Vodárenské věže na inspirativních místech
Vodárenské věže ve čtvrtích Radlice a Hlubočepy (Praha 5) zdánlivě nic nespojuje. Obě však stojí v místech, která mají svůj genius loci, ať už jde o slovanské legendy nebo o českou, resp. československou kinematografii.
Vyrovnávací vodárenská věž Děvín
Ve vrcholové partii bájného Děvína, který výrazně vystupuje nad levý břeh Vltavy, poutá pozornost modrá vodárenská věž z roku 1977. Není vodojemem, ale vyrovnávací věží, která zajišťuje tlumení rázů vznikajících při změně hydraulických poměrů v potrubí z vodojemu v Jesenici u Prahy. Může k nim docházet při výpadku čerpací stanice v Radotíně. Voda je z věže rozváděna na území Jihozápadního Města. Architekt Karel Hubáček si zopakoval spolupráci se statikem Zdeňkem Patrmanem (spolu renovovali už věž protirázové ochrany na Pankráci) a navrhl věž jako propojení tří 50 m vysokých a 1,8 m mocných ocelových válců, které obepínají spirálovité schodiště. Stěny mezi nimi jsou z profilového skla (tzv. copilitu). V horní části nechal Patrman umístit kyvadla, která vyrovnávají výchylky způsobené silným větrem.
V každém z tubusů je čerpadlo s výkonem 1000 litrů za sekundu. Voda nezaplňuje nádrž, jak tomu bývá u věžových vodojemů, zůstává ve válcích a nad ní se drží vrstva vzduchu, která se stlačuje nebo rozpíná podle tlaku vody v potrubí a tím ho chrání před popraskáním. Vodárenská věž Děvín je sice stále funkční, ale jen v pohotovostním režimu, a to dva dny v týdnu po čtyřech hodinách.
V horní části vodárenské věže Děvín si lze pod houštím telekomunikačních zařízení všimnout obřího bílého písmene „H“. Údajně jde o „podpis“ architekta Karla Hubáčka.
Okolí věže patří k nejhezčím přírodním koutům Prahy, sotva padesát metrů na jih probíhá hranice Přírodní památky Ctirad a o pár stovek metrů dále se táhne Prokopské údolí. V ohradě na jihozápad od věže se prohánějí koně Převalského.
Vodojem Filmových ateliérů Barrandov
Jedna z tak trochu utajených vodárenských věží v Praze se nachází v areálu Filmových ateliérů Barrandov. Je totiž součástí průčelí hlavní funkcionalistické budovy od architekta Maxe Urbana z počátku 30. let 20. století a pomáhá vytvářet siluetu, kterou mají studia i ve svém logu. Betonová stavba s prosklenou čelní stěnou dosahuje výšky devíti podlaží a uvnitř je vyzděná cihlami. Nádrž byla umístěna do horní části bez skel. Pod ní vedou výtlačné a zásobní potrubí a schodiště. Užitková voda pro filmové ateliéry se čerpala ze studní v Malé Chuchli. Vodojem dnes už svému původnímu účelu neslouží. V bočních křídlech na věž navazují nejstarší barrandovské ateliéry č. 1 a 2.
Související
-
Pražské vodárenské věže
Mezi stovkami věžovitých staveb, kterými se Praha může pochlubit, se dochovalo několik zajímavých vodárenských věží, které si zasluhují pozornost a ochranu.
