S korupcí bojujeme liknavě

Poslední korupční aféra doktorky Klimovičové, dnes už bývalé poradkyně ministra zdravotnictví Davida Ratha, opět připomněla, že v tomto ohledu není u nás zdaleka vše v pořádku. Dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, politologa Petra Vymětala z pražské Vysoké školy ekonomické se proto ptám, kde hledat hlavní příčiny skutečnosti, že na tom Česká republika z hlediska korupčního klimatu není zrovna nejlépe?

"Těch příčin by byla asi celá řada. Já bych je rozdělil na ekonomické a neekonomické. Mezi ty ekonomické bych zařadil neprůhledný daňový systém, problémy se zadáváním veřejných zakázek, není jednoznačně upraven postup, jak má úředník rozhodovat a je ponecháno na relativně velké libovůli a velké pravomoci úředníka rozhodnout v dané věci. V rámci těch ekonomických příčin bych viděl privatizační skandály či vůbec problémy s privatizací: neprůhlednost a otázky, které se vyskytly ohledně vlastnických práv. V rámci neekonomických faktorů bych viděl jako velký problém netransparentnost zákonů. Lidé se v zákonech nevyznají a sankce vůči korupčnímu jednání jsou poměrně měkké. Navíc kontrola není efektivně vynucována. Odborníci velmi často ještě zmiňují tzv. duální normativní strukturu, tedy dvojí fungování norem. Vedle těch oficiální fungují ještě ty korupční. Myslím, že to bohužel je ještě dědictví z minulosti, z minulého režimu, kde právě korupční normy byly velmi silné, velmi dobře fungovaly, a navíc posilovaly budování klientelistických sítí a vůbec klientelismu jako takového."

Jak si vysvětlujete fakt, že podle různých průzkumů jsou náchylnější k dávání úplatků lidé s vyšším vzděláním?

"Na tento problém bych se asi podíval ze dvou stran. Obecně se rozlišuje tzv. malá korupce a velká korupce. Ta malá korupce je funkční, každodenní, korupce v běžném životě - uplácení úředníků na úřadech, lékařů, dopravních policistů. Tam si myslím, že uplácet budou stejně lidé jak s nižším, tak s vyšším vzděláním. Problémem je podle mého názoru až velká korupce, korupce, která zasahuje do vyšších sfér, tedy politické špičky, vedoucí lidi ve veřejných postaveních, vedoucí manažery významných podniků. Tady si myslím, že právě prostor pro tu velkou korupci a větší šanci pro zapojení se do korupčních praktik mají právě lidé s vysokoškolským vzděláním nebo s vyšším vzděláním obecně, protože mají známosti většinou už z vysokých škol. A díky tomu, že vysokoškolské vzdělání kvalifikuje pro výkon vyšších postů, mají i mnohem lepší kontakty."

Paradoxní také je, že lidé často viní ze zkorumpovanosti stát, ale sami bez uzardění mnohdy nabízejí tu kávu, tu lahvinku alkoholu jako projev vděku za odvedenou službu. Je to podle Vás přirozený jev?

"To je docela složitá otázka. Přirozené to asi není, pokud by to měl být vzor, který společnost bude tiše sledovat, tiše schvalovat. Správné to samozřejmě není. Pokud by to mělo být něco jako řekněme odměna, jako pozornost, jako poděkování, možná ano, ale pokud tyto aktivity směřují už za rámec tohoto poděkování, spíš jako snaha ovlivnit rozhodnutí nebo zvýhodnit sám sebe, to určitě v pořádku není."

Myslíte si, že existuje nějaký univerzální antikorupční lék?

"Univerzální antikorupční lék neexistuje. Existuje řada doporučení mezinárodních institucí a některé vlády provedly velmi úspěšně antikorupční reformu, například Singapur. Problémem zůstává, že i když Česká republika má na papíře rámcový program boje proti korupci, za poslední tři roky česká vláda nic moc v boji proti korupci neudělala. Všechna opatření se jeví jako bezzubá, jako neúčinná a je potřeba mnohem rázněji v rámci antikorupční reformy jednotlivé parametry nastavit a hlavně začít něco prakticky dělat," soudí politolog Petr Vymětal z pražské Vysoké školy ekonomické.