Petschkův palác: majestátní, ale skromná budova se smutnou minulostí
Petschkův palác je mohutná neoklasicistní bankovní budova s kamenným obložením. Zároveň je to poměrně nenápadná budova, kterou najdeme zhruba na půl cesty mezi Václavským náměstím a Hlavním nádražím. O uměleckém a architektonickém významu budovy si budeme povídat s historičkou architektury Radomírou Sedlákovou. Do české historie se palác bohužel zapsal nejvíce v době německé okupace za 2. světové války, kdy zde sídlilo gestapo a v podzemí budovy byly umístěny mučírny. Je něco, co právě tento palác předurčilo k tomu, aby se z něj stalo centrum represí a týrání politických vězňů?
R.Sedláková: „ Myslím, že v architektuře to nebylo. Pokud to bylo v něčem, tak ve stavebníkovi, což byl Julius Petschek. Gestapo totiž obsadilo skoro všechny objekty v Praze, které patřily komukoli z rodiny Petschků. Nejenom rodinné vily vlastních Petschků, ale i objekty, které patřily jejich příbuzným a spolupracovníkům. I když Petschkovi palác před odchodem do Anglie prodali, gestapem tedy nebyl konfiskován přímo Petschkům. Druhá věc je poloha paláce nedaleko Hlavního nádraží, roli v tom možná hrála i blízkost tehdejšího romantického parku Vrchlického sadů. Nebylo tam příliš očí, které by denně sledovaly, co se tam děje. Ta stavba, stejně jako většina objektů, které si Petschkovi postavili, klame tělem. Je z konce 20.tých let, což jí málokdo, kdo se dívá zvenku, věří. Vypadá trochu jako ve stylu barokního klasicismu nebo klasizujícího baroka, stejně jako tři velké Petschkovi vily. Autorem všech je architekt Max Spielmann. Ten byl na začátku autorem racionálních průmyslových objektů a pak se takto proměnil. Architekt není ale od toho, aby stavebníkovi vnucoval svoji vůli, má činit stavebníka spokojeným. On tedy postavil palác, který do Prahy zapadl, nikdo by nepoznal, že je to novostavba, která by tam překážela a vnášela nového ducha. Ona klame nejenom tělem, ale i fasádou a některými interiéry. Je to velmi sofistikovaná železobetonová konstrukce, která měla všechny nejmodernější technické vymoženosti- klimatizaci, centrální vytápění, potrubní poštu, shozy na odpadky apod. V tom byl Petschkův záměr, dokonalé technické vybavení, přesně podle možností doby, ale musí to vypadat zámecky.“
Zámecky nebo konzervativně? Možná by se dalo říct staromilecky?
R.Sedláková: „To nevím, netroufnu si to tvrdit, staromilecky asi ne. Petschkovi ostatně byli z Peček, pak byli v Kolíně, a pak přišli do Prahy, tam by se to staromilectví neslo v jiném měřítku a v jiném duchu. Možná by se inspirace dala hledat na některých francouzských venkovských sídlech. U nás se říká, že dvacátá léta byla vrchol funkcionalismu a moderní architektury. Když se ale projdete po Praze, tak zjistíte, že je to tak 10%. Stavělo se spíš tradičně. Dejvice jsou celé tradiční. Podolská vodárna připomíná spíš italský palác. Tradicionalismus a touha udržet původní byla dlouhá a pro většinu lidí. Nebylo to tak, že teď budeme mít hladké stěny a bezzdobná okna a interiéry.“
Není to tedy tak, že by tradicionalismus nějak umenšoval hodnoty toho domu?
R.Sedláková: „Ne, v žádném případě, to období už máme za sebou. Období, kdy se tvrdilo, že vše co má jinou než rovnou stěnu a jiný než pravý úhel by si zasloužilo zbourat. Praha ostatně usilovala i o zbourání židovského města, už tedy toho secesního. Připadalo jí to jako vřed na tváři Prahy, uvažovalo se o tom, že Obecní dům je úplná blbost, že to není hezké. Vztah k architektuře jde vždy v takových vlnách, tak je důležité vydržet, aby stavba tu vlnu přežila. My teď šíleně nenávidíme stavby 60-tých a 70-tých let, tak doufám, že alespoň některé přežijí. Zatím nám padají dramatickým způsobem, hloupě a zbytečně, nikdy nebyly nahrazeny ničím lepším. To, co se místo nich postaví je vždy mnohem horší. Pokud se tam vůbec něco postaví. Tradicionalismus, když se vrátím k Petschkům, je úplně normální jev, který vývoj architektury provází pořád. Palác byl dokončený v roce 1929. Velká výstava, která byla symbolem funkcionalismu, byla ve Stuttgartu v roce 1927. Ostré střihy nebývají, řadu desetiletí se to převaluje. Dnes, když se podíváte na stavbu rodinných domků, tak všechny, které navazují na funkcionalismus, jsou pořád v menšině, byť se je všechny časopisy snaží publikovat.“
Proč by se měl návštěvník Prahy podívat na Petschkův palác?
R.Sedláková: „ Asi by ho měl navštívit každý, aby si připomněl hrůzy Druhé světové války. To se ale týká jeho podzemí a nemá to s architekturou nic společného. Myslím si, že ho spousta lidí i mine. Neuvědomí si, že míjí stavbu z 20-tých let, což je pro ten palác veliká pochvala. Kdybychom měli Prahu plnou jen hvězdných staveb, tak se tu zblázníme. Aby vynikla výjimečná stavba, tak okolo sebe musí mít řadu ostatních staveb, kterých si nevšimněme. Petschkův palác k tomu patří. Myslím si ale, když sem někdo přijede vlakem a projde tím, co zbylo z Vrchlického sadů, tak docela stojí za to, se na palác podívat. Klasicistního baroka u nás zase nemáme tolik.“
Související
-
Moderní paláce v Praze
Vydejte se s námi na procházku za zajímavými stavbami, které dotvářejí jedinečnou tvář české metropole.
