Novomlýnská věž: vodojem a letohrádek v jednom
Mezi pražskými vodárenskými stavbami zaujme Novomlýnská věž svým využitím v dávné minulosti. Už na počátku 17. století, na rozdíl od svých „kolegyň”, nebyla jen technickým dílem, které řešilo zásobování obyvatelstva a sektoru výroby vodou. Sloužila totiž i zábavě bohatých pražských měšťanů, kteří v nejvyšším patře pořádali bujaré oslavy. Zároveň jde o historicky první pražskou rozhlednu.
Při pohledu na Novomlýnskou věž, která stojí asi 100 metrů od řeky, se nechce věřit, že i tady se kdysi otáčela kola mlýnů, jejichž energie byla podmínkou pro vznik nejstarších vodárenských věží v Praze. Za dnešní poněkud nezvyklou polohu vděčí usazování naplavenin a regulaci toku Vltavy.
O dřevěných vodárenských věžích v Petrské čtvrti Nového Města se lze dozvědět už jen z archiválií. První zde stála před rokem 1484, vznik další je datován k roku 1536. Na Sadelerově prospektu Prahy z počátku 17. století je vyobrazena v těchto místech věž zakrytá lešením. Právě tehdy, v letech 1602 až 1606, Pražané vystavěli na svou dobu honosnou věž z lomového kamene, která měla osm pater. Nejvyšší z nich bylo upraveno na lusthaus, tedy letohrádek. Měl podobu zastřešené vyhlídkové terasy se třemi okny na každé straně. Interiér zdobily malby panovníků české historie od Přemyslovců až po císaře Rudolfa II. Bohatí měšťané si v lusthausu dopřávali stejnou zábavu jako šlechta.
Věž sice přečkala běsnění třicetileté války, ale v únoru 1655 ji zničily povodně. K síle vodního živlu se přidaly unášené klády a kry. Dolní část Nového Města si nemohla dovolit dlouhodobý výpadek zásobování vodou, a tak byly narychlo propojeny vodárenské sítě Novomlýnské a Šítkovské věže v oblasti dnešní ulice Politických vězňů. Stavbou nové vodárny byl pověřen Jan Decapauli. Využil nepoškozené kameny z její předchůdkyně, stejně tak vstupní portál ze sliveneckého mramoru. Tentokrát měla šest podlaží a na její špičku přibyla při dokončování v roce 1658 stanová střecha. Novomlýnská věž tak získala podobu, která se v zásadě nezměnila do dnešních dnů. Důležitým moderním prvkem bylo teplovzdušné vytápění, čímž se minimalizovalo riziko požárů.
V roce 1877 ztratila věž svou funkci, voda z přilehlé vodárny zásobovala kromě okolních domů nově i vodojemy na Karlově a na Letné. V posledních dnech 2. světové války byla věž zasažena německým leteckým kanónem, ale naštěstí ji výrazně nepoškodil. Chátrající stavbu poté využíval jako skladiště odbor pro výstavbu rady Ústředního národního výboru, v polovině 50. let byla adaptována na vyhlídku. K velkým změnám mělo dojít v 90. letech minulého století, kdy zde soukromý majitel plánoval expozice muzea drobné keramiky, fotogalerii na stěnách schodiště a v nejvyšším patře kavárnu. V nové přístavbě měly vzniknout ubytovací kapacity a klub alternativní kultury. Proti však byl především Klub za starou Prahu, protože hrozilo, že se definitivně zničí charakter této části Prahy. V roce 1999 vrátil soud věž do vlastnictví města. Po generální opravě v letech 2015—2017 se konečně podařilo zpřístupnit objekt veřejnosti.
Praha hoří
Novomlýnská věž je jedinou vodárenskou věží v Praze, kterou si lze po celý rok prohlédnout zevnitř. V přízemí se dochovaly zbytky štoly, kterou vedlo potrubí zásobující 56 kašen a domy bohatých měšťanů či šlechty v Petrské čtvrti. Hned vpravo od pokladny, v místě, které zakrývají otevřené dveře, se nachází původní topeniště, kde se zatápělo v zimních dnech, aby voda v trubkách nezamrzala. Levotočivé schodiště vede do jednotlivých pater 42 metry vysoké věže se zastávkami skromné multimediální expozice. Schody jsou různého stáří, některé dokonce původní z roku 1742. Zaujmou na nich stopy ohoření, které způsobil požár po ostřelování pruským vojskem v roce 1757.
Expozice „Praha hoří” se věnuje historii hasičského sboru a požárů na území metropole. Je rozdělená do více podlaží. Při stoupání vzhůru se návštěvník nejdříve seznámí za pomoci videomappingu s historií věže, s principy čerpání a distribuce vody a také s rozmístěním dalších vodárenských věží v Praze. Následuje podlaží, kde je připraveno pět příběhů, které prostřednictvím animací a historických snímků dokumentují postupy při hašení požárů v Praze. Jedno podlaží je malým „divadlem“ nebo spíše kinosálem a ještě výše lze vstoupit do další vizuálně zajímavé místnosti tvořené panely, ve kterých se na stropě i po stranách zrcadlí scéna s postavou a ohněm. V nejvyšším poschodí čeká největší prostor - obnovený lusthaus s prezentací významných pražských požárů, jejichž popis se objevuje tak, jak postupuje plamínek na časové ose. U oken byly instalovány stojany s virtuální realitou, kde jsou nastíněny vize hašení požárů v budoucnosti. Kromě toho si asi nikdo nenechá ujít hezké výhledy na Vltavu, Štvanici, domy směrem na Karlín a část Starého či Nového Města.
Novomlýnská vodárenská věž je otevřena k individuální prohlídce od května do listopadu každý den od 10 do 18 hodin. Cena základního vstupného je 150 Kč, slevy mají děti, studenti, senioři, rodiny, držitelé karty Lítačka a ti, kteří si lístek zakoupí online. Zajímavá je 50% sleva první hodinu po otevření.
Související
-
Pražské vodárenské věže
Mezi stovkami věžovitých staveb, kterými se Praha může pochlubit, se dochovalo několik zajímavých vodárenských věží, které si zasluhují pozornost a ochranu.
