Postižený by si podle návrhu zákona mohl vybírat péči

Václav Krása jako politik od 90. let usiloval o lepší situaci lidí se zdravotním handicapem. Sám je na vozíčku a problémy lidí v této situaci dobře zná. Předsedá také Národní radě pro zdravotně postižené. Nejprve jako poslanec ODS, posléze za Unii svobody proto prosazoval zákon, který by postiženým spoluobčanům dal větší pravomoci při výběru potřebné péče. Až dosud totiž vše zajišťuje stát a komunální správa podporou sociálních ústavů a zařízení.

Po telefonu se nyní ptám:

Jste pane Kráso s přijatým návrhem zákona spokojen?

"S návrhem zákona o sociálních služnách jsme v zásadě spokojeni, protože odpovídá našim představám a jsou do něj zahrnuty i ty základní požadavky, které celé hnutí občanů se zdravotním postižením mělo k reformě sociálních služeb. Podstata spočívala v tom, že jsme dlouhodobě požadovali individualizaci sociálních služeb a možnost klienta, aby on mohl rozhodovat sám za sebe. Naplnění jsme viděli především v příspěvku na péči, který by byl vyplácen každému, kdo potřebuje sociální služby, a on by tím pádem měl nějakou kupní sílu, nasmlouval by si služby a rozhodoval by tím pádem sám za sebe."

Horní hranice příspěvku, kterou zákon vymezuje, je 11 tisíc. Jaký stupeň postižení je možné z těchto prostředků zabezpečit?

"Tak samozřejmě že žádná částka není úplně dostatečná v situaci, kdy klient potřebuje službu 24 hodin denně. Je to myšleno tak, že klient, pokud bude závislý na službách v rozsahu 24 hodin denně, bude mít příspěvek 11 tisíc korun a zároveň bude mít poskytovatel těch služeb nárok na dotaci z veřejných financí podle ceny té služby. Přitom cena jednotlivých služeb bude tzv. věcně usměrňovány, to znamená, že bude stanovena jejich maximální cena."

Nezpůsobí to rozšíření nabídky zánik některých institucí sociální pomoci?

"Já myslím, že ne. Především je třeba si uvědomit, že dnešní klienti těch zařízení nemají ve skutečnosti kam odejít. Pouze minimum může odejít do svých původních rodin, jinak všichni mají trvalé bydliště v tom daném zařízení a nemají svůj vlastní byt. Ti tam budou z 95 procent zůstávat. Jde spíš o to, aby nebyl tlak na umístění v těchto ústavech a já myslím, že postupně tlak ustane a jakoby nebudou noví klienti těchto zařízení přibývat. To bude dlouhodobý proces, který ani nemůže způsobit kolaps těchto zařízení. Ale jistě postupně dojde k zeštíhlení tohoto druhu služeb a to je myslím zámerem toho zákona. On preferuje poskytování sociální péče v přirozeném prostředí."