Češi v zahraničí odmítají obavy politiků z korepondenčních voleb. Cesta na volby je stojí tisíce
Rozhlas oslavil 100. výročí svého vzniku. Už v roce 1926 zařadil i program pro české krajany žijící v zahraničí. Jedním z témat rozhlasové besedy krajanů byly korespondenční volby.
ČTĚTE TAKÉ
S Petrem Dudkem se v rozhlasovém studiu sešli dlouholetý vydavatel Amerických listů Petr Bísek, novinářka Tereza Chaloupková, která pracuje ve Vídni, a z Bruselu přijela Dagmar Straková, ředitelka České školy bez hranic a spoluzakladatelka iniciativy Chceme volit distančně. A právě korespondenční volby patřily k jednomu z hlavních témat. Svůj názor připojila z předtočeného záznamu i poslankyně Marie Pošarová z SPD, strany, která s korespondenční volbou nesouhlasí.
Dagmar Straková: Petice jsme spojili do platformy Chceme volit distančně
Při listování průzkumem ministerstva zahraničí věnovaným české krajanské diaspoře jsem mezi iniciativami zahraničních Čechů narazil na akci Chceme volit distančně. Dagmar Straková je spoluzakladatelka této iniciativy. Jaký máte cíl?
"Náš cíl je samozřejmě pomoci prosadit korespondenční volbu, ale ta otázka je dosti stará. Já bych se chtěla vrátit nejprve do minulosti. Asi před 30 roky vznesli první požadavek o prosazení jiné volby než prezenční, krajané v Kanadě a ve Spojených státech. Pokud vím, petice tehdy putovala dokonce k prezidentu Havlovi, ale jestli doputovala až k němu, to se neví. To krajané nikdy nezjistili. Po sametové revoluci se otevřel českým občanům svět směrem na západ. Mohli jsme cestovat. Cestovali samozřejmě studenti, vědci, umělci. Mnozí z nich neztratili kontakt s ČR, pravidelně se vrací a samozřejmě mají zájem o dění v ČR.
Postupně vznikly celkem tři petice. Petice doktorky Čadové ze Španělska za zavedení systému korespondenční nebo elektronické volby. O rok později to byla petice z USA za zavedení systému korespondenčního nebo elektronického hlasování. Iniciátorkami této petice byly Jitka Šebek, Renata Tichá a Marta McCabe. A poslední petice vznikla ze strany českých vědců působících v zahraničí, inicioval ji doktor Ladislav Půst. Mezi svými kontakty v zahraničí mám přátele, kteří patří ke skupině Čechů, kteří se nedostanou na zastupitelské úřady k volbám, protože žijí různě ve světě. Tak jsem přemýšlela, jak to celé uchopit, a proto jsem oslovila iniciátory všech těchto petici. Propojila jsem je. Vznikla myšlenka založit krajanskou platformu. Takže v srpnu 2019 jsem potom založila platformu Chceme volit distančně."
A odezva?
"Byla velmi silná, protože během krátké doby se začali ozývat jednotlivci, ale i krajanské spolky různě po světě. A dnes jsme v kontaktu s krajany z celkem 36 zemí světa. Spolupracujeme s více než 70 krajanskými spolky a z těchto krajanů se vygenerovali koordinátoři, kteří působí ve svých regionech. Pak do toho přišel covid, což byla strašná tragédie, ale my už ze začátku nastavili komunikaci on-line, takže jsme komunikovali virtuálně. A s mojí kolegyní Martou McCabe, která žije v Severní Karolíně v USA, jsme začali organizovat on-line setkávání nejprve s českými školami a krajanskými spolky ve světě. Na podzim 2020 jsme odstartovali šňůru virtuálních debat s českou politickou reprezentací nad otázkou korespondenčního hlasování."
I když je Rakousko blízko, občané chtějí mít volby komfortnější
Paní Chaloupková je v Rakousku mezi krajany nebo českými občany žijícími v Rakousku také slyšet názor, že by stáli o korespondenční volbu?
"Já myslím, že si musíme vysvětlit, kdo je krajan a kdo je Čech žijící v zahraničí. Krajany, pro které jsem třeba vydávala Vídeňské svobodné listy, tato možnost nezajímá, to jsou Rakušané s rakouským pasem. A jelikož Rakousko neumožňuje dvojité občanství, tak tato debata je pro ně víceméně nepodstatná. Ale zároveň ve Vídni, a v Rakousku žije obrovské číslo lidí, kteří mají české občanství, mají politický zájem a chtěli by mít komfortnější možnost svého volebního práva využít. Vlastně neznám člověka, který by po tom netoužil. Rakousko a Česko nejsou tak daleko, ale přece jenom to těm lidem zesložiťujeme, a podle mě úplně zbytečně.
Proto se na to ptám. Mě nepřekvapuje, když se ozývají krajané, řekněme ve Spojených státech, nebo ve větších evropských zemí jako je Francie, Španělsko, kde může být problém se buď vrátit do Česka na volby, nebo dojet na zastupitelský úřad, který nemusí být poblíž.
"Rakousko není zase tak daleko, přesto Češi, kteří v Rakousku žijí a mají právo u nás volit, stojí o to, aby to mohli dělat korespondenčně."
Politické strany v Česku nemají na korespondenční volbu jednotný názor
Jak posluchači možná vědí, tak na české politické scéně nemáme na korespondenční volbu zatím jednotný názor. Někdo je pro, jiný váhá a zejména politici hnutí ANO a SPD jsou proti. Zavolal jsem poslankyni strany Svoboda a přímá demokracie Marii Pošarové, která je též členkou poslaneckého výboru pro evropské záležitosti, a zeptal se, jak se dívá na krajany, kteří by chtěli ze zahraničí korespondenčně volit v parlamentních volbách?
"Dnes už mají možnost volit v prezidentských a poslaneckých volbách na našich zastupitelských úřadech. Co se týče korespondenčního hlasování, tak samozřejmě chápu, že to zjednoduší volby zahraničním voličům, přibude těch, kteří budou rozhodovat vo volbách do sněmovny a prezidenta.
Ale problém je, že nežijí ve státě, o němž rozhodují, takže neponesou žádné důsledky svého volebního rozhodnutí. To znamená, že pokud tady se zvýší daně z nemovitosti, zvýší se energie, tak oni vlastně nebudou pociťovat ty dopady. A hlavně neplatí tady ani žádné daně. Takže jsem pro to, aby hlasování zůstalo tak, jak je dosud. To znamená, pokud chtějí, tak ať si dojdou na zastupitelské úřady. A pokud chtějí korespondenční hlasování, pokud chtějí rozhodovat, a pocítit dopady, tak ať se vrátí zpátky do ČR."
Vaše strana má ke korespondenčnímu způsobu voleb výhrady také proto, že by hlasy přicházející korespondenčně ze zahraničí byly pravděpodobně losem určeny do jednoho volebního kraje v ČR. Máte za to, že by to mohlo být organizačně a administrativně příliš náročné?
"Já bych spíš chtěla, aby zahraniční hlasy nebyly do jednoho kraje, ale aby to bylo v rámci více krajů. Protože problém pak je, když to spadne třeba do jednoho malého, například Libereckého nebo Karlovarského kraje. Tam to pak samozřejmě může ovlivnit volby v tom konkrétním kraji. Já jsem pro to, aby to bylo třeba podle kontinentu rozložené do více krajů, aby se ty hlasy trošičku z toho zahraničí rozmělnily."
Chaloupková: Nikdo neví, jestli se za deset let nevrátíme
Paní Chaloupková, když paní poslankyně Pošarová říká, že lidé, kteří žijí v zahraničí, neponesou dopady svého hlasování a neplatí v Česku daně, a tím pádem nemají mít tak jednoduchý přístup k hlasování, nemá pravdu?
"Myslím si, že nemá tak úplně pravdu, protože nikdo neví, ani paní poslankyně nemůže říct, jestli se za 10 let do Česka nevrátíme a nebudeme nějakým způsobem ČR pomáhat, nejenom platit daně. Myslím si, že má pravdu v tom, že neponeseme ty úplně bezprostřední následky v horizontu 3, 4 let. Lidé, kteří se zajímají o politiku, a opravdu můžu říct, že velká část lidí v zahraničí tu českou politiku velmi bedlivě sleduje, a tak mají právo hlasovat o tom, kam se za 20 let třeba ČR dostane."
Paní Straková, co říkáte na názory paní poslankyně Pošarové, třeba na doporučení, aby se i krajané, kteří chtějí hlasovat, vrátili na to hlasování domů?
"Já s paní Marií Pošarovou absolutně nesouhlasím. Já bych se ještě chtěla vrátit k těm daním. Chtěla bych paní poslankyni z SPD upozornit na to, že my ty daně platíme. Já znám spoustu českých občanů, kteří žijí v zahraničí a všichni mají velký vztah k ČR, téměř všichni mají nějaké majetky v ČR a za ty majetky platí daně. Takže to, co řekla paní Pošarová na konto zahraničních Čechů s daněmi, je absolutní nesmysl.
Dále bych se chtěla vrátit k tomu, že bezprostřední důsledky neneseme, pokud volíme ze zahraničí. Také rozhodně nemohu souhlasit, protože my volíme právě proto, aby ČR stále patřila k demokratickým zemím orientovaným směrem na západ a ne na druhou stranu. Ještě paní Pošarová zmínila vliv na výsledky v jednotlivých krajích. Myslím si, že obavy z příliš velkého vlivu hlasů ze zahraničí na volebních výsledcích v malých krajích lze vyřešit pozměňovacím návrhem. Takže to jenom k tomu, co řekla paní Marie Pošarová."
Poslouchá nás samozřejmě také Petr Bísek. Zajímalo by mě, co vy si myslíte o názorech paní poslankyně Pošarové? Mimo jiné, jak byste reagoval jako člověk, který žil léta ve Spojených státech, na její doporučení, aby si voleb chtivý krajan či krajanka zajel na zastupitelský úřad?
"Už v roce 1991 jsem poslal českým poslancům dopis o korespondenčních volbách. Poté, co jsem se vrátil do Česka, mám pravidelnou rubriku v MF DNES. Našel jsem si, že v posledních třech letech jsem pětkrát napsal článek o korespondenční volbě. Loni na podzim jsem volil v komunálních volbách tady v Čechách a současně v komunálních volbách v Americe. Víceméně v tom stejném týdnu. V zahraničí už nejsou jen emigranti. Je to nová generace, nová vlna. Jsou to Češi, kteří mají přímý vztah k republice, jsou tam pracovně, na dovolené, studují atd..
A ještě jedna perlička. Americké listy jsem začal vydávat v roce 1990 v Americe. A pamatuji si, že na konci apartheidu v Jižní Africe, to bylo asi v roce 1991, vyšla v The New York Times fotografie černošky z jižní Afriky, jak volí korespondenčně z New Yorku do Jižní Afriky. Takže my jsme prostě v tomto tak zpátečníci, že je mě až trapné o tom mluvit."
Paní Chaloupková?
"Já jsem jenom chtěla dodat, že mě pan Písek trošku trumfl. Korespondenční volba Rakušanů žijících v zahraničí je od roku 1990 normální. A od roku 2007 se dá a i v rámci Rakouska hodit hlas do schránky. Myslím, že bychom si měli trochu víc věřit v tomto ohledu."
Poslankyně Pošarová: Není problém jednou za 4 roky přijet na velvyslanectví
Paní Pošarová také vyjádřila obavu, že hlasy ze zahraničí by mohly ubrat hlasy SPD. Řekla, že pak by se už vlastenci nikam nedostali. Moje další otázka tedy zní, znamená to, že Češi, kteří žijí zahraničí, nejsou vlastenci, a že opravdoví vlastenci jsou jen voliči SPD?
"Není to úplně pravda, že by nebyli vlastenci. Myslím, že mohou třeba vycestovat na pět let do zahraničí, vydělat si nějaké peníze, ale pokud chtějí, aby vzkvétala naše zem, tak přece musí zůstat. Odliv mozků tak ve finále vlastně poškodí ČR. Takže já jsem pro to, aby zůstávali tady, platili tady daně, tím pádem se budou podílet na bohatství pro ČR, protože ve finále, když budou zahraničí, budou platit daně cizí zemi, tím pádem to bude na úkor českého státu. Takže já jsem pro to, aby prostě žili tady. Samozřejmě je třeba k tomu vytvořit podmínky, aby se dobře uplatnili, aby z toho, co stát investuje do školství, těžila ČR."
A poskytla byste paní Pošarová nějakou výjimku třeba i lidem, kteří jedou do zahraničí s plánem zůstat tam omezenou dobu, například studovat, získat nějaký titul a pak se vrátit? Evidentně odjíždějí se snahou se vrátit.
"Dobře. Ale pokud chtějí rozhodovat o ČR, nic jim nebrání, aby jednou za čtyři roky přijeli nebo přiletěli do ČR, a volili. Moje spolužačky, které žijí v Anglii, tak když jsou volby, tak prostě přijedou, spojí to třeba s návštěvou lékaře a odhlasují tady. Proč to nemohou udělat i oni, pokud se chtějí opravdu podílet na demokracii ČR?
Co byste tedy vzkázala Čechům a Češkám, kteří žijí v zahraničí? Třeba tam pracují v zájmu Česka nebo vyučují češtinu, šíří naši kulturu nebo vzdělanost. Mají zapomenout na možnost promlouvat do politiky v Česku?
"Ale oni můžou, jak už jsem řekla, oni můžou. Dnes už mohou volit v prezidentských a poslaneckých volbách na našich zastupitelských úřadech, a věřím tomu, že když žijí v zahraničí, tak určitě komunikují se zastupitelskými úřady. Takže si myslím, že není problém jednou za čtyři roky si tam dojít. Proč bychom měli usnadňovat něco, když ve finále nežijí v ČR, a nepocítí ty dopady. Já se obávám jedné věci.
V případě korespondenčního hlasování se neochrání tajnost voleb. Ta je v případě, když člověk opravdu jde do té volební místnosti za tu plentu. Na zastupitelských úřadech, velvyslanec rozhoduje o tom, kdo bude sedět v té komisi. Už teď je to částečně neprůhledné, protože o tom rozhoduje sám velvyslanec. My jako strana si nemůžeme do komise dosadit svého člověka, který by třeba i v tom státě žil, aby na to dohlížel. Bylo nám to odepřeno na Novém Zélandě. Bylo řečeno, že o tom rozhoduje sám velvyslanec," podotýká Marie Pošarová s SPD.
Cesta na volby do Paříže stojí z jihu až 15 tisíc
Paní Straková, vy jste už jste řekla, že není pravda, že by Češi žijící v zahraničí neplatili v Česku daně. Ale další námitka, kterou jsme slyšeli, byla, že ČR hrozí něco, co bych nazval odliv mozků. Opravdu hrozí, že Češi hromadně odcházejí do ciziny?
"Já si to nemyslím. V ČR máme vynikající vědce, vynikající mozky. A pokud odchází na zkušenou do zahraničí, tak se s velkou pravděpodobností zase vrací. Myslím, že paní Pošarová v tomto pravdu nemá. Co se týká tajnosti volby, vím, že SPD s tím má docela velký problém, tak bych chtěla podotknout, že tento princip je míněn zejména jako ochrana svobody volby voliče před nátlakem ze strany existující státní moci. V bezpečí domova v zahraničí je takový nátlak téměř vyloučen, respektive absolutně nedává smysl. A odpovědnost za ochranu tajnosti hlasování v rámci vlivu rodiny a přátel je potom ponechána na voliči, stejně jako je tomu například při korespondenční volbě v jiných zemích.
A pak mě ještě zarazila ta zpráva paní Pošarové, že nějaký člen SPD chtěl být členem volební komise na Novém Zélandu. Zrovna na Novém Zélandu neexistuje žádný zastupitelský úřad. Pokud krajané, nebo čeští občané, kteří mají právo volit, tak musí až do Austrálie, do australského Sydney.
Pro představu uvedu příklad z Evropy. Pokud jste českým občanem žijícím ve Francii, tak můžete volit na českém velvyslanectví, které je jenom v Paříži. Na jihu Francie, například v Marseille nebo v Nimes, žije velmi početná česká komunita. Vzdálenost z tohoto regionu do Paříže je zhruba 750 až 800 km. To znamená nákup zpáteční letenky, ubytování, samozřejmě dovolená z práce. Výdaje jednoho občana jsou v přepočtu 10 tisíc až 15 tisíc korun. To je stejné, jako kdyby čeští občané žijící v Česku museli k volbám z Prahy například do Varšavy. Byl by to docela zajímavý průzkum, kolik českých voličů by takovou cestu absolvovat chtělo."
Bísek: Problémy s korespondenční volbou nemá 23 zemí EU
Chci se zeptat pana Bíska. Vraťme se k myšlence, o které jsme se bavili před několika minutami. Neměla by ČR mít nějaký větší užitek z práce lidí, kteří získali v Česku vzdělání a potom odešli do zahraničí. Neměla by si to ČR nějak víc hlídat? To se mi zdálo, že, naznačovala paní Pošarová.
"Já nevím, jestli by to bylo hlídatelné, je to hezké heslo, ale jak by to v praxi paní Pošarová chtěla provést, aby to opravdu fungovalo férově. Nedávno jsem měl telefon od mého bývalého veslaře, který dostal stipendium. Studuje v Bostonu a strašně rád by volil, ale nemohl, protože to bylo 350 km tam a zpátky. A to je člověk, který se bude vracet, který to vzdělání získal tady. Získal navíc špičkové vzdělání v Americe, a s tím se vrátí zpátky.
Já mám otázku na paní Pošarovou. Jak to dělá zbývajících 23 zemí EU, které mají korespondenční volby? Nevytváříte z Česka takový unikátní středověk, protože máte starost o vaši stranu, která v posledních volbách v zahraničí dostala 2,5 procenta hlasů."
