Portrétoval Kim Novak, spolupracoval se Spielbergem i Eastwoodem
Jaroslav „Jerry“ Gebr dlouhé roky šéfoval oddělení scénických umění v Universal Studios v Hollywoodu. V době před digitální revolucí maloval ručně filmová pozadí.
Jaroslav „Jerry“ Gebr během své kariéry spolupracoval se slavnými režiséry Stevenem Spielbergem, Clintem Eastwoodem atd. Ve volném čase maloval portréty pro sběratelské sbírky celebrit. Patřily k nim hvězdy jako Kim Novak, Orson Welles, Julie Andrews. Zakázky si u něj objednala i americká armáda. Tyto obrazy dnes visí v Pentagonu a muzeu Smithsonian. Převážnou část jeho práce tvořilo originální scénické umění pro filmy a televizi. Typické byly velké zakázky, jako byla plnohodnotná reprodukce fresek Michelangelovy Sixtinské kaple pro snímek The Shoes Of The Fisherman z roku 1968. Ručně malovaná pozadí se objevily ve filmech My Fair Lady, Camelot, The Sound Of Music, Xanadu, Scarface, Batman, Star Trek atd. Součásti spolupráce pro televizi byly seriály Amazing Stories, Columbo atd.
Gebr, rodák z Československa, vystudoval malířskou a sochařskou tvorbu na pražské Akademii. Po komunistickém převratu uprchl v roce 1949 ze země, překročil hranici do Bavorska a nakonec se přestěhoval do Bogoty v Kolumbii. Na zakázku tamější vlády a katolické církve maloval portréty a nástěnné malby. Do USA přišel na konci poloviny dvacátého století. Zpočátku vytvářel obaly hudebních alb pro Capitol Records např. Kinga Cole, Peggy Lee, Joan Baez a další interprety.
Celou biografii úžasného výtvarníka jde jednoduše najít na internet např.: www.gebrart.com. Ale vstoupit do intimity rodinných vztahů krajanů není nikdy jednoduché. Naštěstí syn umělce, Thomas Gebr věří, že je potřeba zachovat pro příští generace historii minulých i současných úspěchů Čechoslováků v Americe. RPI poskytl následující rozhovor:
Kde jste se narodil?
Na svět jsem přišel v městečku Bozeman v Montaně. Tehdy vystupovala moje matka ve Spojených státech na sólových koncertech jako soprán. Moje sestra Katherina se narodila v Bogotě v Kolumbii. Tam rodiče žili čtyři roky po emigraci. Můj otec byl v té době díky výtvarné tvorbě uznávaný jako umělecký „maestro“. Byl proto poctěn i malováním fresky v La Cathedral Primada v Bogotě.
Maminka byla umělkyní jako váš otec. Jaká byla její kariéra?
Adéla Eva Gebr se narodila na Moravě. V roce 1946 absolvovala Akademii múzických umění v Praze jako jedna z prvních promovaných zpěvaček na nově založené univerzitě. Vzdělávala se nejen v operním zpěvu, ale byla také uznávanou koncertní klavíristkou. Po odchodu z Československa se objevila ve vysílání Radia Europe a Armed Forces. Díky své schopnosti mluvit dalšími čtyřmi jazyky se stala překladatelkou pro britskou armádu v Mnichově.
Pokračovala dál i ve svém oboru?
Vystupovala jako operní zpěvačka v Británii, Kolumbii a Spojených státech až do roku 1965. Potom zůstala kvůli nám doma. Přesto dávala soukromé hodiny zpěvu a klavíru pro začátečníky. Pomáhala i profesionálům, kteří se potřebovali udržet ve formě. K nim patřili operní zpěváci i popové hvězdy jako Pat Benatar, hudební a herecká senzace doby Harve Presnell atd. Kromě jiných i operní velikán José Carreras (pro kterého v roce 1991 přeložila jeho paměti). Na začátku devadesátých let se chtěla vrátit do akademického světa, a tak přerušila privátní výuku. Na univerzitě Cal State Northridge získala magisterský titul v oboru hudební vědy. Její práce o gregoriánských chorálech je vysoce uznávaným rukopisem pro hudební vědce. Maminka zemřela v roce 2010.
Navázali jste se sestrou na tvůrčí kariéru rodičů?
Matka se nás od mládí školila v operním zpěvu a klavírní hře. V dospělosti si díky tomu sestra zahrála v operetách a muzikálech. I když jsem se snažil ji vyhovět a věnovat se hudbě, dával jsem přednost spolupráci s otcem. Pomáhal jsem mu jako asistent s uměleckou tvorbou na mnoha jeho projektech pro film a televizi až do jeho smrti v roce 2013.
Váš otec, kromě pracovní povinnosti pro Universal studio vytvářel ve volných chvílích skvělé portréty hollywoodských superstar. Kdo byl jeho vzor a proč?
Samozřejmě Alfons Mucha. Mucha byl zlatým standardem, kterého si přál dosáhnout každý výtvarník při studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. V emigraci otec ještě studoval na Akademii umění v Mnichově a ve Vídni. Obě školy tehdy využívaly Muchův styl jako jeden z největších vlivů pro většinu přípravy mladých umělců 30., 40., a 50. let.
Stěžoval si někdy na tvůrčí omezení v továrně na sny?
Otec se s pomocí matky naučil přizpůsobovat. Jakkoli bolestně to uvnitř jako umělec cítil. Pamatuji si, jak na konci 60. let říkal: „Bylo těžké spolknout pilulku při malování na montážní lince filmových atelierů, mnoho kompromisů v umění není zdravé.“ Nikdy nechtěl skončit jako komerčně uznávaný malíř. Přesto zůstal v hollywoodském studiovém systému téměř 50 let. Na výsluní v hollywoodské hierarchii filmové scénické tvorby mu pomohlo jeho pracovní přátelství s legendárními režiséry a produkčními designéry. Patřili k nim Alfred Hitchcock, Orson Welles atd., včetně Emila Kosa Jr. Umožnili otci prosadit se a uplatnit vlastní tvůrčí výzvy.
Hollywoodské začátky “Jerryho” Gebra
Jaké vlastně byly?
V roce 1965 pan Kosa Jr. najal otce, aby s ním spolupracoval ve společnosti 20th Century Fox, kde byl uměleckým ředitelem. Výsledkem byly filmy jako Our Man Flint, Shoes of the Fisherman, The Sound of Music a mnoho dalších klasických snímků. Otec tím byl poctěný. Díky tomu měl úžasný začátek své slavné kariéry v Hollywoodu, Potom pracoval ve studiích MGM, Warner Brothers a Paramount. Nakonec zakotvil v Universal Studios, kde byl najatý jako šéf scénické tvorby v roce 1968, a zůstal tam až do důchodu.
Je známé, že Universal, podobně jako ostatní hollywoodská studia, tlačily tvůrce do co nejnižších nákladů….
Otec tvrdě pracoval, ale přitom si vždy pevně prosazoval své umělecké představy. Klasické evropské řemeslo předvedl i pro nenáročné komedie Mela Brookse v televizi a celovečerních filmech, jako byly např. Robin Hood, Muži v punčochách atd. Žádná zakázka nebyla pro něho příliš malá nebo příliš velká. Láska a pozornost k jeho práci byla neustálá.
Většina z těch, co přišli do USA, začínali jako umývači nádobí, obsluha auta atd. Měli vaši rodiče stejnou zkušenost nebo jejich první kroky byly jednodušší?
Matka i otec se uplatnili ihned po emigraci ve svých uměleckých oborech. Matka zpívala a otec si vydělával skicováním a malováním vojáků a diplomatů ze spojeneckých zemí, aby své portréty mohli posílat domů ke svým rodinám. To jim zaplatilo emigraci do zámoří.
Mimochodem jedním z nejznámějších herců, režisérů a producentů v Hollywoodu byl tehdy Hugo Hass. Otec se s ním setkal na několika hollywoodských akcích, ale nikdy spolu na žádném projektu nepracovali. Poslední hollywoodská produkce Hasse byla v roce 1962 a tehdy už trávil více času v Evropě.
Co jste se naučil od svých rodičů o bývalém Československu?
Byl jsem si vědom toho, že země byla vždy velkolepým centrem kultury a vědců. V dobách mé rané dospělosti mi táta s mámou hrdě říkali, že „Praha byla Paříž východu“. Ať už její obyvatelé žili a prožívali jakékoli příběhy, jejich duch je velmi, velmi hluboký a hrdý. Naučil jsem se mnoho dalších věcí. Rodiče se podělili o spoustu informací o počátcích českého národa až do konce čtyřicátých let minulého století. Většina přátel mých rodičů byli Češi, kteří se tehdy během těžkých dnů také dostali do USA. Patřili mezi ně i Francouzi, Poláci, Srbové, Maďaři atd.
Zvládli jste se sestrou rodný jazyk rodičů?
Moje sestra se naučila víc než já. Češtině jsme však oba rozuměli poměrně dobře, ale nikdy jsme nebyli nuceni se ji učit. Během našeho mládí měli rodiče větší zájem o výuku angličtiny. Při našem formování chtěli, abychom se přizpůsobili západním zvykům a oceňovali tím i zemi, která je přijala. Pamatuji si, že v té době nebyly ani myšlenky na návrat do Československa. Žádné sny o návratu k něčemu, co tak bolestně minuli. Takže to byl pravděpodobně další důvod, proč se ani po Sametové revoluci nevrátili.
