V kanadské Praze se dodnes mluví česky
V Kanadě žije jedna z nejpočetnějších českých krajanských komunit. Dodnes tam působí přes 20 krajanských spolků. Zmapovat české stopy se vydal velvyslanec ČR v Kanadě Bořek Lizec.
O Vídni se říkalo, že je druhým největším českým městem. Chicago jako další centrum české komunity je dobře známé. O Kanadě se mluví méně často. To se teď rozhodně snaží napravit současný velvyslanec v Kanadě Bořek Lizec, kterého jsme přivítali během dovolené v Praze ve studiu Radio Prague International.
Vy se krajanským stopám, krajanské paměti věnujete dlouhodobě. Při svém minulém působení coby generální konzul v Chicagu jste se dobře obeznámil s krajanskou historií v této oblasti. Teď tedy máte na co navazovat. Jak početná je komunita v Kanadě?
Oficiálně se k českému původu hlásí asi 100 000 Kanaďanů. Do toho se nepočítají ti Češi, kteří mají české občanství, v Kanadě žijí a ještě občanství nemají. Podobně jako ve Spojených státech je něco jiného, že se člověk hlásí k českému občanství oficiálně při sčítání. Další číslo je skutečně vyšší, a to je ten, kdo ty kořeny má zčásti. Často si je kořenů vědom a neuvede je, protože má silnější jiné kořeny. To číslo je vyšší a nejsem si jist, jestli je Kanada na druhém nebo třetím místě co do počtu krajanské komunity.
V které oblasti je největší koncentrace?
Ta by asi historicky byla největší v Ontáriu, v dolní části poblíž Spojených států, v okolí Toronta. Myslím, že historie je skutečně velice zajímavá a našli bychom Čechy ve všech částech Kanady. První Češi, pominuli ty na východním pobřeží, přicházeli do prérií ve státech Alberta, Saskatchewan a Manitoba.
Vy jste nyní právě z putování po této oblasti na svém facebooku napsal sérii reportáží. Lidé se mohou podívat, jsou doprovázeny i zajímavými fotogaleriemi. Můžete nějaký zážitek vypíchnout? Kam jste se vypravil a proč?
Vypravil jsem se právě do jednoho z prérijních států, který má navíc na své západní hranici krásné Rocky Mountains. Byla to provincie Alberta. Jeden z důvodů byl, že jsem dostal po roce a půl příležitost vyjet mimo Otawu a Ontário. Protože ve srovnání s Evropskou unií byla v Kanadě přísnější pravidla co do uzavírání hranic jednotlivých částí Kanady. Vyjel jsem tedy do Alberty, kde máme velkou českou krajanskou historii. Češi přicházeli do této provincie jak z Evropy, tak ze Spojených států jako děti případně vnoučata českých imigrantů. Když už docházela ve Spojených státech půda, začali hledat nové příležitosti v Kanadě, zhruba na přelomu 19. a 20. století, kdy Kanada začala nabízet volnou půdu. Historie v Kanadě je méně zmapovaná než ve Spojených státech, tak to chtělo trochu detektivnější úsilí. Pro tu mou kratší cestu se mi podařilo vytipovat řadu oblastí, kde se Češi usazovali od konce 19. století a potom nám pomáhali jak v první, tak ve druhé světové válce. Přál jsem si, abych měl příležitost jim poděkovat a navázat s nimi kontakt. Sešel jsem se také s bývalým premiérem Stephenem Harperem nebo jeho dlouholetým ministrem Jasonem Kenneyem, který je nyní premiérem Alberty. S oběma jsem se shodl, že 40 let totalitního režimu přerušilo naše vazby a je docela těžké je po tak dlouhé době obnovovat. Já jsem se o to ale na této cestě pokusil.
Hlásí se lidé, jejichž kořeny sahají do počátku 20. století, k České republice?
Ve Spojených státech třeba i ti, co přišli po roce 1850, jsou v naprosté většině na své kořeny nesmírně hrdí i po těch 160-170 letech. A to samé jsem si nyní ověřil i v Kanadě. Z Calgary jsem se vydal do města Canmore, potom do jihovýchodní Alberty, pak do Dramheller a potom do města Praha a Edmontonu. Zajímavostí v Albertě bylo, že Češi, kteří tam přicházeli z Čech a neměli nějaké zázemí, tak vesměs nejprve pracovali v dolech. Tam si těžkou a zároveň nebezpečnou prací vydělali finanční prostředky, aby mohli začít farmařit a splnili si svůj sen. Musím se podělit o skvělé zážitky ze dvou měst, které mají české názvy. Již zmíněné město Praha, kde nebylo povědomí o tom, jak dnes ta komunita vypadá. Na místě pro mě bylo velkým překvapením, když jsem našel plnou Pražskou síň krajanů, a jejich jménem mne přivítala paní Blažena Zemánková. A ta přesto, že se narodila před 90-ti lety už v Albertě, mě pozdravila plynnou češtinou, vlastně moravštinou.
Trochu mne překvapilo, že v Kanadě dodnes vychází poměrně velké množství českých časopisů, novin a v Torontu by snad měla vysílat i česká televize?
Je to tak. Bohužel jedny z hlavních novin Nový domov, které mě v Kanadě přivítaly a měl jsem možnost jejich čtenáře pozdravit, bohužel nedávno zanikly, protože nás opustila jejich dlouholetá šéfredaktorka paní Věra Kohoutová, což mě moc mrzí. Další noviny tam existují, ve všech těch provinciích vychází minimálně věstník a magazín. Televize funguje právě v oblasti Toronta a jmenuje se Nová vize.
Určitým nešvarem české krajanské komunity je to, že jednotlivé přistěhovalecké vlny nejsou často schopny mezi sebou najít společnou řeč. Jak je tomu v případě Kanady?
Máte pravdu. Myslím, že ve Spojených státech se postupně podařilo tento předěl překonat a daří se ho překonávat například Moravským spolkům. Jejich členové mají i po 150 letech pořád rádi stejné tradice. V Kanadě to je složité, těch 40 let totality způsobilo opravdu velký předěl. To je jeden z důvodů, proč jsem do těchto oblastí jel, protože jsem věděl, že tam Češi žili. Za druhé světové války vzniklo v Kanadě 91 poboček Československého národního sdružení. Představte si, že dnes se nám tato organizace smrskla na pouhých 8 buněk. Tam je obrovský úbytek, který nedovedu úplně vysvětlit. Zřejmě to bylo tím, že přišly další imigrační vlny, které mluvily česky, a novým lídrům se nepodařilo s těmito staršími komunitami udržet spojení.
Jakou krajanskou akci nebo krajanský výlet plánujete v nejbližší době, pokud to nepřekazí nějaká další covidová vlna?
V Kanadě se dá v tomto smyslu ještě moc co dohánět. Mám velikou radost, že jsem dokázal s těmito komunitami navázat vztah. Nedopověděl jsem, že druhým městem s českým názvem je město Tábor, které se v angličtině píše Taber. Teprve když jsem si toho se svojí manželkou všimnul na mapě, tak jsme dohledali, že to skutečně původně bylo město Tábor, které železnice pro anglicky mluvící zjednodušila na Taber. Zjistili jsme, že v místě je starostou Čechokanaďan Andrew Prokop. Máme plány navázat nějaké partnerství s ČR a v dalších místech by si také moc přáli, abychom tam zahájili nějaké kulturní akce nebo spolupracovali ve vzdělání apod. Během dalších cest mě podobná historie čeká i v Saskatchewanu, kde byl také poslední Čechokanaďan poslancem za tuto provincii. Těším se, že se s ním také setkám. Zajímavostí tam je, že řada českých měst včetně první české osady s českým názvem v Kanadě Kolin byla založena Volyňskými Čechy, kteří se tam přesouvali po zklamání, které zažili ve Volyni a zřejmě ve správnou chvíli odešli.
