"Pořád se do něčeho pletu,"říká o sobě Ivan Medek. Právě se dožívá osmdesátin
Osmdesátin se tuto středu dožívá jeden z nejvýznamnějších českých exilových publicistů, dlouholetý spolupracovník Hlasu Ameriky ve Vídni a pozdější kancléř prezidenta Václava Havla Ivan Medek. Jeho výročí připomene Milena Štráfeldová:
hlásil Ivan Medek z Vídně v listopadu 1989. Závěrečná slova každé jeho relace "Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň" poslouchaly v 80. letech v Československu desítky tisíc lidí. Z jeho zpráv, přehlušovaných rušičkami, jsme se v Česku dozvídali o činnosti Charty 77 nebo o tom, kdo podepsal manifest Několik vět. K práci v rozhlase se přitom Ivan Medek dostal oklikou. Nevlastní pravnuk Tomáše G. Masaryka, vnuk slavného malíře Antonína Slavíčka a syn legionáře a spisovatele Rudolfa Medka se chtěl původně věnovat hudbě. Stát se houslovým virtuózem se mu sice nepodařilo, řadu let ale o hudbě psal, byl jednatelem České filharmonie a pracoval i v Supraphonu. Po vyhazovu z filharmonie v r. 1970 se ovšem živil i jako myč nádobí, saniťák nebo šatnář. Série brutálních policejních výslechů po podpisu Charty ho v roce 1978 vyhnala do exilu - ve Vídni začal spolupracovat s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou. Tuto svou činnost považuje Ivan Medek za nejdůležitější ze všech povolání, která v životě měl:
"Z toho, co jsem se dozvídal, když jsem se vrátil sem, jsem měl pocit, že to mělo smysl, protože se to dotýkalo daleko většího počtu lidí, než kolik jsem se domníval, když jsem to ve Vídni natáčel. Když to natáčíte venku, tak máte takový pocit, že to jen házíte do vzduchu. Nevíte o tom nic dalšího. A to, že to přeci jen něco přineslo, z toho mám radost."
Vy jste skutečně v té době neměli žádnou zpětnou vazbu? Přicházeli k vám přeci další a další emigranti, kteří vám museli potvrdit, jak rádi Vás tady čeští posluchači naladí...
"Ano, ale to se nám nebo mně zdálo velmi přehnané, protože ti lidé často uváděli čísla, kterým nebylo dost dobře možné věřit. Jinak bych řekl, že cokoliv, co jsem v životě dělal, jsem dělal s pocitem, že pokud je to užitečné, tak to má smysl."
Vy už si dnes můžete dopřát ten luxus, že jste jen pozorovatelem dění v Česku. Jak ho hodnotíte?
"Já nejsem jenom pozorovatel. Píšu každý týden komentář do Radia Classic a každý měsíc jeden nebo dva komentáře pro BBC. Takže se vlastně pořád do něčeho pletu."
A jak tedy hodnotíte zdejší situaci?
"Hodnotím ji jako situaci společnosti, která je ve vývoji."
A co rostoucí vliv komunistů?
"To je rys řekněme vznikající společnosti, která má spoustu znaků nedospělosti, a toto je jeden z nich."
Jen ještě připomenu, že Ivan Medek po návratu z exilu řídil Federální rozhlasovou a televizní radu, šest let pracoval v Kanceláři prezidenta Václava Havla a v letech 1996 - 98 ji jako jeho kancléř vedl. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu za Unii svobody.
