Spejbl a Hurvínek si spokojeně sedí v Plzni na lavičce

Lavička se sedícími bronzovými sochami nejslavnějších českých loutek Spejbla a Hurvínka zdobí plzeňské náměstí Republiky. Autorkou soch je česko-kanadská sochařka Lea Vivot.

Lea Vivot, foto: archiv ČRo - Radio Prague International

Vznik lavičky se sochami je aktivitou Nadačního fondu Plzeň sobě a připomíná 100 let od vzniku loutky Spejbla. Lea Vivot, pro jejíž tvorbu jsou typické bronzové sochy v životní velikosti s motivy párů milenců či rodičů s dětmi, vyrobila Spejbla a Hurvínka s pohyblivými hlavami, Hurvínkovi se navíc protáčejí oči.

Jak dodala Kristýna Švédová z nadace Plzeň sobě, loutka Spejbla vznikla v plzeňské dílně řezbáře Karla Noska, který ji vyřezal podle návrhu Josefa Skupy načrtnutého na balicím papíru právě před sto lety.

"Rozhodli jsme se už v roce 2015, že spolu s autorkou Leou Vivot sochu v nadživotní velikosti postavíme. Poprvé jsme se se sochařkou setkali před pěti lety, kdy jsme s ní začali spolupracovat na první výstavě ve Smetanových sadech v Plzni. Při vernisáži dostala od našeho předsedy Spejbla a Hurvínka a ona při této akci slíbila, že vytvoří sochu z bronzu."

Kde jsou sochy na náměstí Republiky umístěny?

"Jsou před bistrem na náměstí, které se od včerejšího dne jmenuje Bistro u Spejbla a Hurvínka. Každý, kdo se prochází po plzeňském náměstí nemůže sochu přehlédnout."

Foto: archiv Nadačního fondu Plzeň sobě

Jaké byly první reakce návštěvníků?

"Nezaznamenali jsme žádnou negativní reakci. Všichni byli ze sochy nadšeni. Na akci bylo mnoho dětí, hned sochu vyzkoušely, fotily se s ní. Máme radost, že se to tak povedlo."

Plánujete další spolupráci s paní Leou Vivot?

"Určitě. Paní Lea přislíbila, že budeme pokračovat v sochání dál a slíbila, že do dalších let připraví i sochu z bronzu Žeryka, Máničky a paní Kateřiny, abychom měli postavičky kompletní."

Dílo Radost z deště od Ley Vivot oživilo Hlavní třídu v Šumperku, foto: Miloš Miličevič, Wikimedia Commons, CC0

V Česku má Lea Vivot zhruba 10 soch. Součástí některých z nich jsou typické bronzové lavičky.

Lea Vivot nabídla po povodních prázdniny dětem ze Šumperska

Její útěk z Česka byl poměrně dramatický. Bez povolení úřadů si vzala argentinského studenta, který byl pak z Československa vyhoštěn, ale jí vycestovat nedovolili. V roce 1968 proto ilegálně emigrovala do Itálie. Se svým manželem se už nesetkala, protože zahynul při zemětřesení v Mexiku. Rozhodla se pro Kanadu, kde získala stipendium pro umělecká studia.

Přispívá na české konto Bariéry a po moravských povodních roku 1997 vzala na prázdniny na svůj ranč v Torontu několik dětí z postižených oblastí Šumperska.