Hrabalovská Libeň mění tvář
Libeň byla před 120 lety připojena k Praze jako poslední předměstí ještě před vznikem Československa. Největší čtvrť Prahy 8 nenabízí zdaleka jenom putování po stopách Bohumila Hrabala.
V Libni se odehrála operace Anthropoid. Osudovou zatáčku, kterou si vybrali Josef Gabčík s Janem Kubišem k útoku na zastupujícího říšského protektora a jednoho z hlavních organizátorů vyvražďování Židů Reinharda Heydricha, už dnes nenajdete. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech zmizela kvůli výstavbě mohutné mimoúrovňové křižovatky. I dnes ústí do ulice v Holešovičkách, ale vypadá zcela jinak. Unikátní místo, které se tak výrazně zapsalo do české historie, připomíná jen památník hrdinů protinacistického odboje odhalený v roce 2009. Statečné parašutisty nesou také názvy ulic v nejbližším okolí atentátu.
Libeňský zámeček
Dějinných událostí se na území Libně odehrála vícero. Na zdejším zámku byl v roce 1608 uzavřený Libeňský mír mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem Habsburským. Právě odtud začínal korunovační průvod Leopolda II. v roce 1790. Rokokový zámeček má za sebou také pohnutou historii. Sloužil jako špitál po morové epidemii po bitvě u Hradce Králové, fungoval z iniciativy Vojty Náprstka jako první výchovný ústav pro mravně narušenou mládež. Po roce 1945 byl přebudovaný na reprezentační a svatební síň a za ty roky si tu své ano řekly už tisíce šťastných novomanželů.
Hrabalovská Libeň
Na přelomu sedmdesátých, osmdesátých let, kdy jsem chodila do jazykové školy naproti zámečku, nebyla tato dělnická čtvrť místem, kam by se člověk vydal na nedělní procházku. Nevábné špinavé oprýskané nízké domky. Unikátní dřevěný kostel nebo místní synagoga měly k pečlivě zrestaurovaným stavbám, jak je známe dnes, hodně daleko. Splav na Rokytce tekoucí vedle školy býval velmi často ozdoben vysokými pěnovými závějemi z bůhví jakých chemikálií vypouštěných z průmyslových provozů. Přesto měla Libeň své neodolatelné kouzlo, jak o tom často mluvil a psal Bohumil Hrabal. Strávil tu většinu života, v ulici Na Hrázi, kde žil v jedné jediné místnosti předělané z kovářské dílny. Na Hrázi také potkal Elišku Plívovou, kterou dovedl až k oltáři. Svatba se konala – kde jinde – na libeňském zámečku v roce 1956. Hrabal důkladně oslavil nejen svou svatbu, traduje se, že ve svém kumbálu pořádal tzv. svatební večírky. Na národním výboru si na nástěnce přečetl ohlášky svateb a spolu se svými kumpány pak neznámé novomanžele důkladně zapili pivem z místních hospod natočených do hrnců a kýblů. Ale domácí oslavy nenahradily návštěvy profláklých libeňských putyk. „Sluncem zalitý výčep, to jsou nebesa v Libni“, říkával světoznámý spisovatel.
Současná Libeň
Dnes by Bohumil Hrabal svou milovanou čtvrť nepoznal. Řada domů ze staré zástavby už nestojí. Vyhlášený konstruktivistický Palác Svět, kulturní středobod Libně s vyhlášenou kavárnou, restaurací, kinem a automatem, v němž se odehrávají nejznámější Hrabalovy příběhy Automat Svět, nebo Perličky na dně, desítky let chátral. Teprve nyní se zdá, že se konečně dočká rekonstrukce. Podél Rokytky vznikla oblíbená turistická a cyklistická stezka a místo loděnic na libeňském ostrově stojí celá nová zástavba supermoderních domů. Novou podobu by mělo získat i Náměstí Bohumila Hrabala. Genius loci se z Libně pomalu vytrácí, přesto v této pražské čtvrti najdete místa, zákoutí, kolonie, ve kterých se můžete vrátit do minulosti a nahlédnout na Libeň z hrabalovských dob, kdy ve své povídce „Moje Libeň“ vzpomíná: „A skoro každý večer, někdy i dosti pozdě, jsem tiše stoupal nahoru na Hájek, jindy na Šlosberg, abych se tam z vrcholku nemohl vynadívat na Libeň prostírající se pode mnou, když tam na obzoru se třpytila světla centra Prahy.“
