Psychiatrická nemocnice v Kosmonosích se otevřela veřejnosti i v době pandemie
Každý rok probíhají na podzim po celé České republice i jinde ve světě akce zaměřené na osvětu v oblasti duševního zdraví. Letos se obvyklé přednášky, happeningy a koncerty nekonají, přestože je téma psychických poruch, jejich prevence a léčby, v době koronavirové krize víc než aktuální. Psychiatrická nemocnice v Kosmonosích u Mladé Boleslavi je jedním z mála zařízení, která i v době pandemie otevřela dveře veřejnosti. Ve ztížených podmínkách se tu konaly 9. Dny pro duševní zdraví s ukázkami terapií.
Turnaj v pétanque, v kuželkách nebo v nohejbalu, logické soutěže, kvízy a trénink paměti – to vše si mohli vyzkoušet ti, kteří se v Kosmonosích léčí i ti, kteří přišli jen na návštěvu.
„Jde o to, že areál otevírá brány veřejnosti a otevírá brány v našich myslích fenoménu psychiatrického onemocnění, jeho příčin, průběhu a následků,“ vysvětluje akademický malíř a vedoucí oddělení pracovní terapie v kosmonoské nemocnici Michal Segert.
„Dny duševního zdraví se rozvinuly ve svébytnou akci, která zahrnuje pestrou paletu soutěží a her, přednášky i prohlídky oddělení, pokud to situace dovoluje. V nemocnici je široký výběr terapií a drtivá většina z nich se při této příležitosti prezentuje. Většinou se akce rozroste na tři dny, během nichž se můžeme poznávat v úplně jiných souvislostech. Dáváme o ní vědět do médií, spolupracujeme s městem a proto, pokud je to možné, k nám veřejnost chodí v poměrně hojném počtu a ráda. Často je to pro ni překvapivá a dobrá zkušenost.“
Psychiatrická nemocnice v Kosmonosích je druhé nejstarší zdravotnické zařízení svého druhu v Čechách. Už 150 let sídlí v historických budovách bývalé piaristické koleje. Léčí se tu bezmála 600 pacientů od 18 let do vysokého věku, trpících širokým spektrem psychických poruch. Epidemie nemoci Covid-19 zasáhla psychiatrickou nemocnici stejně jako ostatní zdravotnická zařízení a ovlivnila, podle arteterapeuta Michala Segerta, i průběh akce, která se vztahuje k říjnovému Světovému dnu pro duševní zdraví:
„Letos je situace složitá. Na jaře jsme si kladli otázku, zda vůbec budeme Dny duševního zdraví pořádat. Nakonec jsme si řekli, že to zkusíme. Opatrně jsme začali oslovovat veřejnost. Mezitím se situace v nemocnici vyvinula dost dramatickým způsobem, takže jsme byli nuceni část programu zrušit a zostřit kritéria pořádání, aby akce mohla proběhnout bezpečně pro všechny zúčastněné. Zaznamenali jsme sice menší ohlas veřejnosti, než na jaký jsme zvyklí, ale i přesto k nám přišly školy i civilní návštěvy.“
Program tedy proběhl pouze venku, v rozlehlém parku kosmonoské nemocnice. Jeho součástí byla i ukázka hippoterapie, kterou vedla Kamila Petrová:
„Máme tu sedm koní, kteří se používají na hippoterapii, dvě kůzlata, jednu ovečku, čtyři králíky a dvě morčata. Ta využíváme pro zooterapii. Probíhá to tak, že terapeutka si vezme králíky nebo morčata a přinese je na oddělení, kde jsou s nimi pacienti zhruba hodinu v kontaktu. Jde o pacienty, kteří nemohou ven, nebo se špatně pohybují.“
Kůň, to je spousta příjemných vjemů
„Do hippoterapie je až na jedno oddělení zapojena celá nemocnice. V současnosti pracujeme převážně s geronto-psychiatrickými pacienty, kterých je tu hodně. Pro ně máme vyčleněny dva poníky. V jejich případě má terapie formu zážitkového, odpočinkového dopoledne. Většinou vezmeme koně a jdeme na procházku, občas se někdo i projede. Nejstaršímu pacientovi, kterého jsme svezli na koni, bylo 93 let.“
Kamila Petrová pracuje s lidmi, kteří se v kosmonoské nemocnici léčí například se závislostmi nebo různými formami demence, s poruchami osobnosti a onemocněními z okruhu psychóz. Součástí pracovních terapií je i péče o zvířata, tedy krmení, čištění výběhů a sušení sena. Podle terapeutky se do této činnosti pacienti zapojují rádi, práce na čerstvém vzduchu pro ně bývá vítanou změnou oproti pobytu na oddělení. A co psychiatrickým pacientům přináší kontakt se zvířaty?
„Když nic jiného, tak jim přináší blahé pocity. Koně, stejně jako ostatní zvířata, jsou příjemní na dotek. Jsou teplí, mají o stupeň vyšší teplotu než člověk. Koně jsou hezcí, dívat se na ně přináší i estetický zážitek, nadto hezky voní. To je spousta příjemných vjemů. Samozřejmě se někdy stane, že sem přijde člověk, který se koní bojí. Proto tady máme malou poničku, přes ni se strach dá odbourávat.“
Pacienti kosmonoské nemocnice se také věnují celé řadě výtvarných a rukodělných činností. Jejich výrobky se prodávají v obchůdku, o který se stará ergoterapeutka Iva Babáčková:
„Máme tu hobby dílnu, kde se vyrábí hlavně z překližky, dále keramickou dílnu, vybavenou hrnčířským kruhem, šicí dílnu, kde se šije buď v ruce, nebo na šicím stroji. V malířském atelieru se maluje, ale pracuje se tam i technikou linorytu. V textilní dílně pacienti vytvářejí různé výrobky z látek, ale třeba i s drátků. Nakonec máme košíkářskou dílnu, kde se z pedigu pletou košíky a vytvářejí různé dekorace.“
„Pacienti si za cenu materiálu mohou výrobky odkoupit. Co zbyde, to prodáváme v obchůdku. Mohou tu nakupovat pacienti, personál i veřejnost.“
„Na odbyt jde všechno, teď se hodně kupují výrobky z levandule, ale i košíky, ze kterých se dá vyrobit hezká podzimní dekorace.“
Rozhodli jsme se nehodit flintu do žita
V době nouzového stavu je nemocnice v Kosmonosích opět pro návštěvy uzavřená a potýká se s případy koronavirové infekce jak mezi pacienty, tak mezi ošetřujícím personálem. Michal Segert vysvětluje, jaký vliv má současná zdravotní situace na chod zařízení, na stav duševně nemocných, a nejen jich:
„Karanténní opatření a situace jako taková, podpořená mediálním obrazem, dopad má. To se ví, nejsme jediní, kdo to konstatuje. Všichni zdravotníci vidí dopad stresu, který současná situace vyvolává. Je to významný stresor, který se pochopitelně projevuje i na průběhu psychiatrických onemocnění.“
„Nepozorujeme výrazné zhoršení stavu pacientů, kteří jsou tady hospitalizovaní, ale jsme vystaveni významný provozním a uživatelským problémům. To znamená, že není dostupná taková škála terapií jak je obvyklé a není možné zajišťovat jejich provoz na sto procent.“
„Snažíme se tedy nacházet náhradní řešení, kompenzovat ztráty a diskomfort, který vzniká pacientům, mimo jiné i tím, že jsme se zkrátka rozhodli nehodit flintu do žita a uspořádat Dny duševního zdraví, i za cenu větší náročnosti v technických podmínkách.“
