Z Jeseníků do Mongolska. Adam Kašpar sbírá inspiraci pro své obrazy po celém světě, láká ho i daleký sever
Mongolské stepi, bosenský prales, Alpy i české Jeseníky. Malíř Adam Kašpar na svých obrazech zachycuje přírodu z různých koutů světa i České republiky.
V tvorbě Adama Kašpara oceňují odborníci především jeho schopnost velmi realisticky zachytit přírodu i její detaily. Právě tento talent a zájem o geologii absolventa AVU ostatně přivedly k tomu, že se společně s Českou geologickou službou vydal do Mongolska, kde maloval tamní krajinu.
„Mongolsko byla úplná náhoda, v životě by mě vůbec nenapadlo, že bych tam mohl jet," upřesňuje malíř. „Tím, že jsem se ve své diplomce věnoval geologii a Jeseníkům, mě objevili geologové z České geologické služby, kterým se líbilo, co dělám. A já se zase zajímal o to, čemu se věnují oni, geologie mě baví. Nabídli mi, jestli bych s nimi nejel na expedici do Mongolska, kde se už dlouhá léta věnují výzkumu, což jsem s nadšením přijal. Přišlo mi to naprosto úžasné. Viděl jsem tam úplně jiný druh krajiny, než jsem do té doby znal. V roce 2019 jsem s nimi vyrazil poprvé a teď tam jedeme znovu. Přiletím do Ulánbátaru, naloží mě do dodávky a vyjedeme někam do stepí a pouští."
Maloval největší evropský horský prales
Šťastné náhodě připisuje Adam Kašpar i loňský pobyt v Bosně a Hercegovině, kde maloval největší evropský horský prales v národním parku Sutjeska. K cestě do balkánského státu ho přivedl kamarád Tadeáš Šíma, známý například tím, že na kole projel západní pobřeží Afriky, a to z Maroka do Kapského města.
„Baví mě pralesy a přirozené lesy, vyhledávám je u nás i různě po Evropě. Přišel za mnou jeden můj kamarád, cestovatel Tadeáš Šíma, s tím, že v rámci rozvojového programu OSN jede do Bosny s cílem tento národní park propagovat. Vzpomněl jsem si, že právě v Sutjesce leží Perućica, největší horský prales v Evropě. Slovo dalo slovo a vyrazili jsme. Na konci jara jsem se mohl procházet nádherným divokým lesem a malovat."
Už na začátku studia věděl, že bude malovat krajinu
Na pražské Akademii výtvarných umění Adam Kašpar absolvoval v Ateliéru malířství IV u profesora Martina Mainera. Už při začátku studia sám sebe vnímal jako krajináře. Jak sám říká, ještě na základní škole jej vůbec nenapadlo, že se jednou bude moci živit jako umělec na volné noze. Zajímala ho ale příroda a studoval a maloval vše, co jej zaujalo. Vztah k přírodě je podle něj zásadní.
„Před deseti, dvaceti lety, byla krajinomalba skoro mrtvý žánr. Teď je ale opět tématem, které začíná silně rezonovat. Řekl bych, že nám celospolečensky dochází, jak moc je vztah k přírodě klíčový. Není to útěk, ale spíše klam, že člověk utíká z města do přírody. Jenže primárním světem je právě příroda. Cílem útěku je město a veškeré virtuální vesmíry, které jsme si kolem sebe vytvořili. Myslím, že spousta lidí cítí potřebu se do primárního světa vracet a zároveň si uvědomuje, že náš vztah k němu vůbec není ideální. Je to velké a stále hlasitější téma, jak v politice, tak i umění, kde jde o stále nesmrtelný předmět. Není aktuální v tom pravém slova smyslu, ale nadčasový."
Milované Jeseníky. Přestěhoval se tam kvůli diplomce a už zůstal
V České republice našel Adam Kašpar mnoho míst, kam se pro malování obrazů rád vrací. Jedním z nich jsou i Jeseníky, kde žije.
„Na oblíbená místa se často a rád vracím i několikrát, ale ne donekonečna. Žiji v Jeseníkách, kam jsem se přestěhoval během přípravy své diplomové práce. Do hor jsem se zamiloval a rozhodl se tam usadit. Jeseníky jsou takové ohnisko mé tvorby, ale na cesty vyrážím všude možně, po Čechách i zahraničí. "
Oblast okolo mosteckých uhelných dolů na první pohled možná nevybízí ke krajinomalbě. Adam Kašpar ale i zde namaloval několik obrazů. Místní krajina ho přitahovala právě kvůli zájmu o geologii.
„Mám dva plenérové obrazy hnědouhelných dolů, jde o úžasnou krajinu. Sice mám rád divokou, nedotčenou přírodu, ale tím, že mě baví i geologie, mě to fascinuje. Říkáme, že lomy jsou škaredé, ale zároveň je většinou hodnotíme morálně, a ne esteticky. Maloval jsem u zámku Jezeří, což se mi strašně líbilo. Pohled ze zámku mi připomínal některé suché části v Mongolsku, kdy se zvedá prach a táhne krajinou. Kolem mě chodili turisté a říkali: To jste si tedy vybral místo, je to hrůza, už aby to zarostlo. Ale mně to připadalo úžasné."
Láká ho daleký sever. Maloval na Islandu, rád by se vydal do Grónska
Oblastí, kam by se Adam Kašpar rád vydal malovat, je mnoho. Láká ho například daleký sever. „Byl jsem na Islandu, ale podíval bych se i dál, například do Grónska. Jsou tam hory, ledovce i moře a z geologického hlediska je Grónsko velmi zajímavé, jde o jednu z nejstarších částí zemské kůry."
Cesty do zahraničí ale zatím spíše nechává náhodě. „Spíš vyčkávám, co ke mně přijde, jako Bosna nebo Mongolsko. Vždy se to nějak vyvrbí a pak je to třeba lepší, než kdyby člověk něco vymýšlel."
I v zahraničí se umělec zaměřuje na malbu lesů, hor a divoké krajiny, moři se vyhýbá. „Moře se bojím. Ani nevím proč, z hor mám strach také, ale to je taková uctivá bázeň. V moři si zaplavu, ale ne moc daleko od břehu," směje se. Rád maluje především v Alpách.
„Do Alp se často vracím, ať už malovat, nebo jen tak chodit. Alpy jsou úžasné z mnoha hledisek. Nachází se tam krásné, vysoké, velké hory a navíc jsou blízko. Zajímavé jsou i geologicky. To, co u nás musí lidé, kteří se zabývají geologií, složitě hledat, je v Alpách patrné na první pohled."
I kameny vyprávějí příběhy
Kromě maleb přírody Adam Kašpar momentálně pracuje na cyklu obrazů znázorňujících půdní organismy. „Maluji takové ty zcela bezvýznamné mnohonožky, stonožky a chvostoskoky, které nikdo nezná, a když už ano, tak hlavně nechce, aby mu vlezli do spacáku. Díky těmto živočichům ale les funguje jako ekosystém. Jsou opravdu důležití. Chci je oslavit takovou, řekněme, sérií portrétů."
Zájem o geologii je na některých obrazech Adama Kašpara opravdu zřetelný, maluje totiž i kameny. Sám ale přiznává, že na základní škole pro něj lekce z geologie patřily mezi to nejnudnější, co zažil. „Pro mnoho lidí kámen symbolizuje mrtvou, neživou hmotu. Člověk se pak ale do té vědy ponoří z jiného úhlu pohledu a dojde mu, že je přeci úžasné, že země tvoří jeden velký svébytný organismus, který se neustále vyvíjí.
Ve skále vidím struktury, vrásy, žíly, tedy příběh, který se odehrával před stovkami milionů let. Je skvělé, když v tom člověk umí číst. Jako byste si v zemi četli jako v knize. Baví mě to a snažím se své pocity vkládat do obrazů."
Práce na jednotlivých obrazech Adamu Kašparovi zabere někdy jeden den, jindy se ale může protáhnout na mnohem delší dobu. „U půlmetrových formátů se obraz snažím namalovat za den, u těch velkých, až třímetrových, to může trvat týdny nebo měsíce." Zájemci o koupi obrazu pochází z pestré škály lidí, od sběratelů budujících až téměř profesionální sbírky, po lidi, pro které jde o první nebo jedinou koupi uměleckého díla v životě.
Obrazy Adama Kašpara jsou i v Národním muzeu. Donedávna vystavoval v rámci expozice v rodných Svitavách, jeho obrazy jsou také součástí Letního výtvarného salonu v Galerii Kodl, kde si je lze prohlédnout do 12. srpna. Na příští rok umělec plánuje dvě samostatné výstavy v Praze.
