Na jaře chtěli utéct do Česka, teď jsou rádi ve Švédsku
Na jaře se kvůli covidu zdálo, že pobyt ve Švédsku je malé neštěstí a bydliště v Česku je osudovou výhrou. V říjnu je ale všechno naopak. Česká republika vede ve statistikách nemocnosti a ve Švédsku je zase relativní klid. Markéta Laube s rodinou prožila špatnou sezónu v Skandinávii a teď může porovnávat velmi odlišné přístupy obou zemí.
Markéta Laube: „Počátek byl velice nejistý a trochu jsme se obávali žít tady ve Švédsku. Máme téměř rok a půl starou holčičku a přestěhovali jsme se sem začátkem září minulého roku. Do pandemie jsem tedy spadla jako matka malého dítěte. Přítel byl pilotem a nebyl moc doma. Bylo to celkem náročné, protože jsem tady věcem moc nerozuměla. Trochu jsem se i bála, protože Švédsko v počátku nedělalo vůbec nic. Obdivovali jsme Českou republiku, jaké tam zavedli opatření. Bylo nám velice líto, když jsme počátkem března nemohli realizovat naši plánovanou cestu za rodinou. Pak, když se zavřely hranice, tak jsme si řekli, že by to nebylo úplně nejinteligentnější jet. Prošli jsme takovou fází strachu, kdy nikdo nevěděl, co to covid je a jaké to na nás všechny bude mít důsledky, ale doufali jsme, že s příchodem léta to sluníčko vypálí. Během léta, kdy první vlna opadla, jsme začali plánovat cestu do Čech. To se nám podařilo, protože mě zaměstnavatel ve Velké Británii povolil práci z domova. Původně jsme plánovali vrátit se do Velké Británie, protože jsem se měla vracet zpátky do práce. Covid nám nakonec přinesl ii celkem dobré věci, protože jsem mohla pracovat ze zahraničí pro britského zaměstnavatele po dobu tří měsíců. Část té práce jsem pak vykonávala z Čech. Po příjezdu jsme byli překvapeni, i když první vlna už opadala, jak málo vážně Češi covid brali.“
To mluvíme o létě, když jste do Česka přijeli.
ML: „To bylo v létě. My jsme to viděli skrze Švédsko, které nic nedělalo. Ale v létě byli Švédi opravdu stále opatrní, pozorní, všichni si udržovali odstupy a všichni to vyžadovali. Přijeli jsme do Čech a tam jako by se nic nedělo. Jednoduché věci, které ve Švédsku byli, tu chyběli. Tady ta zodpovědnost šla jakoby odspoda nahoru a v Čechách to šlo odshora dolů.
Nálada v české společnosti se od jara hodně změnila. Zdaleka ne všichni jsou teď ochotni dodržovat opatření, mezi lidmi panuje únava a nedůvěra. Pozorovala jste i ve Švédsku takovou změnu nálady?
ML: „V podstatě tím, že opatření jsou stejná už od jara, tak se z nich stala běžná součást lidského života. Necítím tady únavu a naštvanost mezi lidmi. Lidé mohou pokračovat ve svých aktivitách. Platí určitá omezení, ale jsou otevřené společenské aktivity, bazény, posilovny. Školy a školky jsou otevřené.“
A co je vlastně zavřené? Z médií vzniká dojem, že ve Švédsku není omezené vůbec nic…
ML: „Vezmu to podle služeb, které využívám já: já docházím na kurzy švédštiny. Vím, že vzdělávání pro starší děti, druhý stupeň základní školy, univerzity a vzdělávání pro dospělé bylo většinou přesunuto on-line. Některé školy jsou ale stále otevřené a některé zavřené. Takže moje švédština je obnovená, docházím osobně, ale je tam omezený počet lidí, kteří mohou být ve skupině a musí mít rozestupy. Co vím, tak kavárny a restaurace jsou otevřené, ale stoly musí mít rozestupy. Není tady žádná povinnost nosit roušky, některé obchody vyžadují, aby si každý vydezinfikoval ruce. Každá organizace, každý podnik si může určit, jakým způsobem chce ta opatření vykonávat, aby byli sami spokojení, jakým způsobem chrání své zaměstnance a své zákazníky.“
