Na hranici. Rozdělení Československa mezilidské vztahy nenarušilo. Obce z centra státu se však posunuly na okraj
Teď jsem v Česku, teď na Slovensku, teď zase v Česku. Jako ve známé hře divadla Járy Cimrmana si tak můžete připadat v osadě Sidonie, která leží v Česku.
"Patník na levé straně, za chvilku je na pravé straně, pak na levé straně, na pravé straně. To je možná v šesti případech," říká Jaroslav Vaněk, starosta Brumova - Bylnice, pod níž osada Sidonie spadá. Potvrzuje, že je tu třeba udělat ještě hodně práce.
"Údajně jsou na naší straně pozemky Slovenska, které do určité míry brání našemu rozvoji. Občané, kteří tam chtějí stavět, potřebují souhlas sousedů. Když se neozývali, tak jeli do Bratislavy, a ptali se po vyjádření. Oni jim měli odpovědět: tak to tady nechte, my vám odpovíme. Dodnes to stojí. Nemáme tam vodu, nemáme tam kanalizaci, spojení nic moc. To je historicky zanedbané. Za třicet let jsme tam neudělali tyto věci. To nás bolí. Není tam už obchod, hospoda funguje v zimě od pátku do neděle. Z hlediska kvality života to není úplně tak, jak bychom si představovali."
Vyřešit je třeba i mobilní spojení. V údolí Sidonie totiž není signál. Osada se nachází v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Zdejší lidé vnímají přirozenou blízkost ke Slovensku. Zůstaly zachované rodinné i pracovní vazby.
Nostalgie se týká spíše starší generace
Nostalgie po společném státu Čechů a Slováků je záležitost spíše starší generace. Mladší lidé už to berou jako danou věc, říká historik Muzea regionu Valašsko Pavel Mašláň, který v Sidonii žije.
"Ano, pro ně je to už cizí stát, ale co se týká zdejšího okolí, tak není problém jet na Slovensko na nákup, jezdí tam přes léto na koupaliště. Jezdí tam, ale berou to jako cizí stát."
Po rozdělení republiky se ocitlo v Sidonii asi 12 domů na území Slovenska. Problém se řešil několik let.
" Jejich obyvatelé měli české občanství a chtěli být v České republice. Když jste tu projížděli údolím, tak ten potok (hranice obou států) na více místech přejíždíte přes můstek. Takže se to týkalo i té cesty. Místy vedla po slovenské straně. Hodně lidí odsud jezdilo za prací na Slovensko. Tam jsou větší města - Dubnica, Trenčín, kde bylo víc pracovních příležitostí. Byly tady smíšené rodiny. Nikdy tu nebyly žádné kontroly. Tím, jak vznikly hranice, najednou se objevili celníci, policie a začali ty lidi kontrolovat. K tomu daně, placení nějakých poplatků. Bylo to nepříjemné."
Později došlo k výměně zastavěných pozemků. Dohoda se týkala i osady U Sabotů, kde zase chtěli ke Slovensku. Vše bylo vyřešené v roce 1996, kdy byly uzavřené tzv. Židlochovické dohody.
Lidé dodnes jezdí na Slovensko na nákupy, za prací, mají tam rodiny, Slováci se stěhují sem, provázanost tam pořád je. Sidonie je podle Pavla Mašláně zejména v létě vyhledávaným cílem cyklistů i ze slovenské strany, odkud vede cyklostezka.
Františka Bařinková: Dořešené nejsou některé věci ani po třiceti letech
Lidé tu po rozdělení řešili i praktické ekonomické problémy, jako bylo třeba uznávání důchodů. Negativní zkušenost má například paní Františka Bařinková.
"Dořešené to tu není dodnes. Vztahy mezilidské fungují úplně normálně jako před rozdělením. U nás, co jsme pracovali na Slovensku, je však ještě mnoho nedostatků. Česká republika teď bude dávat k důchodu na každé dítě 500 korun. Já nebyla vůbec tady v Česku zaměstnaná, protože do slovenského Srní je to kousek. A tak na to nemáme nárok.
"Než jsme vstoupili do unie, tak od toho rozdělení státu jsme museli platit dvoje zdravotní pojištění. Jak tady, tak na Slovensku. Ale péči jsme tam nevyužívali. Problémů po ekonomické stránce bylo moc, opravdu moc."
V poslední době připomenuly přítomnost hranic uzávěry za covidové epidemie a nynější kontroly kvůli migrantům.
Renata Hudečková: Nevnímám Slovensko jako cizí stát
V Brumově - Bylnici jsme před odjezdem potkali kosmetičku Renatu Hudečkovou, která rozdělení republiky nezažila. Ale vrátila se sem po čtyřech letech života v Paříži.
"Já to tady mám strašně ráda. Myslím si, že Morava je krásná."
Vy jste rozdělení Československa nezažila. Jak se na něj díváte?
"Nevnímám Slovensko jako cizí stát, přijde mi to úplně stejné. Protože jsem to nezažila, tak asi nevidím ten rozdíl. Jsme kamarádi Česko a Slovensko, než že bychom byli nepřátelé."
Lidé U Sabotů dostali dotaci na dům od státu, říká starosta Vrbovců Dušan Eliáš
Stejně jako v Sidonii, došlo k výměně pozemků i v osadě U Sabotů, kde lidé odhlasovali připojení ke Slovensku. Osada je dnes částí obce Vrbovce, říká starosta Dušan Eliáš.
"Rozděleni jsme byli tak, že nám připadla část obce, která se jmenovala Javorník U Sabotů. Je to na státní hranici. Ta neexistovala v minulosti, a neexistuje ani teď. Mně bylo tehdy 15 let. Po rozdělení nastaly problémy s dopravou, přechodem hranic, protože jsme byli přechodem, kde jezdily kamióny. Často ty kolony měřily několik kilometrů. Na lidi v osadě U Sabotů to působilo negativně. My v příhraničí jsme neměli důvod, abychom se od ČR odtrhli, stejně jako dnes jsme se mnozí cítili Čechoslováky. Rodiny byly provázané se sousední Moravou, navštěvovali jsme se."
A teď, po třiceti letech?
"Bylo několik obyvatelů v části Javorník U Sabotů, kteří, než by měli bydlet na Slovensku, tak ten svůj dům raději prodali, a postavili si nový za hranicí. V tom období na to dostali dotaci od státu. Prostě to tak cítili. Myslím, že jim to nikdo neměl za zlé. A ti, kteří tam zůstali, tak buď byli přesvědčení, že je to rozumné, že je to na slovenské straně. Nebo doufám, že po těch třiceti letech se s tím už dokázali vyrovnat a smířit."
Probíhá čilá příhraniční spolupráce.
"Máme hlavní partnerskou obec, ta je za Hodonínem. Jmenuje se Vrbice, pěstuje se zde víno. Vrbovce a Vrbice, tak to vzniklo. Hledali jsme se, až jsme se našli. Měli jsme řadu kulturních projektů zaměřených na folklor, máme hrnčířské dílny společné."
Rozdělení Československa? Asi to bylo dobře
A jak se Dušan Eliáš dívá na rozdělení Československa?
"Vážíme si toho, že máme my Slováci vlastní dům, ve kterém si můžeme hospodařit, ale odešli jsme z domu od svého bratra. Já to tak cítím, a věřím, že množství lidí kolem mě."
A podobný názor má i historik Pavel Mašláň v české Sidonii.
"Já si myslím, že to bylo asi dobře. Když člověk vidí, jak se politici dohadují, u nás i na Slovensku, tam bych řekl, že je to ještě divočejší. Stalo by se to municí pro populisty, mohli by rozdmýchávat nějaké nacionalistické nálady. Slováci by tvrdili, že za to mohou Češi, ti zase, že za to mohou Slováci. Je lepší, když si každý stát rozhoduje za sebe. Je to nějaký přirozený vývoj. Je dobře, že to dopadlo v klidu, bez problémů. Vztahy mezi lidmi jsou v pohodě."
Související
-
30 let samostatného Česka/Slovenska
Co přineslo rozdělení federace? Jak fungují vzájemné vazby po 30 letech? Rozumí lidé stále dobře jazyku druhého národa?
