Údolí Vltavy u Teletína
Za nejkrásnější místo, kde lze shlížet na Vltavu, mnozí považují vyhlídku Máj nad vodní nádrží Štěchovice. Zalesněný meandr na druhém břehu připomíná při troše fantazie Amazonii. A v okolí Teletína je i několik dalších lokalit, které nabízejí zase trochu jiné pohledy na úsek řeky, kde se před zatopením potýkali voraři s obávanými Svatojánskými proudy.
Vesnička Teletín, kde nežije ani stovka stálých obyvatel, na první pohled nevypadá, že by sem hlavně v letní sezoně mohly mířit davy turistů. Kolem ní jsou jen kukuřičná pole, louky a na jejich okrajích les, tedy nic jiného, čím by se nemohla pochlubit jakákoliv sousední obec. Ani památky do Teletína nejspíš nikoho nepřilákají. Na návsi u brčálově zeleného rybníčku Podnětov stojí strohá kaple, která chrání pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1781, což je hlavní důvod památkové ochrany této církevní stavby. O pár desítek metrů dále, u autobusové zastávky, se pečou vyhlášené kváskové chleby a koláče, ale zastavit se tu dá na šálek brazilské kávy jen o víkendech a doufat, že pečivo nestačili vykoupit zákazníci, kteří se sem sjíždějí zdaleka. U silnice na Krňany, sotva tři sta metrů od návsi, prozrazuje parkoviště, že tu přeci jen bude nějaké turistické lákadlo. Teletín totiž slouží jako východisko k vltavským vyhlídkám.
Myšák, Mařenka, Máj...
Slova jako ze slabikáře, ale návštěvníci Teletína vědí, že jde o sérii vyhlídek na Vltavu, které se objevují na fotografiích v řadě kalendářů nebo turistických průvodců, aby potvrdily, že ve středních Čechách nemusejí být v hledáčku turistů jen středověká města a hrady. Na nejznámější z nich, Máj, vedla v minulosti žlutě značená stezka, ale problémy spojené s vysokou návštěvností přiměly majitele pozemků k jejímu zrušení. Louky jsou ohraničené elektrickými ohradníky, ale cedule v okolí parkoviště, kde začínají cestičky směrem k lesu, prozrazují, že se k vyhlídkám lze dostat. Kdo se rozhodne dojít na nejvzdálenější z nich, tedy na Myšáka, vydá se z parkoviště směrem za obec na blízkou křižovatku cest. Žlutá značka se dá využít k přiblížení k lesu, zhruba po deseti minutách (750 m) vede vlevo vyšlapaná pěšina, po které se lze dostat k vyhlídce Myšák. Protější meandr se liší od většiny podobných míst na Vltavě, vypadá jako neposkvrněný civilizací. Vede tudy jen pod stromy skrytá naučná stezka Svatojánské proudy.
Svatojánské proudy komplikovaly odjakživa voroplavbu na Vltavě. Četná skaliska vytvářela peřeje, kterým se museli voraři vyhýbat. V roce 1943 se v údolí řeky zdvihla hladina, když se napouštěla přehrada Štěchovice. Tím zanikly peřeje a bohužel i voroplavba.
Kousek od vyhlídky, za dřevěným plotem, je chata a na druhou stranu vede cestička k dalším místům, kde lze také obdivovat Vltavu, jak se jako had kroutí v hlubokém údolí. Mezi Myšákem a Mařenkou stojí směrem k louce další stavení. V hlavní sezoně tu jeho obyvatelé nabízejí občerstvení, od nápojů po sušenky, což přijde hlavně v horkých dnech k duhu. V lese, kde převládají borovice, buky a duby, roste určitě hodně hub. Zabloudit se tady nedá a podobný obraz krajiny jako z Myšáka skýtá blízká vyhlídka Mařenka.
Od Mařenky následuje výraznější stoupání na Máj, se 448 metry nejvyšší kopec v této části Benešovské pahorkatiny. Od kamenného patníku na vrcholu kóty se naopak klesá až na kraj k místu, kde už nic nebrání pohledu na celou vltavskou podkovu. K hladině je to odsud 180 výškových metrů. Oblíbený cíl výletů bohužel trochu platí daň za svou krásu, nad vyhlídkou se na rozdíl od předchozích zastavení sem tam povalují odpadky od turistů. Hojnou návštěvnost potvrzují i kamenní mužíci a „pamětní" nápisy vyryté do stromů.
Bednář je pro ty, co se chtějí na chvíli zastavit a rozjímat
I ten nejhezčí meandr se postupně okouká, ale v blízkosti Teletína ještě čeká další dvojice pozoruhodných vyhlídek. Kdo se nechce vrátit z Máje nejkratší cestou do Teletína, odbočí před koncem lesa doprava a na nejbližší výrazné křižovatce stezek se vydá opět doprava. Než začne klesat cesta v dlouhých serpentinách směrem k Vltavě, objeví se vlevo odbočka, která se později rozděluje u navršené hromady kamení. Rovně by se pěšina postupně ztrácela v lese, ale vlevo se jde téměř po vrstevnici až ke Skalce a Bednářovi, kam rozhodně nechodí davy lidí.
Vyhlídka Skalka je nenápadné seskupení drobných skalek, kde na konci léta kvete vřes a zlatobýl. A na hraně vrcholové plošiny už čeká nový pohled na Vltavu - konkrétně na jižní část Štěchovické přehrady od hráze vodní nádrže Slapy až po trampskou osadu Svatojánské proudy. Směrem k horizontu se rozprostírají Třebenice a vlevo dole upoutá pozornost barevný kříž. Ale to už je Bednář, poslední zastávka výletu po okolí Teletína. Sestupuje k němu stejná cesta, po níž se přichází ke Skalce, a nejen kvůli zmíněnému kříži má úplně jinou atmosféru než všechny předchozí vyhlídky. Není divu, že tu občas někdo přespí. Je to místo, kde se dá v klidu rozjímat. Stezka se nad krátkou odbočkou k Bednářovi stáčí zpátky do Teletína a lze ji tedy využít k návratu.
Na severním okraji Teletína je při cestě z návsi po pravé straně označené parkoviště pro 15 až 20 vozidel. Autobusem se lze do této části obce Krňany dostat ze Štěchovic nebo Benešova (linka 438), do Štěchovic dojíždí řada linek autobusů z hlavního města v rámci Pražské integrované dopravy.
Související
-
Vltavské vyhlídky od Lipna až po Mělník
Radio Prague International přináší v pěti dílech tipy na nejhezčí vltavské vyhlídky, které jsou volně přístupné a mohou být inspirací pro půldenní nebo celodenní výlety.
-
Meandr Vltavy u Solenic
Zhruba 70 kilometrů jižně od Prahy, poblíž města Příbrami, vytváří řeka Vltava jeden ze svých nejhezčích meandrů. Říká se mu Solenická podkova.
-
