Fantova kavárna na Hlavním nádraží
Po poslední rekonstrukci se znovu pod nádražní kupolí rozzářil secesní skvost. K interiéru historické budovy v posledních letech patří také Fantova kavárna.
Že patřily restaurace na nádražích k těm lepším podnikům i dnes znovu po létech zmaru a bídy potvrzují obě dvě v Praze na Masarykově nádraží i na hlavním nádraží. Masaryčka je otevřena několik měsíců na místě bývalé Císařské restaurace a Fantovu kavárnu najdeme přímo v srdci historické budovy hlavního nádraží. Ta má i vlastní zahrádku, řada stolků lemuje zábradlí nad hlavním koridorem k vlakům. Je také zánovní.
Majitel Petr Patera vzpomíná, že ji otevřeli pouhý měsíc před covidem.
Před třemi lety vypsala Správa železnic výběrové řízení a my jsme se s kamarádem, který má několik restaurací, rozhodli, že to zkusíme. Ale ten prostor tehdy vypadal úplně jinak. Proto jsme od začátku do toho šli s tím, že sem chceme navrátit to jméno a slávu Josefa Fanty. A to se podařilo. Měli jsme nějaké vize a plány, snažili jsme se do těchto míst navrátit secesi v duchu starého nádraží.
Otevřít restauraci měsíc před covidem, to nebyl dobrý čas pro podnikání a pro majitele…
A pak ještě přišla válka na Ukrajině a skokové zdražování energií. Jsme pyšní na to, že přesto, co k nám ze světa špatného přišlo, tak jsme přežili. Musím říci, že je to také díky mé manželce, která je skvělá manažerka, má kolem sebe výborný tým, má výborné ekonomické myšlení a má také velké srdce.
Když se podíváme na jídelní lístek, najdeme tam několik nestandardních položek, začnu třeba polévkou, protože vím, že hostům nabízíte dýňovou polévku a ta není na našich stolech příliš častá.
Kolem nabídky jídel jsme vedli spoustu diskusí. Radil nám i jeden z našich kamarádů, který v Praze dělá hoteliéra už pětadvacet let. Snažíme se držet trendů ve stravování, co je zdravé, co pěkně vypadá a samozřejmě musíme sledovat také ekonomiku. A to vlastně platí pro každou položku, která je na jídelním lístku. A pak je tu ještě jedno důležité hledisko. Vlakové nádraží není letiště, lidé musí na naše ceny nějak dosáhnout, to platí třeba o rodinách s dětmi. Musí to tu být pro ně cenově dostupné.
V nabídce nápojů mě mile překvapily sypané čaje, kterých tu máte asi osm druhů…
V tom jsme se všichni shodli, že čajovou nabídku musíme povýšit, udělat ji atraktivní. V naší kavárně nabízíme hostům velmi kvalitní kávu. Dlouho jsme vybírali, ochutnávali a poměřovali, až jsme došli k závěru, že italská káva značky Diemme je pro nás nejlepší. A to samé jsme prováděli s výběrem čajů. Nedovedu si představit, že bychom našim hostům dali na stůl horkou vodu s pytlíkovým čajem.
Nabídka je to skvělá, vyplatí se vám to finančně?
Vždycky to máme nastavené tak, aby tam nějaký zisk byl. Ale raději ho snížíme o několik procent a mohli tak za slušnou cenu nabízet opravdu kvalitní produkt. Nám jde v první řadě o to, aby Fantova kavárna získala dobré jméno, aby se k nám lidé rádi vraceli.
Máte za sebou covid, válku na Ukrajině, zdražování energií. Co teď? Už jste se dostali do klidných vod?
Ještě donedávna jsme byli v obrovské turbulenci dluhů. Stát nám nemohl odpustit ani korunu na nájmu. Ale naštěstí nám mohl vyjít vstříc v sestavení splátkového kalendáře. To všechno dokázala dojednat moje manželka. Takže z těch dluhů a splátek jsme se dostali teprve nedávno.
Fantova kavárna jede naplno. Hosté jsou v naprosté většině z řad cestujících, kteří čas od času sledují zrakem místní tabuli s odjezdy vlaků. Ale podle personálu se tu už pravidelně zastaví i lidé, kteří nikam necestují. Prostě si novou kavárnu na hlavním nádraží oblíbili a chodí sem na skvělou kávu.
Kdo byl Josef Fanta (1856–1954)?
Český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor odborných publikací, věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury. Fanta studoval pod nejslavnějším českým architektem Josefem Zítkou a stal se dokonce jeho asistentem. Pro Národní divadlo vytvořil novorenesanční lampu, které před ním stojí dodnes. Stal se profesorem na ČVUT a od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění. Autorsky se podílel na výstavbě Hlávkových kolejí v Praze, přestavbě historické budovy Nádraží císaře Františka Josefa, tedy dnešního Hlavního nádraží v Praze, budovy ondřejovské observatoře, domu Hlahol na vltavském nábřeží a také Mohyly míru na místě památné bitvy u Slavkova. K jeho dílům patří také pompézní budova Ministerstva průmyslu a obchodu. Jeho přínos české secesní architektuře a k novorenesanční tradici je zásadní. Osobně se znal s francouzským architektem Gustavem Eiffelem, přátelil se malíři Mikolášem Alšem a Alfonsem Muchou.
Související
-
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
