Tráva na Sněžce není obyčejná tráva. Je to tundra, kterou je třeba chránit
Krkonošský národní park zaznamenal v letních měsících místy až rekordní návštěvnost. Na nejvyšší české hoře Sněžce bylo denně až 10 tisíc lidí.
Jak uvedl Michal Skalka, vedoucí Pracoviště ekologické výchovy, vysokou návštěvnost se díky řadě opatření podařilo zvládnout. Aby na problém upozornili, obalili před prázdninami Sněžku sítěmi.
"Kolem vrcholu Sněžky jsme postavili plot ze sítí, který vzbudil obrovský rozruch. To byla veliká výzva, kterou jsme chtěli otevřít debatu, jak chránit nejohroženější partie. K těm patří tundra. Na vrcholu Sněžky se pohybuje strašně moc lidí. 12. září letošního roku na Sněžku vylezlo a vyjelo 11,5 tisíce lidí za jeden den. To je šílené číslo. Ten prostor pro návštěvníky je velký asi jako polovina fotbalového hřiště a kolem je trávník. Rostou tam květiny, které nerostou jinde na světě. Pampeliška krkonošská roste ne vrcholu Sněžky a v Obřím dole. Nikde jinde na světě ji neuvidíte. V Česku roste rozrazil chudobkovitý jenom na Sněžce. Hnízdí tam dva druhy ptáků přímo v té trávě mezi kameny. My jsme se snažili zabránit lidem, aby do té tzv. obyčejné trávy chodili a sedali, protože to není obyčejná tráva."
V Krkonošském národním parku se proto rozhodli, že v rámci jednoho z projektů rozšíří možnost odpočinku na vrcholu hory.
"Jedním z důvodů, proč lidé lezou mimo vyhrazený prostor, je to, že si nemají kde sednout. Sedí v trávě, protože na kamenech sedět nechtějí. Dali jsme na Sněžku lavičky. Osm laviček je málo. Dovezli jsme tam dalších dvacet laviček. Je to málo. V rámci jednoho z projektů tam chceme udělat 50 designových lavičekk a dvě odpočívací plata, kde se budou lidé moci i natáhnout. Chceme přeskládat schody, které vedou od lanovky nahoru."
Vegetační doba je v Krkonoších 70 dní, v pražské Stromovce přes 200
Krkonoše jsou jeden z pěti nejzatíženějších parků. na světě, dodal Michal Skalka Přijíždí sem asi 13 miliónů lidí. To není pro Krkonoše problém. Problém nastává, když deset procent z nich bude porušovat nařízení, chodit, kam nemá a odhazovat odpadky.
"Ten problém bude umocněn ještě tím, že na hřebenech je vegetační doba, tedy doba, kdy kytky kvetou, sešlapaná tráva se narovnává a odpadky se rozkládají, nějakých 70 dní v roce. V Praze je to 220 až 240 dní. To znamená, že příroda na hřebenech je hodně zatížená lidmi a pomaličku se obnovuje. Daleko pomaleji než třeba v pražské Stromovce."
Klíště bylo v Krkonoších vzácností, dnes je běžné
Do Krkonoš se v posledních letech vrací i zvířata - rysi, vlci a vydry. Jak dodal Michal Skalka, vydry se vrátily díky tomu, že se vrací ryby, které v 70. a 80. letech v potocích Krkonoš chyběly. V průběhu třiceti let pozoruje, jak se v Krkonoších projevuje oteplování.
"Pamatuji si, když jsem měl v Mladých Bukách na zahradě dva metry sněhu a teď tam sníh skoro není. Rozdíl je i v tom, jaká je průměrná teplota na hřebenech. Pomaličku stoupá nahoru. To je docela průšvih, protože se zvedají i vegetační stupně, horní hranice lesa se zvolna posouvá nahoru. A není to jen hranice lesa. Studovali jsme třeba klíšťata. Před 30 lety na Rýchorách, které mají hřeben 1000 metrů nad mořem, klíšťata prakticky nebyla, a teď jsou tam běžně."
Klimatické změny se podle Michala Skalky projevují i v kvalitě stromů.
"Lesníci mají problém se smrkem. Jak je delší letní sezóna, tak dřevo relativně rychle a dlouho roste. Jenže po sezóně, když se ochladí, začne vrstvička toho dřeva dřevnatět, a to je to, co zpevní kmen. Když dlouho roste a krátkou dobu dřevnatí, tak to znamená, že dřevo je řídké a křehké. Často jsou intenzívní srážky, kdy během krátké doby spadne hodně vody. A teď si představte smrk, který má řídké dřevo, je obalený ledem a sněhem a do toho foukne vítr, takže máme problémy s polomy."
