Ruzyňský komínový vodojem: když dozorce nemůže vidět na vězně
Ze zachovalých vodárenských věží má ta ruzyňská zřejmě nejzajímavější historii, protože v minulosti sloužila nebo měla sloužit hned několika zcela odlišným účelům.
Na periferii hlavního města leží desítky čtvrtí, s jejichž názvy a přibližnou polohou by měla problémy nejspíš i většina Pražanů. Ale o Ruzyni se to říci nedá. Při vyslovení tohoto jména se lidem obvykle vybaví letiště, vyjmenované slovo nebo věznice. A právě v jejím areálu se nachází vysoký vodojem, který se na první pohled jeví jako ideální pozorovatelna.
Přestože vypadá jako strážní věž, ve skutečnosti jde o komín, který se původně tyčil do výšky zhruba padesáti metrů nad jedním z nejstarších (1836) cukrovarů v Čechách. Dosloužil v roce 1921, neudržované objekty zakoupil sedm let nato Zemský správní výbor a rozhodl, že sem přesune vězně z Hradčan. Budovy cukrovaru byly zbořeny ve 30. letech, nedaly se totiž vzhledem k zchátralosti adaptovat pro potřeby vznikající věznice, tehdy nazývané „donucovací pracovna“. Dvě stovky zdejších nedobrovolných obyvatel potřebovaly dostatek vody, a tak se hledal prostor, kam umístit vodojem. Radikální přestavba komínu se ukázala jako správná cesta. Původní cihlový základ byl podle návrhu Ing. Domanského obestavěn osmi železobetonovými pilíři podpírajícími vodojem o velikosti 150 m³. Prostor mezi nimi byl vyzděn tak, aby uvnitř zůstala dostatečně velká mezera pro točité ocelové schodiště, které vedlo k nádrži. Domanský zvolil ojedinělé řešení, které nemělo v českých zemích obdobu. Nejbližší podobný komín se zásobníkem vody se v té době nacházel až u Berlína, v sanatoriu Grabowsee v Oranienburgu.
Podle projektové dokumentace měla 47 m vysoká upravená věž sloužit i dozorcům k hlídání vězňů, ale nakonec tuto funkci neplnila. Na ochoz na střeše nádrže totiž nevedou dveře a z oken vrcholové lucerny je přes nádrž vidět jen do dálky.
Čerpací stanice se studnou stála jižně od komína tak, aby se dal sledovat stavoznak na horní nádrži, který ukazoval, kolik je uvnitř vody. Od roku 1968 byl vodojem připojen na městský vodovod a o 22 let později se přestal definitivně používat. Věznice dnes odebírá pitnou vodu z veřejné sítě.
Celami vazební věznice v Praze-Ruzyni prošla řada žen a mužů, kteří byli po roce 1948 pronásledováni komunistickým režimem. Stačí jen vzpomenout Artura Londona, Agnieszku Hollandovou, Evu Kantůrkovou, Jiřinu Šiklovou, Alexandra Vondru a samozřejmě Václava Havla. Od těch dob došlo k navýšení kapacity věznice na téměř tisíc trestanců a ani dnes tu není nouze o známá jména, politické vězně však nahradili vrazi nebo protagonisté velkých korupčních kauz.
Související
-
Pražské vodárenské věže
Mezi stovkami věžovitých staveb, kterými se Praha může pochlubit, se dochovalo několik zajímavých vodárenských věží, které si zasluhují pozornost a ochranu.
