Před 130 lety se narodil otec Spejbla a Hurvínka
Humorná loutková představení s popleteným „taťuldou“ a bystrým uličníkem Hurvajzem baví stále nové generace diváků. U zrodu stál loutkoherec a výtvarník Josef Skupa.
Josef Skupa, rodák ze Strakonic a syn četníka, vyrůstal od pěti let v Plzni. Už od dětství dobře kreslil a projevoval nadání pro loutkové divadlo. Po první světové válce, kterou strávil na frontě, si od loutkáře Karla Noska nechal vyrobit ušatého panáka, který se stal karikaturou tehdejších měšťáků. Tak se zrodil Spejbl. Velké popularitě se ovšem tato postava mezi diváky netěšila. Zlom nastal s novou loutkou, kterou vyrobil řezbář Gustav Nosek o pár let později v roce 1926. I když se původní Hurvínek od toho dnešního trochu lišil, měl dlouhý nos a vypadal hubenější, od počátku však dokázal koulet očima. Úspěch Hurvínka u publika byl téměř okamžitý a nová komická dvojice u diváků sklízela aplaus. Brzy se objevila i v rozhlase, na gramofonových deskách a ve filmu. V roce 1930 se „rodinka“ rozrostla ještě o Máničku a psa Žeryka.
V té době už byl Skupa majitelem profesionálního divadla. To fungovalo i za protektorátu, než Skupa v lednu 1944 skončil za poslech zahraničního rozhlasu ve vězení. Některé loutky se podařilo ukrýt, část jich ovšem padla do rukou gestapa. Skupa si svůj smysl pro humor a hrdinství udržoval i ve vězení, kdy často spoluvězňům ze své cely přehrával nejrůznější hry ze Spejblovského repertoáru. Roku 1945 bylo při únorových náletech na Drážďany vězení zdevastováno a Josefu Skupovi se podařilo uniknout a vrátit se do domovské Plzně. Po druhé světové válce se plzeňské divadlo přestěhovalo do Prahy.
Skupa vodil svého oblíbeného Spejbla do konce života. Už jako velmi nemocný hrál se Spejblem a Hurvínkem na Silvestra 1956 v představení Spejbl na Venuši, 8. ledna 1957 ale zemřel. Divadlo s jeho odchodem nezaniklo, existuje dodnes a má za sebou tisíce představení nejen v Česku, ale v řadě zemí po celém světě.
