6) Luhačovice – lázně, ve kterých se snoubí krásná příroda a typická architektura
Největší moravské lázně mají dlouhou tradicí lázeňské léčby dýchacích cest, trávicího ústrojí, diabetu a pohybového aparátu.
Na místním nádraží vás uvítá budova vyzdobená sgrafity s typickými slováckými motivy. Vystoupíte z vlaku a najednou se ocitnete v novém prostředí, které by vám mělo v té pohodové lázeňské atmosféře dodat zdraví, sílu a energii. Máte k tomu ty nejlepší předpoklady. Koleje dál nevedou a vy se tak trochu ocitáte „na konci světa“. Za vámi mohou zůstat alespoň na chvíli všechny starosti a problémy všedních dní.
Jenom se projít kolem všech pramenů, prohlédnout si opravené fasády domů a podívat se i dovnitř, poznat okolí lázní, to všechno na jeden pobyt skoro nestačí. Luhačovice nejsou jen lázně pro nemocné. Žijí kulturou s odkazem na jména osobností, které lázně navštívili. Luhačovice se stali navštěvovaným místem umělců, básníků, hudebníků a malířů. Bylo to tak dříve a je to tak i nyní. Ten genius loci tu někde skutečně zůstává.
Má kamarádka Marie mne na návštěvu Luhačovic zvala mnohokrát. Je ze Zlína, což je nedaleko a k lázeňskému městu má svůj osobitý vztah už od mládí. V lázních se tančí a jak jsem sama po čase také zjistila, tanečních příležitostí je tam opravdu hodně. Rozhodně to ale nebyl ten důvod, proč jsem se po prvním pobytu do Luhačovic začala znovu alespoň na pár dní vracet.
Léčivá Vincentka
Prameny v Luhačovicích bublaly a vyvěraly ze země už dávno. Zkoumat se začaly díky šlechtickému rodu Serényiů. Violla, Ottovka, Amandka, Elektra, Marie, Aloiska, něžné názvy patří pramenům, které tu vyvěrají. Pojmenovávat je začal po členech rodiny hrabě Jan Serényi, ale zásluhu na založení lázní, prvních léčebných domů, mají z jeho rodu také Ondřej a Vincenc. Po něm pojmenoval pramen nejznámější - Vincentku.
Jurkovičovy lidové skvosty
Luhačovická dolina, ve které lázeňské domy kopírují říčku Šťávnici, má své přitažlivé kouzlo, ohraničené strmými zalesněnými kopci Vizovické vrchoviny a Bílých Karpat. Najdeme tu jedinečné stavby Dušana Jurkoviče postavené na začátku minulého století. Jedinečná architektonická památka – Sluneční lázně z roku 1903 vás vtáhne do historie a ohromí svou atmosférou zachovaných dřevěných převlékacích kabinek s původním vybavením. Ty malé kabiny se zrcátky, lavičkami a bílými závěsy z prostěradel, vás prostě pohladí po duši. Typická barevnost pro Jurkovičovy stavby, tady u bazénu s přirozeným přítokem vody, vyniká ještě víc než obvykle. Sousední Vodoléčebný ústav se má stát v budoucnu muzeem Leoše Janáčka a právě Dušana Jurkoviče, jejichž jména k Luhačovicím patří. Během let se na nich přeci jen podepsal zub času, a tak v současnosti procházejí rekonstrukcí, aby se opět staly jednou z dominant Luhačovic. Rekonstrukce jim vrátí podobu z doby vzniku v roce 1902.
Ale jsou tu i jiné zajímavé objekty, třeba barokní kaple z doby založení lázní, jejíž zvon zahajoval a končil procedury. Domy alpského typu, postavené v osmdesátých letech 19. století, nebo samotná kolonáda, funkcionalistická stavba Oskara Pořísky z období po druhé světové válce. Stačí se jen pozorně dívat a nechat se provést historií. Skvělé jsou prohlídky s průvodcem. Kdo chce, může poznat řadu míst, kam by se běžný návštěvník dostat nemohl. Vidět nádherné interiéry domů postavených v době první republiky, obdivovat řemeslnou práci ze dřeva, kovu a skla.
A pokud se budete vracet z nějakého léčebného tanečku a nezůstanete unaveni na lavičce před Smetanovým domem u Bruselské fontány, kde vás mohou do vodní lázně zlákat tři krásné víly sochaře Jana Kavana, dojděte si na kruhové náměstí proti hotelu Palace a Alexandria. Je tam totiž noční pekárna. A její vůni se prostě nedá odolat.
