Výročí narození lidového i hlubokého spisovatele B.Hrabala

Bohumil Hrabal

Postřižiny, Příliš hlučná samota, Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále… Kdo by neznal tyto a další díla spisovatele Bohumila Hrabala. 28. března si připomínáme 110. výročí narození nejvýznamnějšího českého spisovatele 2. poloviny 20. století.

Bohumil Hrabal | Foto: Radio Prague International

„Kolařík má dřevěnou nohu, a že je hodný, tak když je zima a přijde návštěva, tak pan Kolařík zatopí tou dřevěnou nohou a ráno si jde na sociálku vyfasovat novou dřevěnou nohu. Posledně seděl u Pinkasů, nohu na stole a nadával, že mu dali nohu o dvě čísla větší, než je jeho bota, tak nožem ukrajoval dřevěnou nohu tak dlouho; až se nakonec vešla do boty.“ (B.Hrabal Sešitek nerozlišujících podrobností)

Podle mínění literárních historiků Bohumil Hrabal navázal na Jaroslava Haška. Hrabalovo vyprávění i jeho hrdinové jsou lidoví, jadrní, ale zároveň hlubocí. Hrabal sám byl velmi osobitý člověk. Vystudoval práva, ale právnickou kariéru odmítl a živil se postupně jako traťový dělník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent, dělník v železárnách, balič starého papíru, kulisák, aby se nakonec stal mezinárodně uznávaným spisovatelem.

Takto Hrabal popsal v rozhovoru pro Český rozhlas svou tvůrčí metodu:

Pracovna Bohumila Hrabala | Foto: Barbora Kvapilová,  Český rozhlas

„Naučil jsem se velice rychle psát na stroji. Spontánně chytit myšlenku a celej den, dva, deset dní, když mi to dá, přenáším proud toho myšlení. Až když takhle vyprázdním sebe sama, tak zjistím, co jsem to vlastně napsal… A teprve potom beru na pomoc nůžky jako to dělají filmaři.“

„Bylo povinností mladého muže, který sice vystudoval práva, taky vědět, co se děje v literatuře, a nejenom v literatuře, protože zvuky, barvy, tóny si odpovídají, jak mě učil Charles Baudelaire. Současně, jak jsem četl knihy, tak jsem se vždycky zajímal o výtvarné umění. Dokonce mí nejbližší přátelé byli téměř vždycky malíři. Teď, když se dívám zpátky, tak vidím, že jsem ke své poezii, celkově poetice, i próze přicházel přes výtvarné umění.“

Výtvarné umění má své místo i v románu Příliš hlučná samota, kterému jsme věnovali jeden díl našeho podcastu České knihy, které musíte znát. Připomeňme si ho nyní:

Autor: Libor Kukal
klíčová slova:
spustit audio

Související

  • České knihy, které musíte znát

    Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí?