Tradice betlémů je v Česku stará přes 400 let, první byl vystaven v roce 1562
Jesličky patří k Vánocům v českých zemích již po staletí. Původně zdobily jen kostely a chrámy, postupně se ale rozšířily i do domácnosti lidí věřících i nevěřících. Betlémářství tak získalo v českých zemích bohatou tradici. Mezi nejznámější české betlémy patří Krýzovy jesličky a Proboštův třebechovický betlém.
První betlém v českých zemích mohli vidět lidé v Praze v roce 1562 v kostele sv. Klimenta, v dnešním areálu Klementina a někdejší jezuitské koleji. Byl vytvořený v jezuitské tradici, která zahrnovala i divadlo, sloužil nejspíše pro vánoční žákovské hry. Podrobnosti o tom, jak vypadal, se již bohužel nedochovaly.
Od této doby ale byly jesličky nedílnou součástí adventního i vánočního času. Začaly se objevovat v mnoha chrámech a kostelích. Nejstarší dochované jesličky v Čechách jsou v podzemí kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově. Pod schodištěm je vybudována kopie Svaté jeskyně, byla vysvěcena v roce 1712. Údajně sem pro inspiraci chodíval Bedřich Smetana.
Ne šíření tradice kostelních betlémů se podíleli především jezuité a františkánské řády, v 17. století to v Čechách byli zejména kapucíni. V jejich klášterech se dochovalo několik jesliček. Ty nejvýznamnější jsou v kostele Panny Marie Královny andělů na Loretánském náměstí. Barokní figury představují svatou rodinu a klanějící se tři krále s doprovodem stráží, lučištníků, nositelů darů či pážat se slunečníky.
Lidové betlemářství
Tradice stavění betlémů se ale nerozvíjela pouze v chrámech, v 16. století vznikaly i soukromé šlechtické betlémy. V 18. století se pak tato tradice dostala i do domácností. A to hlavně kvůli tomu, že v době vlády Josefa II. bylo zakázáno betlémy v kostelích stavět. Vladař totiž označil „jesle v kostelech jako církve nedůstojné dětské hračky“.
Lidé si ale jesličky oblíbili a tak si je začali vyrábět a stavět sami doma. Při jejich stavění napodobovali to, co viděli v kostelích, ale vymysleli si i vlastní pojetí betlémů. A tak se v lidových betlémech kromě tradičních biblických postav objevují i postavy, které lidoví betlemáři znali ze svého okolí. Například řemeslníci, horníci či pastýři.
Pro lidové betlémářství byla typická i rozmanitost ve velikosti a materiálu. První lidové betlémy byly ze dřeva, později se vyráběli keramické, papírové, ze šustí a dalších materiálů.
Nejznámější betlémy
Výroba a stavění jesliček se stala zálibou i pro řadu lidových umělců. Patřil mezi ně i lidový řezbář Josef Probošt, jehož betlém se proslavil až za hranicemi. Proboštův betlém, který je vystaven v Třebechovicích pod Orebem, se totiž stal magnetem čs. expozice na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Na jedinečném řezbářském díle pracovali Josef Probošt, Josef Kapucián a Josef Friml plných 40 let. V roce 1999 byl Třebechovický Proboštův betlém prohlášen za národní kulturní památku.
Největším mechanickým betlémem na světě jsou pak Krýzovy jestličky a najdeme je v muzeu v Jindřichově Hradci. Betlém tvoří stovky postaviček, z nich více než 150 pohyblivých. Jak nám před časem prozradil tehdejší průvodce Jan Dolák, Krýza byl punčochářský mistr, který žil v Hradci od roku 1838 do roku 1918.
„Celý život pomaličku dělal tyhle jesličky a postupně to rozšiřoval tak, jak si představoval život v Betlémě. Bohužel ten materiál, který Krýza zvolil, neumožňuje jesličky stěhovat. Já mám mnoho nabídek z Ameriky, Austrálie, že by se to někde vystavilo, ovšem ty skály jsou papírové a celé je to tak křehké, že nějaký transport není možný.“
Více než 200letou tradici ve stavění betlémů má také Třešť, nenápadné město v kraji Vysočina. Tamní muzeum Betlémů se svou stálou expozicí nazvanou Betlémářství v Třešti představuje ukázky vývoje betlémářské tradice v celém kraji. Sbírka betlémů zahrnuje papírové betlémy, vyřezávané dřevěné betlémy z 19. a 20. století, ale i betlémy stále aktivních autorů.