Baťovo muzeum obuvi v Torontu oslavuje rozlišnost obouvání v průběhu lidské historie
Ať už jste milovníkem obuvi nebo nadšencem do historie, tohle je místo, které si říká o vaši pozornost. Baťovo muzeum obuvi v Torontu je největším výstavním prostorem na světě, zaměřeným výhradně na kulturu, tradici a styl obouvání.
Muzeum bylo založeno roku 1995 rodinou českého obuvnického magnáta Tomáše Bati a vystavuje všechny druhy bot, které kdy byly vyrobeny. Výstavy prezentují obuv z celého světa v průběhu lidské historie – od obuvi starověkých Egypťanů starou přes 4500 let až po basketbalové boty Shaquilla O´Neala v obří velikosti 56.
Většina exponátů pochází ze soukromé sbírky Sonji Baťové, předsedkyně nadace Baťova muzea obuvi a manželky Tomáše Bati mladšího, ředitele firmy Baťa a syna zakladatele Tomáše Bati.
Budova muzea, která byla navržena architektem Raymondem Moryamou se nachází v srdci Toronta a každoročně jí navštíví více než 100 000 lidí z celého světa. Nad rámec stálé expozice nabízí muzeum tři dočasné výstavy, které umožňují náhled do rozličných témat ze světa obuvi. Ředitelka muzea Elizabeth Semmelhacková Českému rozhlasu prozradila, jak se zrodil nápad založit muzeum obuvi.
„Když si paní Baťová vzala za manžela pana Baťu, chtěla být už od začátku aktivní součástí společnosti a tak začala cestovat kolem světa společně s ním. Na svých cestách si všimla jedné věci a to toho, že tvar lidského chodidla je sice všude na světě téměř stejný a přesto je styl obouvání v rozličných částech světa velmi rozdílný. Takže co přesně nám může studium těchto odlišností říct o dané kultuře? Tak například to poukazuje na věci jako vyjádření odlišnosti v pohlaví či sociálním statutu, jaké materiály jsou v oblasti dostupné nebo jaké klimatické podmínky tam panují. A to je právě úkolem našeho muzea. Představit historii lidstva skrze obuv. Boty tady používáme jako vstupní bod do větších kulturních kontextů a událostí.“
Takže první sbírka byla především složená z bot firmy Baťa a pak se rozšířila o další kusy?
„Ne, my sice máme několik historických kusů Baťových bot, ale paní Baťová začala spíše sbírat boty v zemích, kde měl Baťa své továrny. Na počátku měla myšlenku – která se později ukázala jako nefunkční – že pokud bude sbírat místní obuv v zemích, kde Baťa boty vyráběl, mohla by poté dávat tyto vzorky Baťovým designerům a oni by mohli implementovat trochu lokálnosti do bot, které tam designovali. Jenže důvodem proč se Baťovi například v Indii dařilo tak dobře, bylo to, že oni nechtěli boty, které zdůrazňovali jejich vlastní kulturu. Oni chtěli boty, které vypadaly „západně“ – chtěli klasické Baťovky. A tak paní Baťová skončila se sbíráním této sbírky. Navzdory tomu v sobě probudila sběratelského ducha, její zvědavost narostla a sbírání kolekce bot ze všech koutů světa se začala věnovat naplno. Tahle sbírka dnes dosahuje skvělých 15 000 exemplářů, z nichž nejstarší se datuje až do doby před 4500 let, zatímco tím nejnovějším je teniska ve formě NFT (Non-fungible token).“
Je fascinující, že máte boty, které nosili slavné osobnosti, máte domorodou obuv. Jak vybíráte, které kousky chcete vystavit a které ne? A jak náročné je získat například renesanční boty nebo boty slavných osobností?
„Je to nemožné! (směje se) Je opravdu těžké na tuhle otázku odpovědět. Když začala paní Baťová s touto sbírkou, nikdo jiný boty nesbíral. Dnes mnoho muzeí sbírá boty, mnoho sběratelů sbírá boty. A lidé nejen že tehdy boty nesbírali, oni ani nevěděli, že je vůbec sbírá někdo jiný, takže jsem si jistá, že lidé na půdách měli renesanční boty, které vyhodili, protože nevěřili, že by o ně někdo stál.
Takže tyto artefakty, které tu dnes máme byly sesbírané několika způsoby. Některé z nich získala paní Baťová na svých cestách a od doby co bylo muzeum založeno, nám začali boty nabízet i jiní lidé. Přesto musíme mít stále oči otevřené. Představte si, že by tohle bylo muzeum Rembrandta. Pokaždé, když by byla aukce s jeho díly, studovala bych katalog a snažila se dávat nabídky. Ale boty žádné aukce nemají, takže my musíme sledovat všechna místa, kde by se nějaké boty mohly objevit.
Například jsme získali Napoleonovy ponožky z aukce dokumentů. Jeho doktor měl psané některé z Napoleonových dokumentů a ukázalo se, že si nechal i pár jeho ponožek jako suvenýr. Takže jsme je z té aukce dokumentů získali. Někdy získáme nějaké boty jako dar. Nyní mám výstavu nazvanou Future Now (Budoucnost Nyní) a byla jsem schopna pracovat s některými z vrcholných inovativních designerů dneška, kteří věnovali některé ze svých kousků muzeu.
Takže především můžeme kupovat boty, dostávat je darem, kupovat na aukcích nebo je získávat ze soukromých sbírek či prodejů. Otázkou je ale také co sbírat. Boty se pohybují na škále od kousků, které hraničí s čistým uměním (ale my nejsme umělecké muzeum) až ke kouskům běžné obuvi. Nyní mám pocit, že máme prostor na to sbírat obojí – klasické ikony, které nosil každý a zároveň velmi vzácné exkluzivní boty které nám ukazují, kam až technika a krása obuvnictví dokáže zajít.“
A co nám můžete říct o samotné budově muzea?
„Předtím než se paní Baťová vdala, toužila se stát architektkou. Nikdy architekturu a design milovat nepřestala a když se rozhodla postavit toto muzeum, obrátila se na jednoho z nejznámějších kanadských architektů, Raymonda Moriyamu. Ten byl tou myšlenkou velmi fascinován. A tak když mu řekla, že by chtěla postavit klenot mezi muzei, rozhodl se vybudovat budovu inspirovanou krabicí od bot. Tvar budovy by měl představovat krabicí od bot, která má víko trochu nakřivo, jako by vás nutila nakouknout dovnitř a zjistit co tam je.
Jedním z vrcholů jeho práce na tomto muzeu zaměřeném na boty je úžasně světlem naplněné atrium, které vítá návštěvníky. Potom v samotných expozicích máme takové prázdné boxy se kterými si můžeme dělat co chceme a jsme tak schopní změnit vzhled celé výstavy pokaždé, když vystavujeme něco nového – a to je opravdové požehnání!“
Můžete zmínit některé z nejlepších kousků, které zrovna vystavujete?
„Nyní máme dočasnou výstavu zvanou Future Now (Budoucnost Nyní) – ta obsahuje od virtuálních tenisek, až po špičkové kousky. To, na co jsem chtěla touto výstavu poukázat, je, co dělají designéři a výrobci nyní a jak to v budoucnu ovlivní trend obouvání. Výstava se na boty kouká ve virtuálním světě, vylepšené realitě. Je tu sekce, která se zaměřuje na inovace – jako je 3D tisk nebo robotická výroba, ale také výroba z nových inovativních materiálů. Další část se soustředí na udržitelnost, kde prezentujeme způsoby jak chránit naše životní prostředí, včetně houbové kůže. Houbová kůže jednou změní svět, je to velmi zajímavý materiál. Poslední část jsme nazvali transformative (přizpůsobivost) a ta je o lidech, kteří nosí tenisky, resp. boty celkově a poukazuje na problémy se začleňováním, jak z pohledu různě schopných těl až po to, kdo tenisky vyrábí. Také se soustředí na některé designéry, kteří se pohybují na hraně toho, co je ještě teniska a co už je spíše uměním.
Napříč chodbami je výstava nazvaná „Obsessed“ (Posednutí) – která ukazuje, jak se boty staly součástí nepřekonatelné touhy některých sběratelů – a třetí dočasná expozice je nazvaná „In Bloom“ (V rozkvětu) – ta se zaměřuje na květinové motivy a je oslavou toho jak příroda ovlivňuje obuvní návrháře po celém světe.“
