Výlet do Hřenska a Děčína

Dnes se opět vydáme na výlet. Vyrazíme z Hřenska, kde se projedeme na loďkách v unikátním kaňonu. Po turistické stezce se pak vypravíme na lehkou túru, při které mineme známou Pravčickou bránu. A kdo má po výletu ještě chuť, může navštívit Děčín s nově opraveným hradem. K výpravě vás zve Zdeňka Kuchyňová.

Foto: CzechTourism

Hřensko je kraj divokých soutěsek a vstupní branou do Čech. První písemná zmínka je spojena se zločinem. Roku 1475 tu byli přepadeni tři norimberští kupci. Soutěsky na říčce Kamenici tvořily dlouhou dobu pro obyvatele obtížnou překážku. Řeka však byla i zdrojem příjmů - plavilo se zde dřevo a když tu táhli pstruzi a lososi, nastávaly rybářům zlaté časy. V roce 1877 přišlo pět odvážlivců s nápadem splout soutěsky na voru. Uzavřeli zdánlivě šílenou sázku v hřenské hospodě U zeleného stromu a pak vypluli do míst, kterým tenkrát lidé říkali "konec světa". Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska. Později kníže Edmund Clary povolal italské odborníky a pod jejich vedením na 200 dělníků upravovalo soutěsky. Byly zřízeny plovoucí chodníčky, můstky, vystříleny tunely, zasazeny lávky nad vodou a postaven jez. Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá neboli Edmundova soutěska a restaurace v soutěskách. Turisté tu jezdí na lodičkách, které převozníci kormidlují dlouhým bidlem, dodnes. Zajímavostí je i místní vodopád. Jak uvedla Hana Kozáková, je v Edmundově soutězce a funguje poněkud netradičně pomocí provázku.

"Lodí se musí převozník trefit přímo ke skále a provázkem spustí chod vodopádu. Tam je na skále nad soutěskou asi 80 metrů vysoko takový malý potůček, který normálně teče po skalách, ale už naši předkové přišli na to, že toto místo lze zatraktivnit. Udělá se tam v podstatě malá přehrada, která se tím provázkovým systémem otevře a spustí se vodopád."

Hřensko má však jeden problém, který řeší už od středověku. A to jsou povodně a sesuvy skal. Například v roce 1978 se obrovský skalní blok zřítil mezi dva výletní autobusy. Pamětníci a geologové se shodují, že několikatunové balvany spadnou v intervalu 11 let, menší se uvolní tak jednou za tři roky. Národní park skály stále sleduje. Ve skalách je dokonce vytesaná kaplička z 18. století a za druhé světové války byl ve skalách ukryt i archiv Hlavního úřadu pro bezpečnost říše.

Foto: CzechTourism

Do říčky Kamenice se po 50 letech vrátili i lososi. První vytáhli rybáři v roce 2002. Jak potvrdil Pavel Benda ze správy Národního parku České Švýcarsko, držet v ruce tuto královskou rybu se nepovedlo už celé generaci jejich předchůdců.

"Krátce po druhé světové válce tah lososů ustal. Bylo to jednak díky vodním dílům na Labi a na přítocích, takže ryby se nedostaly dál a bylo to i znečištěním řeky Labe. Ta byla hodně znečištěná a ryby měly problémy s orientací."

První losos byl do severočeských řek opět vysazen v roce 1999 a místo vyhlášeno chráněnou rybí oblastí se zákazem rybolovu. Návrat lososů považuje Pavel Benda za největší senzaci 21. století. A jak říká, lososí putování není jednoduché.

"Dva roky je losos v našich tocích, pak pomalu sjíždí do Labe a dál do moře, kde je tak dva až čtyři roky. Dostanou se až k Islandu, tam se vykrmí a vrací se zpět. Tady odtud odplouvají ve velikosti deset, patnáct centimetrů a vracejí se sem, když už mají přes 70 centimetrů."

Děčínský zámek

Po návštěvě přírody mohou turisté vyrazit do nedalekého Děčína. Polovinu jeho území pokrývají lesy a jedna z jeho čtvrtí Podmokly nabízí jedinečnou ukázku městské secesní architektury z období průmyslové revoluce. Dokonce i v Děčíně narazíte na skály. Na jedné z nich se tyčí nově opravený zámek, který na první pohled vypadá, jako by ho na skále někdo vymodeloval z bílého papíru. Dnes je zde rodová obrazárna Thunů, díky nimž se stal děčínský zámek proslulým kulturním centrem. Rádi sem zavítali například Josef Dobrovský, Josef Jungman, Fryderik Chopin, který zde zkoponoval i svůj valčík Asdur zvaný "Děčínský. Učitelem malířství u Thunů byl také Antonín Mánes a pobýval tu i sir Walter Scott. Jak uvedl starosta Děčína Vladislav Raška, potomci rodu dodnes do Děčína jezdí a projevují o zámek zájem.

"S paní hraběnkou a panem hrabětem jsem se viděl naposled v loňském roce, když jsme prezentovali nově zrekonstruované varhany v kostele Povýšení sv. kříže. Dokonce jeden ze záměrů je vybudovat v části zámku místnosti, které by byly i v budoucnosti nabízeny tomuto hraběcímu rodu v případě návštěvy Děčína."

Děčínský zámek

Thunové prodali zámek státu ve 30. letech. Po pozemkové reformě již neměli takové finanční zázemí. V zámku pak sídlila armáda a to hned tří zemí. Nejdřív československá, pak německý wehrmach a po roce 1968 ruská armáda. Zámek se podařilo značně zdevastovat. Jak uvedla Květa Křížová z Památkového ústavu, devastace postihla i unikátní stáje.

"Tam stála a víme to podle starých historických fotografických snímků socha koně, nádherně modelovaná, které z úst tryskal pramen vody a ta voda tam neustále protékala do žlabů koní. Nicméně ta vojska způsobila, že figura koně byla rozstřílena, ale doufám, že se ji podaří podle starých fotografií vymodelovat znovu."

Město získalo zámek teprve nedávno a hned se rozhodlo pro rozsáhlé opravy, které ještě pokračují. Také v Děčíně stojí tak, jako skoro ve všech městech, kašna, kterou zdobí kamenný květ. Ale nebylo tomu tak vždy. V 19. století tu sochy znázorňovaly pověst o vysvobození dívky, zakleté do pramene v Loubské rokli. Sochy byly bohužel v roce 1943 zrekvírované pro válečné účely.