České noviny v Argentině vyprávěly příběhy československých přistěhovalců
Noviny se jmenovaly Nová doba. Vycházely od počátku 30. let do poloviny 60. let minulého století a vydával je Josef Kotas.
Cílem bylo informovat tamní československé přistěhovalce o aktuálním dění v jejich rodné zemi. Noviny také sloužily jako prostředek umožňující setkávání lidí. Jak uvedl Ricardo Basovnik, vnuk Josefa Kotase, noviny zaznamenaly velkou část událostí minulého století a jsou tak, dalo by se říci, součástí dějin.
Josef Kotas přišel do Argentiny v sedmnácti letech
Josef nebo také José Kotas byl jedním z Čechoslováků, kteří byli v průběhu 20. století nuceni emigrovat ze své rodné země. Narodil se 23. května 1906 v moravské obci Hvozdná a do Argentiny přijel krátce před svými sedmnáctými narozeninami, přesněji 18. dubna 1923, na lodi Belvedere.
Jeho příběh je obzvláště zajímavý především proto, že založil a vedl noviny Nová doba, jejichž cílem bylo informovat o dění v Československu a spojovat krajany rozptýlené po celé Argentině.
V jeho odkazu pokračuje vnuk Ricardo Basovnik, který již po mnoho let vede Český dům v Buenos Aires.
„Po pádu komunismu cítili Čechoslováci v Argentině znovu potřebu se sjednotit, a proto byl založen Český dům. Do té doby byla totiž spousta zde žijících Čechoslováků považována za komunisty a mnoho lidí bylo dokonce pronásledováno diktaturou."
Podle Basovnika byla stigmatizace tak silná, že všechny tamní československé spolky byly nuceny ukončit svou činnost a krajané se tak přestali scházet. Situace se změnila až s příchodem 90. let. Basovnik se rozhodl pokračovat v díle svého dědečka z matčiny strany, zmíněného Josefa Kotase. Ten se původně zaučoval v Baťově obuvnické společnosti, nakonec se ale rozhodl emigrovat do Argentiny. Tam se seznámil se Slovenkou Zuzanou Karlíkovou, se kterou měl tři děti.
„Se svým osudem po příjezdu do Argentiny se můj dědeček pral tvrdě: nejprve si na živobytí vydělával u pěstitele cukrové třtiny v Tucumánu, kde ale onemocněl. Začal tak díky jednomu známému z Córdoby pracovat v mechanické dílně, kde se jeho stav zlepšil. Nakonec se rozhodl odejít do Buenos Aires, kde se usadil a objevil svůj zájem o novinařinu."
Dová doba se stala pro Čechy a Slováky nejoblíbenějším periodikem
Basovnik na svého dědečka, kterého naštěstí mohl dobře poznat, vzpomíná jako na člověka, který velmi rád vyprávěl příběhy a snažil se řešit strasti a problémy československých přistěhovalců. Mnohým z nich také pomáhal při různých záležitostech, které bylo potřeba řešit přes ambasádu. Mnoho času trávil čtením různých novin, především tehdy nejdůležitějšího argentinského deníku La Prensa založeného v roce 1869.
„Dědeček byl opravdu vášnivým čtenářem La Prensy. Pamatuji si, jak si noviny schovával a zvýrazňoval si v nich věci, které ho zaujaly. Dával mi také různé vědecké články, studoval jsem totiž chemii."
Ricardo Basovnik také vzpomíná, že tento koníček dědečkovi způsoboval nemálo problémů s manželkou, která neměla pochopení pro skladování papírů. Jeho vášeň ho však přivedla k tomu, že na počátku 30. let začal vydávat noviny nazvané Nová doba, označované za „nejoblíbenější periodikum Čechů a Slováků žijících v Jižní Americe."
„Dědeček chtěl vydávat noviny pro Čechy žijící v Argentině a také informovat o tom, co se v jejich rodné zemi aktuálně děje. Kromě toho, že noviny vytvářely jakýsi most mezi Československem a Argentinou, spojovaly také Čechoslováky žijící v Argentině, neboť jejich obsah tvořila i společenská rubrika."
Právě společenská rubrika Ricarda Basovnika stále fascinuje. Sloužila především k tomu, aby se krajané mezi sebou mohli kontaktovat. Podle jeho názoru právě tato rubrika byla důvodem, proč se díky nadšení tamních Čechoslováků začala distribuce těchto novin v Argentině zvyšovat.
Pilot z Argentiny se za války přidal k anglickým pilotům
Kvalitou zaujme i papír, na kterém byly noviny tištěny. Kotasovi se totiž podařilo noviny tisknout ve stejné dílně, odkud pocházel i deník La Prensa. Z více než třicetileté a bohaté historie článků těchto výjimečných novin si Basovnik vybavuje zejména článek oslavující triumf spojenců, kteří osvobodili Československo od nacistické diktatury a příběh o argentinském pilotovi československého původu, který se po boku anglických pilotů rozhodl bojovat proti nacistům.
„Jeden argentinský pilot, jehož rodiče pocházeli z Čech, se rozhodl bojovat proti nacistům a připojil se tak k anglickému letectvu. Nakonec se do Argentiny naštěstí vrátil zdravý a živý, a založil zde rodinu. Takové příběhy se nedozvíte, pokud si nepřečtete dědečkovy noviny."
Mezi lety 2005 a 2006 vydával Ricardo Basovnik s několika spolupracovníky z Českého domu tříměsíčník Naše doba na počest svého dědečka. Kvůli vysokým nákladům na tisk se jim však podařilo vydat pouze pět čísel. V jednom z těchto výtisků byl publikován i příběh daného pilota spolu se zajímavým rozhovorem s jeho vdovou. Během této krátké avšak intenzivní zkušenosti každopádně Ricardo Basovnik pochopil, jak těžkého a kolosálního úkolu se jeho dědeček kdysi zhostil.
„Byl tímto nápadem zahlcen natolik, že dokonce sám chodil do tiskařské dílny a připravoval nákresy, které pak šly do tisku. Měl na starosti všechno, dokonce i hledání inzerentů, bez nichž by vydávání novin nebylo možné. Evidentně uměl velmi dobře kreslit, vytvořil pak i design pro reklamu."
Noviny byly zachráněny při prodeji domu
Dalším finančním zdrojem novin byli předplatitelé. V současnosti jsou téměř z každého vydání Nové doby zachovány až tři výtisky ve velmi dobrém stavu. Podle Ricarda Basovnika ale po smrti dědečka v roce 1988 hrozilo, že rodina o výtisky přijde.
„Můj dědeček se staral o to, aby noviny byly vždy uchovávány na bezpečném místě. Když zemřel, jeho dvě dcery se rozhodly jeho byt prodat. Kvůli tomu, že bylo nutné vše vystěhovat, a celá sbírka novin se tak chvíli nacházela v suterénu budovy, hrozilo, že bude zničená. Díky mé mamince a tetě se však podařilo sbírku zachránit."
Jak objasňuje Ricardo Basovnik, Lidia a Susana Kotas si daly tu práci s tím, že naskládaly všechny výtisku Nové doby do plastových boxů. V současnosti je sbírka novin, které vycházely v rozmezí dvou až čtyř týdnů, uložena v Českém domě. Nejedná se však o jediné exempláře, noviny má ve svém inventáři i například Museo de la Inmigración v Buenos Aires.
K tomu, abychom pochopili důležitý význam těchto novin, stačí prolistovat několik výtisků, a to nejen díky zprávám popisujícím nejdůležitější události 20. století, ale také proto, že nám podávají svědectví o každodenním životě československých přistěhovalců v Argentině, ať už se jedná o společenské události, reklamy nebo literární či humoristickou rubriku.
Právě proto hledá Ricardo Basovnik finanční prostředky na digitalizaci výtisků. Takto by noviny mohly být známé po celém světě a nehrozil by jim postupný zánik způsobený přirozeným zhoršením kvality papíru.
