Boj o Spejbla a Hurvínka

Spejbl a Hurvínek patří k české kultuře už mnoho desetiletí. Už osm let nyní probíhá spor o autorská práva k oběma legendárním postavám. O čem ve sporu jde? Je divadlo ohroženo? To zjišťoval Jaromír Marek

Postavičky Spejbla a Hurvínka, kteří spolu s Máničkou, paní Kateřinou a psem Žerykem tvoří nerozlučnou pětici, není asi nutné představovat. Zejména ústřední dvojice zažívá svá dobrodružství už pár desítek let. Spejbl s Hurvínkem vznikli ve dvacátých letech minulého století, u jejich zrodu stál Josef Skupa, zakladatel divadla. V jeho díle pokračoval Miloš Kirschner, který loutky přivedl na vrchol slávy. Napsal pro ně mnoho her, pozměnil vzhled postaviček a propůjčil jim známé hlasy. V roce 1994 si Miloš Kirschner na postavičky zaregistroval ochranné známky. Když zemřel, autorská práva zdědila jeho manželka a dlouholetá spolupracovnice Helena Štáchová, dnes ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka. Nedlouho na to se ale objevil nový údajný dědic: Městský ústav sociálních služeb v Plzni. Ten je nositelem dědických práv po Skupovi. Dědička po zakladateli divadla totiž zemřela právě v tomto sociálním zařízení a vše mu odkázala. Právní zástupkyně plzeňského ústavu Elena Hornová tvrdí: Skupa vytvořil podobu loutek a vymyslel jim jména, ústav je proto dědicem absolutních autorských práv. Po Divadle Spejbla a Hurvínka chce 400.000 korun ročně za to, že divadlo má v názvu jména obou ušatých loutek a dalších 300.000 za to, že s nimi hraje. Dále požaduje 30 procent ze všech tržeb a všeho, co kdy a kde bude dělat. Spor se táhne od roku 1998, čtyři roky před soudem. Dvakrát dal soud za pravdu Štáchové, naposledy letos v červenci. Plzeňský ústav se ale opět odvolal a spor půjde už podruhé k Vrchnímu soudu.

"On je to zcela nekonečný příběh. Je nic netlačí. Jejich právní zástupkyně inkasuje peníze, Plzeňáci platí výdaje z městské pokladny na sociální účely a jediný, kdo je z toho nešťastný je naše divadlo."

říká ředitelka divadla a od roku 1967 představitelka Máničky Helena Štáchová. Jaké jsou její argumenty? Tvrdí, že dědici po Skupovi nemají nárok na autorská práva. Výtvarnou podobu loutkám prý vdechli až řezbáři, podoba se se Skupovým návrhem ani příliš neshodovala. Jména pak vymyslel Skupův přítel Karel Koval. Štáchová argumentuje i tím, že by požadavky ústavu přivedly divadlo na dno. Už dnes se cítí být divadlo poškozeno.

"Blokují nám mnohé aktivity, zkazili nám jeden film, který se nakonec netočil. O nervech a pocitu beznaděje vám nebudu asi vyprávět. Oni nemají v ruce zcela nic. Vím, že to dopadne dobře, ale nevím kdy."

Štáchová varuje před komerčním zneužitím loutek, pokud přijde ztrátou známky o možnost Skupovo a Kirschnerovo dílo chránit. Už dnes existuje několik plagiátorů originální dvojice. Připomněla zneužití díla Josefa Lady k pornografickým účelům nebo to, že práva na Ferdu Mravence skončila v Německu. O osud divadla se obává i Martin Klásek, který po Miloši Kirschnerovi propůčil svůj hlas oběma hrdinům.

"Ti lidé, kteří se o to perou, nemají s divadlem nic společného. Pokud by měli nějaké rozhodovací právo k našim figurám, mohli by s nimi naložit dle vlastního uvážení. Figury by ztratily svoji originalitu, ztratily by svoji rodinu a zázemí tří generací tvůrců. Cítím existenční nejistotu i sám za sebe, já jsem třetí interpret Spejbla a Hurvínka a nevím, co by nastalo, kdyby řekli: Spejbla a Hurvínka může hrát každý. Spejbl a Hurvínek by se takto mohli rozmělnit. Ztratila by se ona originálnost."

Přes spory o autorská práva divadla hraje dál. Spejbl s Hurvínkem jsou přitom neúnavní cestovatelé, navštívili už 33 zemí čtyř kontinentů, hovoří 19 jazyky, dokonce i čínsky a arabsky. Velké popularitě se těší hlavně v sousedním Německu. "My jsme teď hráli v Německu, byli jsme vyprodaní. Sál pro 800 lidí byl nabitý, když uvidí lidé Hurvínka a Spejbla, pískají a dupou. Vědí, co je naše kultura."říká ředitelka divadla Helena Štáchová.