba se přeorientovat ve všech směrech. Máte-li olympijské medaile nebo nemáte je jedno - v tom vám nikdy nikdo příliš nepomůže."

Běžecké lyžování ostatně jako každý jiný sport prošlo za posledních dvacet let obrovskými změnami.

"Dvacet let zpátky ve sportu, to je hluboká historie, takže se vlastně změnilo úplně všechno. V běžeckém lyžování technika, mazání, oblékání a všechno co s tím souvisí. Já sama cítím, že před dvaadvaceti lety, když jsem končila, tak naše sportování může dnešním pohledem působit trochu legračně. Pravda je, že se nová technika dostává do popředí ve všech sportovních odvětvích. Jediné co vím je, že se muselo dřít před dvaceti lety a musí se dřít i teď. Vlastní nasazení je to prvotní, co se do toho musí dát, tady žádná technika nepomůže."

Největšího úspěchu dosáhla Květa na ZOH v tehdy ještě jugoslávském Sarajevu, kde vybojovala na pěti km trati bronz a štafetě pomohla nejvýraznější měrou ke stříbru. Její vítězné pocity však mnohé jistě překvapí.

"V Sarajevu jsme v prvním závodu neuspěly a tak se na nás většina funkcionářů tvářila dost křivě, protože plány byly jasné. Když se nám nepodařilo v úvodu získat medaili, tak se přeneslo napětí i dovnitř výpravy. Všechno se změnilo, když jsem získala bronz na hladké pětce a mohu říct, že jsem v cíli cítila pouze úlevu, že už to napětí skončilo. Tam o štěstí nemohla být vůbec řeč. Jiná situace byla, když jsme poté získaly stříbrnou medaili ve štafetě, tam ta kolektivní radost byla naprosto spontální."

Největším problémem současného sportu je doping. Chladnou nenechává ani někdejší slavnou lyžařku.

"Já si myslím, že se rozrůstá množství prostředků, kterým budeme říkat podpůrné, protože bez nich by to vlastně nešlo. Na organismus jsou kladeny vysoké nároky a tak strava musí být vyvážená, aby ten organismus nestrádal. Na druhé straně je pravda, že všechno je zneužitelné a nám pořád do sportu zasahují léky, které byli původně vyvinuty pro úplně jiný účel, tedy pomáhat lidskému organismu a které jsou zneužitelné formou dopingu i ve sportu."

Květa Jériová-Pecková je životní optimistkou. To se odráží i na její prognóze, jak uspěje česká výprava na nadcházející olympiádě v Turíně. Palce bude pochopitelně nejvíce držet své nástupkyni - Kateřině Neumannové.

"Samozřejmě nikdo asi nepochybuje o tom, že Kateřina umí lyžovat a že je světová super třída. Je jenom otázka, jak jí závod sedne co do počasí, sněhu, mazání a já osobně jsem přesvědčená, že by měla přivézt medaili a ona to podle mého ví také. Má na to skutečně ve všech ohledech, je psychicky odolná a dobře připravená. Pak je tady Jakub Janda, ze kterého se stal světový skokan, ale v jeho disciplíně je to také hodně o štěstí. Ráda bych mu věřila, ale jeho disciplína je hodně zrádná. Troufám si tvrdit, že medaile mohou být i čtyři, z toho minimálně jedna zlatá."